Přípravy

Matěj TrakalNo Comments

Někdy kolem května jsem se rozhodl, že bych mohl po státnicích vyrazit na cestu po Evropě, tedy té západní části. K tomu mě asi nejvíc inspiroval Štěpánův stop do Španělska o kterém si můžete přečíst na TravelingOnYour.Own.cz. Mezitím jsem se ovšem zabydlel v nové práci, škola se chýlila ke konci a tak co s tím. Nakonec se mi ji povedlo úspěšně zakončit.
Přítelkyně odlétá 16. července opět na turné po Evropě s EUYO a tak není nic lepšího, než vypadnout do světa též. Dávám tedy ve zkušební lhůtě výpověď a s vidinou toho, že se případně můžu stále vrátit do této práce se chystám na cestu.

Proč?

Sám se snažím přesvědčit, že je to skvělý nápad. Potřebuju se otrkat, rozmluvit se a začít trošku rozumět v angličtině. No, hlavně potřebuju získat nějaký vlastní zkušenosti se stopem, zařizováním věcí na vlastní pěst a nějakou důvěru v sebe sama. To mi jako důvody stačí, ač strach z neznáma je neskutečný. A to je právě ono, ten chci překonat a asi mě žene vpřed. Posunout se…

Přípravy

Začátkem července začínám vymýšlet cestu. To, že pojedu výrazně jinudy, než že bych se připojil hned ze začátku k Rádě na cestu do Rakouska zjišťuji celkem rychle, jelikož mi směr moc neodpovídá plánům, kam bych se chtěl podívat. První nástřel, jak by mohla přibližně vypadat trasa je na mapce níže. V podstatě jsem začal hledat první informace o stopování a zjišťuji, že dojet na Gibraltar, kam jsem chtěl úplně původně, nebude moc dobrý nápad. Stopovat ve Španělsku pod Barcelonu je prý za trest a trošku o hubu.

Měním tedy trasu s tím, že sever Špáňa bude bohatě stačit a navíc se alespoň podívám k horám a třeba i na ně. Pak mě napadá, že bych se mohl zastavit za kamarádkou, Češkou Luckou, v Nantes a tak trasuji podél pobřeží skrz Francii. Sranda, Francii jsem chtěl jen profrčet, jelikož žabožroutím jazykem nemluvím a s jejich hrdostí je mi jasné, že se moc nedomluvím. Zas prý celkem ochotně berou stopaře, tak uvidíme. Díky tomu jsem zrovna přihodil i severnější státy (Belgii a Holandsko). Samozřejmostí je Švýcarsko, které mě láká dlouhodobě, ale spíš jen okrajově, bude tam draho. Toť k mému prozatímnímu plánu cesty. Body trasy, které mě lákají a kam bych se chtěl podívat: Ženeva, Montpellier, Carcassonne, Andora, Pyreneje (když by byla odvaha, pěkný počasí, tak třeba i Pico de Aneto?), Nantes (jelikož o něm čas od času něco čtu na Oh la Vache!), Antverpy (asi jen proto, že se mi tam přimíchali náhodou a mohlo by tam být něco zajímavého :)), Amstr a Holandsko obecně. Tím můj výčet míst aktuálně končí, postupně určitě přibydou, ale jako první nástřel s body na mapě to stačí. Dává to celkem pěkné kolečko, něco kolem pěti tisíc kilometrů, což je na první stopování kurva hodně… :)

Co s sebou

Jako největší slabinu zatím vidím naprostou nevybavenost a nezkušenost co s sebou, co budu opravdu potřebovat a co nechat doma jako absolutní zbytečnosti. Začínám prohledávat Internet, čtu cizí cestopisy, zkoumám weby o vybavení, zjišťuji co mi chybí. Je toho dost, ale na druhou stranu, ne všechno asi budu nutně potřebovat. Stan mi přijde jako velký luxus, chci jet a cestovat víc svobodněji, než se stanem. V plánu mám sbalit moji double Hamaku od Ticket to the Moon a v ní přežívat. K tomu je potřeba něco proti vodě a hlavně začínám řešit problém kam s batohem… Ideálně asi pode mne, tedy pod hamaku, jako rozumné řešení se mi jeví nějaký futrál nebo plachta, do které bych batoh hodil aby nemohl moknout odspoda a ze shora stejně musím mít něco nad sebou, to by sloužilo i batohu.

Balení

Je 22. července a tak nějak finišuji nákupy. Mám v pokoji jak po výbuchu atomovky a když se na to tak dívám, asi stokrát víc věcí, než jsem schopen uvést :). Jelikož vím, jak blbě se mi sháněl seznam věcí co na stop, tak dávám svůj k dispozici:

  • Pas/občanka,
  • peníze (eura) + peněženka,
  • batoh (beru stařičkej ale poctivej Patagonia 70 od Trek Sportu),
  • pláštěnka na batoh (jelikož můj nemá),
  • spacák,
  • na nohy házím sandále a jiné botky neberu, snad to nebude chyba (plánuji chodit bos, pokud to půjde a nebude to asfalt),
  • karimatka (volím starou dvouvrstvou, co mám doma, pokud bych pořizoval novou, tak asi Therm-A-Restku (test károšek)
  • hakama od Ticket to the Moon double,
  • plachtu nějakou obyč, co mám doma (stejná v Kutiloj), jinak bych si spíš pořídil plachtu od Tyveku,
  • čelovku jsem si pořídil Cosmo od BD, při prvním zapnutí na stažený jas svítila víc, než moje od Vietnamců co má 12 LEDek :),
  • Kindle (jelikož bez knížky na cestu, to nelze, navíc jsem tam narval nějaký cestovatelský slovníky, což se určitě hodí),
  • příbor od Sea to Summit (jen jsem zkrátil vidličku a nůž, aby se vlezly do ešusu),
  • ešus VAR Makalu jelikož byl doma, jinak bych spíš sáhl po Pinguinu Solo (ono je kurva lehčí),
  • ručník Nabaiji, obdoba od Sea to Summit nebo Jurku prostě rychleschnoucí a dobře sající,
  • vařič z plechovky na konzervu, jen místo kleští za 150 jsem použil hřebík asi za korunu :),
  • pevný líh (ano, nejspíš nebude potřeba ani vařič, ale pro jistotu, když by došel pevný líh si ho beru),
  • lékárna, jelikož jsem nesehnal levnou cestovní vzal jsem si jen jednotlivé věci co by se mohlo hodit (zelenidlo, náplasti, obvaz),
  • nabíječka do zásuvky a autonabíječka (mobil a Kindle stejná) a nabíječka na foťák,
  • foťák (táhnu zrcadlovku, takže věci k němu) a hlavně paměťovky,
  • autoatlas je sice větší a váhově ne moc přívětivej, ale má vyznačený odpočívadla a kempy, navíc jsem ho rozebral a vyházel východní Evropu :),
  • kopie dokladů (to jsem vyřešil nahráním do Kindlu a telefonu),
  • kolíky na přidělání plachty a vytvoření stanu Áčka v případě nemožnosti natažení hamaky (asi by šli použít kameny, ale tohle bude pohodlnější), v Intersportu 10 kusů asi za kilo,
  • smyčka/šňůra/provázek na prádlo, napínání hamaky a plachty,
  • nůžtičky na nehty,
  • pár kolíčků,
  • nůž,
  • hrnek, jelikož táhnu jen jeden ešus, tak na čaj apod., abych měl kam přelít před vařením jídla čaj,
  • láhev na vodu (volím obyč petky, daj se sešlápnout a pak znova nafouknout :)), celkem 2,5 l snad to bude stačit,
  • blok (jelikož si jako minule plánuji psát deník) + propisky,
  • 3 fixy na stopovačky,
  • 3 elektrikářský pásky taky na stopovačky, když by došli fixy a taky se daj používat na opravy čehokoliv,
  • zapalovač/sirky,
  • pončo když by chcalo,
  • plavky,
  • toaleťák a kapesníky,
  • opalovací krém,
  • gel po bodnutí hmyzem (místo repelentu, ten by byl asi lepší, ale snad to takhle taky půjde :D, jinak doporučuju Repelent Plus, ale asi bych se ho bál stříkat přímo na tělo, je to fakt zabiják),
  • sluneční brýle (nakonec neberu, nepoužívám je skoro vůbec),
  • klobouk nebo šátek (šátek se dá použít i na poraněnou ruku apod.), narychlo jsem nesplašil šátek, tak snad pořídím někde cestou třeba slamák,
  • tunel/H.E.D/čepice,
  • kompas/buzola,
  • taky asi není od věci se pojistit (já si zapnul pojištění ke kartě, lepší než nic),
  • kartáček a pasta (bez toho se nehnu :)),
  • houbička na ešuš (asi jde nahradit trávou, ale neváží nic a vleze se do ešusu),
  • mýdlo (na sebe a místo mycího prostředku na ešus),
  • kraťasy,
  • dlouhé kalhoty (beru sportovní lehce zateplené),
  • ponožky (nepřeháním to, spíš fakt na noc a zimu, ono do sandálů to stejně moc nezahřeje),
  • spodní prádlo,
  • trička,
  • mikina,
  • bunda (ideálně nepromokavá a lehká, to ale nevedu, beru co mám),
  • když bych měl sbalil bych si péřovku, je malá, lehká a skladná a nedocenitelná když je kosa,
  • igelity (osvědčili se na fesťákách do sandálí proti vodě když začla být zima, jen se v nich trošku zapaří noha) a bordel apod, sice je tu mám, ale už není místo,
  • narkosáčky (zavírací pytlík) na věci co nesměj zmoknout (doklady, blok),
  • šumáky na pití (po nich zbude tuba na věci co taky nesmí zmoknout),
  • sypanej čaj, holt luxus je luxus a neváží taky nic,
  • uchošťouchy ať už na uši, klíšťata nebo zelenidlo,
  • deodorant, jelikož co jsem četl stopaři fakt páchnou :),
  • slovník,
  • telefon,
  • cukr/sůl/kari,
  • voda,
  • jídlo,
  • pražené vločky s rozinkami,
  • + mnoho drobností jako sponky, svíčky a podobné divnosti, co by se mohly hodit a nikdy člověk neví.

Sakra dlouhej seznam a to nejspíš ještě není finální. Se to asi trošku pronese, když vidím tu hromadu nezapakovanou na posteli. Spát jdu v pět ráno a stále nemám sbaleno, nějak nestíhám, klasika.

Odjezd?

Je 23. července 18.14, asi tak šest hodin potom, co jsem si myslel, že už budu stopovat :). Mám zabaleno, uklizeno a v podstatě může padnout poslední rozhodnutí, valit stopovat. Teda ještě oholit a vykoupat, abych stopnul alespoň toho prvního. Po zabalení má batoh 23 kg a foťák v brašně dalších 2.2 kg, to mě poser. Čekal jsem že to bude hodně, ale s patnácti bych se klidně spokojil, kde se to sakra nabralo… No nejvíc asi jídlo, 2,5 kila má jen blbá voda. V každým případě se to zatím neodvažuju ani hodit na záda, jelikož tuším jaký to bude maso.

Na odjezd večer to už nevypadá, valím místo toho do letního kina na Padoucha 2 a pak chrnět. Ráno mě čeká první stopovačka, tak uvidíme :)

Galerie

Den první (24.7.2014 čt, Německo)

Matěj TrakalNo Comments

První den na cestě. Vyrážím ve 12.00. Házím batoh na záda a razím na MHDko směr Dopravní podnik, jelikož výpadovka na Přelouč je přece super směr na Prahu. Stojím za mostem na Přelouč a hodinu nic.

Jdu zpátky, začínám mít hlad a tak navštěvuju Bleriot. Odtud razím zkusit směr z Chrudimě na Pardubice s tím, že něco odtud přece na Prahu jet musí. Nic. Obcházím tedy křižovatku a volím směr centrum a pomalu jdu k výpadovce na Hradec a dálnici. Jen tak zkouším cestou držet stopovačku Pha za chůze. Staví mi auto, super. Vyhazuje mě na Čerňáku. Týpek se stavební společností co dělaj fasády a podlahy.

Na Čerňáku procházím obchodní centrum, checkuju se v Praze na Swarm a odtud procházím k Ikee a za ni. U benzinky stopovačka na Plzeň a nikdo. Jdu si stoupnout na směr přímo k Jižní spojce a není to o moc lepší. Vytahuju novou stopovačku Pha jih a s ní se chytám. Slečny si myslely, že chci na Jihlavu, tak mě berou alespoň na benzinku. Stokrát lepší, než na nadjezdu.

Staví mi týpek co dělá ve Škodovce v Boleslavi, slušňák v košili v Rapidu. Bere mě až za výpadovku na Plzeň k semaforům, kde odbočuje do nějaký vesnice kde bydlí.

Za deset minut chytám člověka z Národního divadla. Prej jsem jeho první stopař. Asi osud, moje první stopování. A nejen že nejede jen do Plzně, ale až do německého Bayreuthu na hudební a divadelní festival, kde účinkuje. Prý super příležitost pro Ráďu, mají asi 8 viol v orchestru a za dva měsíce si tam vydělá jako za 10 tady v Čechách v Národním.

Na Rozvadově si na benzince říkám o prázdný karton na novou stopovačku. Jdu sednout a kouknout kam vlastně jedu dál. Najednou volá týpek z auta, kam jedu, že on směr na Basel. Netuším ani kde Basel je, to ho dopaluje. „To si děláš srandu, že netušíš kde je Basel!“ Ale je to Francouz co jede do Francie. Ok, jedu, stejně je mi jedno kam jedu. Vezu se Octávkou, ale nějakou výrazně lepší, než v Čechách běžně potkáte. Na GPSce mi pak ukazuje, kde že to ten Basel vlastně je a že jede až skoro ke Švajcu, jelikož odbočuje na Mulhouse. Jede za rodičema, umí česky, 7 let žil v Pce a dělá kovodíly pro Audi a další společnosti (tlumiče). Mluví česky, takže v pohodě domluva.Vyhazuje mě asi padesát km od Baselu na benzince.

V Praze jsem strávil asi 4 hodiny. V Rozvadově jsem byl kolem 7-8. V půl jedný nebo druhý jsem na Esso benzince pod Freiburgem :). Pět stopů za den a takovej kus cesty. Super :).

Suma sumárum:

  • čekání: kolem 7 hodin,
  • utraceno: 50 Kč (KitKat a Toblerone v Rozvadově na benzince) a 110 oběd v Pardubicích,
  • ujeto: 800 km,
  • nachozeno: 5 km,
  • stopů: 5.

Den druhý (25.7.2014 pá, Švýcarsko)

Matěj TrakalNo Comments

Vstávám asi v půl jedenáctý, ne moc vyspalej. Šílený sny. Je 11.20 dopisuju deník, ještě házím něco do břicha a jdu zkusit štěstí na Basel/Bern/Laussane/Ženevu.

Jdu na konec benzinky, je tam Francouzka s děckem na stopu už dost dlouho. Za chvilku ale chytaj náklaďák a nechávaj mi bonbón na cestu :).

Jsou asi 3 odpoledne a stále bez úspěchu, teda jeden málem. Ale jede jen na začátek Baselu a do města a tam na cestě není benzinka. Přichází další stopařka, Bulharka Donna. Valí taky do Baselu kam jede pracovat na farmu. Kecáme anglicky a zkoušíme štěstí na stopa. Nakonec nás bere Švýcar co jede až do Baselu :). Nechává mě na benzince kus za hranicema, odkud toho prej jezdí hrozně moc na Ženevu a tankujou tu všichni. Prý mnohem lepší místo, než jet směr Bern. Donu veze až někam do centra, odkud může chytit MHDko. Zásadně nekupuje německej benzím s tím, že tu jejich sračku co je v ní víc ethanolu než benzínu do svýho auta nenaleje :). Takže na benzince kde nás nabírá si leje do auta benzín z kanystru co si veze z domu :).

Loučíme se s Donnou a čekám na stopa. Mám hledat značky: be, fr, ge a us, to je mým směrem. Dlabu, píšu deník… Je 17.00. Do Ženevy se prý dá dostat za dvě hoďky, to je pohoda. Tak uvidím, prý do 10 min. někoho chytnu na směru do Bernu a o chlup dýl i přímo do Ženevy.

Dostávám ještě tip na vína ve Francii, že jedna z nejlepších vinic je v Bourgogne.

Ok. Nejdýl v 6 to bylo. Chytám Francouze co valí do Ženevy a někam dál do Francie. Anglicky nemluví krom pár slov, takže spíš mlčíme, nebo ruka noha… Bern je prej fuckoff, hnusnej a na prd. Chytáme na jeho směr kolonu, asi na tom fuckoff něco bude. Sjíždíme tedy z hlavního tahu a jedeme oklikou přes Solothurn, Biel/Bienne horem nad Lac de Neuchâtel. Dělá stavaře železnice. Frčíme kolem vinic do Lausanne a podél Lac Léman až do Ženevy. Vyhazuje mě u parku Parc Mon Repos přímo u jezera. Cestou stíhá dva Marocký špeky z hašiše, kterej má od kámoše (250 gramů za což by se ve Francii nedoplatil) za pár kaček. Dneska tedy na dva stopy z Basel do Ženevy.

Procházím park kolem vody, je tu nádherně. Dlabu a fotím fontánu. Promítaj tu v letňáku film, v angličtině, zadara. Přímo v parku, připadám si jak v Pce. Mne spíš zajímá, kam složit hlavu, takže to tu obcházím a vytipovávám si pár fleků, kam zalízt až se víc setmí. Na jedný lavičce už zevlí nějakej místňák s deštníkama a Salewa pláštěnkou na batohu. Ještě dávám kolečko okolo parku a nikde se mi to moc nezamlouvá. Nakonec to kempím hned za bezďákem pod stromem. Zalejzám až úplně pod větve. Ještě skoro ani nespím a začíná poprchávat. Vzít si velkou šustivou plachtu, to byla ale hovadina… Tím můžu v klidu budit i mrtvý… S místním spáčem to ovšem ani nehne, takže dobrý. Na příští cestu rozhodně něco jinýho.

Suma sumárum:

  • čekání: 3 hodiny,
  • utraceno: nula,
  • ujeto: 300 km,
  • nachozeno: 3+ km po parku,
  • stopů: 2.

Galerie

Den třetí (26.7.2014 so, Ženeva)

Matěj TrakalNo Comments

Jak je to s tou pohádkou, kde dávaj lišky dobrou noc? Jo, to není o Ženevě? Tady totiž dávaj spíš dobrý ráno. I když těžko říct, kolik bylo hodin. V každým případě dobrej zážitek, když kolem vás něco lítá a vydává to fakt divný štěkání. Nakonec jsem ji, zrzáče, zahlédl tak dvacet metrů ode mne a tvářila se, že ji chrápu v pelechu. Ušiska špičatý, oranžová jak cihlová zeď. Pod lampou od cesty byla hezky vidět i v tý tmě. Naštěstí mlácení prázdnou petkou pochopila, že dneska si holt v pelechu ustlal někdo větší i když možná posranější, než byla ona.

Dobrý ráno podruhý. Už tolik neprší kolega z lavičky to balí a mizí. Začíná být světlo, takže se pakuju taky. Procházím parkem zpět k silnici. Ty kráso, domorodci a černoši si tu chrápou úplně v klídku na verandě nějakýho paláce v parku a já hledám ten nejtemnější koutek, aby mě náhodou někdo nezahlídl? Ok, tak pro příště :).

Čistím zuby v parku na veřejných toikách a valím se podívat na mapku co je podél jezera a najít nějaký íčko. Na mapce ve vysvětlivkách íčko je, na mapě jako takový ani jedno. Co to má sakra jako znamenat? Fakt ani po čtvrt hodině, co čumím na mapku, nenacházím ani jedno infocentrum, kde bych se mohl něco o tom městě dozvědět a nebo získat info, kam se jít podívat.

Valím tedy kousek do centra, ale otočkou jsem zase v parku. Asi špatný uhnutí na křižovatce a můj orientační smysl-nesmysl zafungoval. Alespoň jsem objevil pitnou vodu, takže nabírám a sepisuju deník. Přioblíkám se, jelikož oproti noci, kdy jsem chrápal jen na spacáku a bylo mi vedro, dneska už takový není.

Frčím znova do centra a volím jinej směr. Třeba tentokrát někam dojdu, když ne, pokoukám po ulicích a půjdu na stopa dál, tedy Francie – Annecy.

Centrum je krásný. Nakonec jsem ho našel. Jako první jsem objevil Victoria Hall a hned potom i Konzervu (Conservatoire de musique de Genève). To se bude líbít určitě Rádě. Vlastně předtím jsem ještě viděl super zábradlí pro Škulíška :). Pak krásná obří katedrála se zvonkohrou. A jak se říká, když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, tak tady spíš hrávají. Jelikož od kostela vede průchod dolů a tam … budova spravedlnosti (Palais de Justice) a vedle ní policajti. Asi aby to neměli daleko :).

Jo, a i v Ženevě se kurevsky nahlas šuká (ulice Rue Saint Léger), nejen ve Sladkovskýho v Pce. Budiž jim přáno :).

Mám 11 hodin, sedím na lavičce dole v parku (Parc des Bastions) kde maj obří figurky na šachy, městskou knihovnu a archiv. Ještě projdu park a asi zkusím jít pak na stopa, nerad bych tu spal.

Snad v každým parku tu teče krásně chladivá pitná voda, což je super a navíc nesmrdí po chloru ;).

Prošel jsem Ženevu a zamířil směr výpadovka do kopce na Francii. Došel jsem až k benzince, ale tam skoro nikdo nezastavuje, takže stopuju přímo na hlavním tahu asi na ulici Rue de Lyon. Během deseti minut mě bere Švýcar co jede nad Lyon, na letiště Saint Exupéry. Nechává mě tedy na poslední benzínce a to je dost síla. Benzinka super i wecko zadara, pohoda, ale nikdo nejel asi směrem, nebo plný většinou.

Naštěstí nějakej týpek v bávu, že jede za Lyon, že mě vezme na benzinku na výpadovce. Ještě cestou vyhazoval kámoše někde v centru, tak jsem z toho neměl moc dobrej pocit, ale ve finále OK. Jsem na benzince jenže ještě s dvěma týpkama co taky čekaj na směr Montpellier už asi dvacet minut a zatím ani ťuk. Se uvidí, v každým případě tady to rozhodně není moc na spaní…

Je asi osm hodin, prozváním dom.

Jen sedím, před sebou mám ceduli a píšu deník. Nakonec ke mně přichází týpek co jede do Valence fotit a bere nás nakonec všechny. Ve Valence nás nechává na péage [peáž] což je mýtná brána. Hned za rohem je Quick (něco jako mekáč). Tankujeme na záchodě vodu a jdem nabíjet telefony. Aby to nebylo blbý kupujeme si něco k véče. Já dva cheeseburgery, milkshake a dodatečně ještě malýho Heinekena v plechovce. Celkem 9 € z toho 3 za třetinku piva, uff. Po nabití telefonů jdeme společně hledat nocleh. Nacházíme dobrej plácek kousek od dálnice. Jen trošku hlučnej od aut, ale to se dá přežít :).

Suma sumárum:

  • čekání: 2 hodiny,
  • utraceno: 9 € placeno kartou,
  • ujeto: 250 km,
  • nachozeno: 10 km po městě,
  • stopů: 3.

Galerie

Den čtvrtý (27.7.2014 ne, Montpellier)

Matěj Trakal1 komentář

Vstáváme okolo půl devátý, balíme. Všude je zavřeno. Jsem skvěle vyspalej. Valíme na péage a už tu čekaj dvě holčiny, ale na jinej směr. Píšu deník i za včera a pak půjdu stopovat… Je nádherně.

Kluci během dvaceti minut chytaj stop na Montpellier a berou mě taky. Týpek pak pokračuje směrem na Barcelonu. Nechávám se vyhodit na péage za Montpellier a už teď si říkám pěkná hovadina… Zpátky je to asi 12 km pěšky k odbočce do centra a je brutal vedro. Taky ono čemu se divit, je 12.55. Voda od Montpellier je taky dalších X kiláků, takže na koupačku v moři to moc nevidím. Ale když ne tady, tak kde jinde? Moc míst cestou, až zahnu na sever, už pak nebude.

Píšu email dom a prozváním, že žiju.

Obešel jsem péage přes most, což je celkem štreka, ale nechtěl jsem lízt skrz mýtné brány (příště asi radši přes ně, než to obcházet takovou štreku). Snažím se stopovat až za průjezdem skrz bránu, ale všichni už dost frčej a nikdo nestaví. Je to blbost. Prostě vlízt přímo na bránu, tam se domluvit a pak jen popoběhnout někam, kde je možný zastavit. Bere mě rodinka na ceduli Centre. Jedou na vlakáč Gare de Saint-Roch [sa-róš].

Vyhazujou mě na parkáči hned u nádra. Jdu na vlakáč vysockovat mapku města. Mapka je zadara, super :). Procházím tedy centrem a jdu hledat levnou vodu, jelikož se mi posralo víčko na lahvi a začalo se protáčet. Litrovka za 2.10 € mi na hlaváku přijde jako trošku dost.

Jo, už vím proč to tu reggaéčkaři a jiná havěť tak milujou. První park (trošku bezďáků a divnejch bytostí uvnitř) a hned mi nabízej trávu :D. Přitom tý zeleně je v parku celkem dostatek… :)

Prošel jsem si snad komplet starou čtvrť dle mapky. Je nádherná, kotel kostelů a jinejch věcí. Cestou jsem narazil na Spar obchod. Malej krámek přímo v centru na Place du Marché-aux-Fleurs. Maj super ceny. Voda za 1.5l 0.80 €, já chtěl jen litrovku, tak ta za 0.52 €. Kola 1.5 l kolem 2 €, mléko asi za 0.80 €. Mlíko padlo asi na dvakrát, páč bylo výborný a osvěžovalo. Chuťově úplně jiný, než v ČR, asi pořádná Milka přímo z Alp.

Cestou k bývalému vodojemu (Château d’eau) a náhonu na vodu potkávám asi krišňáka/jehováka, tak kecáme anglicky o městě, říká mi o webu jw.org, že je asi v šestseti jazycích. Což mě celkem zaujímá. Dál když jsem mu vyprávěl o stopu, mi říká o nějaký soutěži ve stopování, že maj na den jedno euro a s tím jedou kdo dojede dál. Docela dobrá myšlenka :).

Procházím zbytek památek jihovýchodně od vodojemu. Zjišťuju, že zelená tramvaj jede do Pérols Etang de l’Or, což je kousek od pláží v Carnonu a Palavas :). Takže olalá, kupuju lístek za 1.40 € a fičím od Observatiore na konečnou po zelený L3. Pak po cyklostezce na kruháč. Předtím u zátoky dostávám od místňáka tip, že se na kruháči mám vydat doprava směr na Palavas, že tam jsou pěkný pláže. Kolem Carnonu prej humus a koupat se v zátoce nedá, jelikož je to jen kanál a zelenej totálně, což mimochodem i vidím, že do toho bych nevlezl :). Hned za kruhákem je stánek s ovocem, takže se k němu vracím a kupuju 3 broskve a 3 placatý broskve, co jsem nikdy předtím ještě nejedl. Celkem za nějaký necelý 2 €, takže celkem pohoda.

Hned dlabu tu placatou a chutná skvěle, není tak šťavnatá jako normální, ale mně snad i chutná víc, nebo možná proto, že je to něco novýho…

Točím to k plážím ještě před kempama a už tu zevlingujou nějaký usměvaný a uculující se holčiny a hned za nima jiná banda týpků. S nima se na chvilku dávám do řeči, Holandani s kytárkou, a pokračuju o kousek dál. Dostávám tip, že spali na pláži a v pohodě s informací: „Cheaper than some fucking hotel“. Souhlasím :).

Píšu dom, dávám checkin abych měl taky nějak zaznamenanou trasu cesty :).

Čuchám ke košili a usuzuju, že už asi ani nepůjde hodit nikdy do původního stavu, jelikož je totál žlutá. Ale zapáchá zatím jen trochu, což je docela překvapující, prostě O’Win O’Style je fajn značka :). No, radši se jdu vykoupat, ať smeju moji sůl a naberu na sebe tu mořskou, přece jenom ta nezapáchá tolik :). Navíc je asi i míň slaná, než ta co jsem měl na sobě. Dle stavu oblíznutí si xichtu je to i pravda a dost znát. Předchozí slaná byla výrazně silnější.

Voda je super, osvěžující, ale ne studená. Trošku jsem ji přisolil, ale myslím, že se to tam ztratí. Už k sobě zase můžu čuchnout a převlíknout se.

Ženská s děckem shání zapalovač. Anglicky neumí ani kváknout, ale lighter ze sebe nakonec vypotí, asi by stačilo ukázat, to ji nenapadá. Dobrosrdečně půjčuju a s díky odchází. Předtím u Holanďanů nepochodila. Za chvilku se vrací, lámanou anglicko-francouzštinou a ruka noha mi vysvětluje jestli nejdu na kafe (to je asi ve všech jazycích stejný, že?). Doluje ze mne kde spím, říkám že normálka, na pláži :). Tak vyzvídá, jestli to není nebezpečný a že můžu jít, z lámaný en/fr vyrozumívám, spát k ní, že bydlí v Palavas/Carnonu. Ještě padlo něco o muži, že jako asi není doma, nebo tak něco :D. Celkem jsem asi pochopil :). Nejdu, děkuju za nabídku, ale s díky ji odmítám. Usuzuju, že by to mohlo bejt rozhodně zajímavý, ale víc mě láká pláž a připojení se k tý bandě vedle s kytárkou. Navíc sebou měla prcka, možná bez něj… :D

Takže ji vysvětluju, že pláž je OK a že se plánuju připojit k tý bandě vedle a že se fakt nějak o sebe a spaní na pláži nebojím.

Uvidím jak dál, teď dávám jídlo a pak, … to ví jen bůh a hvězdy. Hlavně aby zase moc nechcalo v noci. To už máme odzkoušený z Kanárů (jak jsme si zaletěli na Kanáry), že spaní na písku v dešti s větrem není úplně ideální.

Ráno bych mohl dát Pozdrav slunci na pláži, to by bylo super po probuzení :).

Cestou jsem taky v centru viděl týpka co asi čorkuje auto, ale kácet na to. Lepší cizí auto fuč, než můj život taky fuč…

Večer se přesouvám k Holanďanům, holčinám z Německa a ještě se připojuje pár z Francie s druhou kytárkou. Kluci hrajou v nějaký kapele a fakt válej. Pomalu to odpadá, kluci si jdou do auta pro nafukovací matrace a deky. Ty vogo, oni si dotáhli velký nafukovačky, prostěradlo, tlustý peřiny s puntíkama a polštáře. Pecka, to jsem nežral. Na pláži s dekou :). Super úlet.

Chrápeme jen tak, prej tu jsou už asi třetí den a ještě nepršelo a navíc je úplně čistá obloha. Jedinej problém co měli, jsou mravenci u stromu, takže se od něj šoupeme radši o kus dál. Vidím mnoho perseidů a některý fakt neskutečně září a nechávaj za sebou i stopu.

Postupně uleháme a když to všude utichlo, usuzuju, že čumět na oblohu můžu i zítra a jdu se s převalením ve spacáku taky ponořit do říše snů.

Suma sumárum:

  • čekání: 1 hodina,
  • utraceno: 7 € za MHD a pití a ovoce,
  • ujeto: 200 km,
  • nachozeno: 10+ km po městě,
  • stopů: 2.

Galerie

Den pátý (28.7.2014 po, Palavas)

Matěj TrakalNo Comments

Ráno nás probouzí východ slunce, teda spíš jen světlo, jelikož východ je ještě dost daleko a navíc oproti ranním červánkům úplně o ničem a nezáživnej. Ještě chvilku spíme, ale budí nás traktor co uklízí pláž. Kupodivu se nakonec rozpomínám i na pozdrav slunci a tak si dávám ranní rozcvičku.

Postupně vstáváme, nakonec zjišťuju od holčin, že je tu sprcha. Takže čistím zuby, peru prádlo a ve finále i sebe mejdlem. Úlaláá, to je pocit. K nezaplacení :).

Za odměnu jim dávám zbytek ovoce. Fotím bojovej kemp a dělám Německý výpravě final foto, jelikož dneska po deseti dnech stopujou zpět domů do středu Německa, škoda :(. Došli jim totiž baterky ve foťáku. Byly to ale dost mladice. Pěkně se s nima kecalo.

Posnídal jsem kus chleba se salámem co furt ještě mám z Čech. Pak jsem se vydal na nejdivnější záchod, co jsem zatím kdy viděl. Hajzlík bez díry, kde se hovňajs skládá do takový mističky pod váma (nesmíte holt vyrobit moc velkou hromádku :D) a pak se zaklopí a až odejdete, tak se umeje. Naštěstí se to tam pro tentokrát vešlo :). Fakt divnej pocit mít omezenej prostor pro tvorbu. Jak malíř co to nesmí moc vybílit :).

Pláž se pomalu plní, ale přijde mi, že jsem tu s Holanďanama zatím nejvíc opálenej ze všech příchozích, něco je asi špatně :D.

Taky jsem dneska trošku víc natrasoval. Na Barcelonu a hory kácím. Užiju si Francii, je tu hezky a fajn lidi. Milí, ochotní a přátelští, ne takový čmoudi jako Espaňáci. Takže západ, sever a pak Holandsko, snad.

Den na pláži a ve městě a člověk má hned zase chuť pokračovat a ne to zabalit. Prostě občasnej odpočinek je asi potřeba.

Hlavně tu nezapomenout košili co suším opodál na nějakým oplocení.

Jo, moře je tu asi kilometr od břehu furt po kolena, takže na nějaký větší plavání to tu není. Možná někde dál směrem na Palavas, ale na to jsem moc línej.

Kapela kluků se jmenuje The Afterveins a maj free celý album na YouTube (The Afterveins – The Afterveins [Full Album]). Nechali tu na pláži vinyl a podpisy na plechový dočasný zdi :). Asi si ho vezmu, ale je velký a bude to pěknej vopruz s ním stopovat celou cestu. Možná ho poslat domů poštou, otázka jestli by ho pošťačky v Čechách nepřeložily…

Začíná fučet a vypadá to, že bude pršet. Holanďani už taky odjeli, takže jsem tu zbyl sám.

Přísloví pro dnešní odpoledne: Kam nemůže čert, nastrč bábu, kam se ani bába nedostane, tak vleze písek.

Už asi hodinu sedím v parku v Carnonu u benzinky, jelikož na pláži funělo neúnosně a dost se ochladilo. Navíc každou chvilkou musí začít pršet. Svačím a pak, u čtvrtý Bon Pari mě napadá, že jsem zapomněl už počítat stopy, což je škoda. Listuju deníčkem a čumím, že i ten poslední do centra tam zapsanej mám, takže dobrý. V každým případě netuším, kde dneska budu spát, jelikož jestli nepřestane funět, na pláž to úplně nevypadá a na cestu se mi dneska ještě nechce. Na tu až ráno, po další pořádný sprše. No, taky bych mohl ještě alespoň jednou prubnout moře. Přece jenom jedno smočení není mnoho na takový úsilí se k němu dostat :).

Po drobnejch deštíkách začalo svítit, takže se sbírám a asi po čtvrtý razím z parčíku. Valím cestou do Sparu na nákup, kterej je kousek zpátky. Kupuju jen vodu a vínko, nějaký růžový za 4 €, voda asi za 0.78 €. Sbalím před krámkem a jdu. Blíží se ke mně nějaká pěkná bloncka, tak 26-30 což je můj špatnej odhad.

Něco žbleptá, tak opět nasadim angličtinu a že nerozumim po jejich. Nakonec teda i ona přechází do angličtiny. Otáčí se se mnou a pokračuje mým směrem, ačkoliv původně šla proti mně na druhou stranu. Vyzvídá odkud jsem, na kolik vyjde hitchhike a jestli náhodou nemám chuť zajít k ní na kafe. To už je nějaký divný, buďto tady zabírá moje pětidenní přírodní pižmo a košile, nebo prostě jsou fakt pohostinný. Asi spíš to druhý. Safra, až začnou nabízet čaj, tak příště už půjdu, ale kafe nepiju…

Dovalim na pláž, je taková smutná, bez tý bandy ze včera. Než se rozhoupu jít do vody, tak samozřejmě zachází slunce za mraky. Takže čekám. Mezitím opět začíná fučet jak prase. Nakonec tam stejně lezu, jelikož jedno koupání by bylo prostě málo.

Přesunuju se za restauraci, kde nefouká, tolik. Jo, taky jsem vám nenapsal, že si beru ten vinyl nakonec dom, jelikož by byla škoda, aby moknul. Doufám, že přežije cestu a pak splaším někoho s gramcem, jelikož jinak si to nemám kde pustit (poznámka z domova: vy už ale víte, že jsem to objevil celý na YouTube).

Další podstatná věc je, že chleba z Pardubického MňamMňamu vydrží sice dlouho, ale dneska už definitivně zplesnivěl a tak jsem salám dojedl bez něj. Hlavně, že jsem v krámě zvažoval, zda si nekoupit nějaký pečivo na snídani, a nakonec jsem si ho nevzal.

Dojídám se tedy další částí vloček, který mi tvořej velkou část jídelníčku. Zbývá mi jich tak na jednu, až dvě snídaně.

Takže cestou ráno ještě pro něco k snídani a pak hurá na stop zase na stop směr péage a Carcassonne. Doufám, že to půjde. Pak západní pobřeží a sever. To mi připomíná, že musím napsat Lůce, zda by mě nechala přespat :).

Začíná poprchávat a mraky vypadaj na krutou bouřku. Pakuju se a zkouším zalízt pod boudu na pláži. Vypadá to jako šílený bezďáčí hnízdo, maj tu i matrace, boty, sprcháč a další věci. Tak na to prdím, na to se mám až moc rád. Valím tedy víc do centra Carnonu. Byty tam mají takový verandy před vchodem, jakoby schodiště, ale otevřený a pod střechou. Na jednu takovou jdu. Původní plán co se mi celkem zamlouvá, zapíchnout to pod schránkama, ale zas v posledním patře nebude chodit tolik lidí…

Lezu tedy do třetího patra. Bohužel štrachám asi víc, než je zdrávo. Navíc tam fouká a zafoukává tam déšť, což se mi moc nelíbí. Takže se začínám pakovat a zase trošku rámusím. V tu chvíli se pomalu a nedůvěřivě otvíraj dveře a vykukuje na mne černoch. Vypadá vystrašeně, na rozdíl ode mne :D. Moji lámanou angličtinou se mu snažím vysvětlit, že jsem tam chtěl spát, ale že tam prší a že jdu jinam a jakože fakt sorry za probuzení. On mi ukazuje, že ať si tam klidně zůstanu a radši zalejzá.

Lezu dolů a uvelebuju se pod schránky.

Usínám.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 5 € za vodu a víno,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 5 km po městě,
  • stopů: 0.

Galerie

Den šestý (29.7.2014 út, přesun)

Matěj TrakalNo Comments

Za noc asi tři vyrušení, jinak je poklidná. Jeden týpek s hudbou z tabletu co si šel do závětří zapálit cígo si mě ani nestačil všimnout.

Ráno mě budí popeláři. Už je celkem světlo. Balím a akorát schází černoch co jsem ho tak polekal večer. Zdravím a mizím. Valím ke sprše, zalepuju vinyl do kartonu, aby se do něj nedostával další písek. V novým přebalu, vypadá fakt dobře: „Al dente“ od „Pennine Rigate“ :), což jsou těstoviny. Němci, co jsem vedle nich večer seděl a naivně si myslel, že spěj na hotýlku, mě zvou na ranní kafčo k autu. Odmítám a jdu čistit zuby a osprchovat se.

Procházím nechtěně celej přístav, jelikož tam prostě není most :). Po ránu je to tu pěkný, poklidný. Zarostlí námořníci mě vehementně zdravěj, asi vypadám k světu, taky tak parádně zarostlej :).

Ve Sparu kupuju pivo Dagsbier za necelé 1 €, čokoládový bagetky za 2.30 € a chleba taky kolem 2 €. Celkem se vlejzám do 5 €.

Píšu deník a snídám. Čtyři kousky bagetek mi na snídani stačej a zbývaj mi další na potom. Dopiju pivko, není to nic extra ale dá se to. Mravencům na kterých ho testuju šmakuje :). Razím na MHD, je to dál, než si pamatuju a jedu trojkou za 1.40 € na Pablo Picasso (jinak mapa MHDka je dostupná na: http://tam.cartographie.pro/. Odtud pěšky k výpadovce po ukazatelích na dálnici.

Je slunečno, tak to bude trošku úmorný, ale lepší, než aby chcalo, no ne?

Procházím Montpellier k výpadovce, hele benzinka a hele Quick. Navíc akorát začínám potřebovat tam, kam i princezny chodí samy… Obsazuju jim tedy QuickPublicToilette a nabírám si vodu. Díky a navždy díky. Nic nekupuju :).

Ještě než vlejzám dovnitř vidím páreček stopařů, píšou akorát ceduli. Když vylejzám stojej na kruháči. Cedule na Nimes. No, možná že tam ještě dneska stojí. Přitom stačilo přejít přes most k výpadovce, kde to ani už nikam jinam nevede a hlavně se tam dá v pohodě zastavit s autem.

Já jdu na svoji výpadovku na péage a Carcassonne s oběma cedulema v ruce. Udělal jsem asi patnáct kroků a troubí na mne auto a zastavuje opodál. Týpek ajťák, mlaďoch, ajťačina ho nebaví a dělá manažera v Mekáči. Bere mě až do Carcassonne pár minut pěšky přímo k hradu. Co víc si přát?

V půl druhý jsem před hradem. Uff, Unesco cedule, to je průser. Jak je někde tahle blbá cedule, značí to jedinou věc. Miliony turistů a další miliony turistů. A taky že jo … jsou všude. Aneb, pokud chcete něco pořádně doničit, dejte na to ceduli Unesco, páč takovej nápor turistů nemá šanci nic dlouhodobě přežít. Když každej leze kam nemá a musí si na všechno sáhnout a pohladit.

Procházím si to po ochozu, tam jich není tolik. Potom vlejzám i dovnitř, kde je takový městečko a v ulicích se nedá projít bez batohu, navíc s batohem aniž bych na každým metru nevrazil do patnácti lidí. Na to nemám a mizím zase ven. Nakonec nacházím i íčko a s „Mersí boku“ i tady vyfásnete mapku opět zadáča, miluju Francii.

Udivuje mě, že jsem ani tady, ani v Montpellier nikde nezaslechl ani hlásku česky. Ono možná lepší.

Dlabu zbytek snídaně a píšu deník. PS: miluju francouzský kraťásky co končej mnohem, ale mnohem dřív, než začnou nohy. Na to se fakt hezky kouká ;).

Právě mi prolít Ryanair nad hlavou a to hodně nízko, šel na přistání. Že bych letěl domů? Dneska ani omylem, na to je mi tu moc hezky :D. Ještě by ta tužka od písku mohla přestat stávkovat. Suprově tu válí týpek na tu hrací placku alá bubínek co si teď za boha nemůžu vzpomenout jak se jmenuje (poznatek z domova: jmenuje se to Hang, viz třeba https://www.youtube.com/watch?v=xk3BvNLeNgw). V každým případě má úspěch, jelikož většina turistů to vidí poprvé v životě úplně, já poprvé naživo. Video výše jsem viděl kdysi dávno.

Jdu si projít centrum města. Celkem zklamání po Montpellier, ale on mi to řidič sem říkal, že to není tak pěkný jako u nich. Měl pravdu. Navíc, když už se něco dává do Unesca, měla by se tam dát taky cedule o zákazu vstupu žebrákům a divnejm existencím u kterých nevíte, zda-li vás oberou o ledvinu, prachy a nebo život. A druhou ceduli, že je zákaz zdražit od normálních cen, který tam musely být předtím. Ale asi jim to funguje, jelikož turistů tu maj stále dost a kupujou a kupujou…

Ve finále po hradu shledávám jako nejhezčí zdymadlo u vlakáče, park stranou od starýho mostu a šutry u můstku, kde teď sedím.

U fontánky ve městě je Carrefour s rozumnejma cenama. Nakoupil jsem pití (7Up limetka), sušenky s čokoládou a puding. Celkem za 2.74 €. Puding byl za 0.21 €, sušenky za 1.13 € a 7Up za 1.40 €.

Je tu fajn, suším osušku ještě z rána, jelikož nějak nestihla cestou sbalená uschnout, divný. Pak půjdu hledat nocleh. Je tu celkem velkej park, tak to snad půjde a kolem vody je spousta lesa. Bezďáků v centru je sice taky dost, ale doufám, že se jim odtamtud nechce táhnout denně až sem.

Voda při testování rukou je dost studená, sušenky na Carrefour kvality dobrý :). Akorát jsem napsal dom, ale nikdo není na netu, takže to zase vypínám. Mám 40 % baterky, to už není moc, ale furt to drží, asi by to chtělo nějakej další Quick :).

Tak bezďákům se sem asi táhnout chtít bude. Teď jeden dorazil, spíš takovej pobuda podivnej, náplava nějaká. Ale osvědčilo se mi na ně začít mluvit normálně česky, říct jim že jim člověk nerozumí a když zkusej že uměj litl inkliš tak jim opět česky říct, že anglicky neumíte a oni daj pokoj :).

Příště mu začnu něco česky vyprávět, ať se vžije do turisty ve Francii :). I když zase musím uznat, že já jsem prozatím téměř pokaždý pochodil a domluvil se, takže to tu vůbec z mýho pohledu není tak hrozný, jak všichni říkají a že tu nikdo anglicky nemluví. Blbost, případně prostě ruka noha.

Ale co, nemaj otravovat s žebráním a nevím čím ještě, stejně bych jim nic nedal.

Ještě tak hodinku a zapadne žlutá koule, takže půjdu projít park a najít nějaký vhodný strom na přechrap. V parku si hamaxe nerisknu, nechávat batoh bez dohledu někde pode mnou se mi nechce. Ne ve městech.

Jo, taky jsem dneska ve výloze pochopil, proč na mě tak tady letěj a zvou mě na kafe. Fakt mi to sluší, teda, když mám zrovna smytou mastnotu a ten svůj přirozenej rozcuch :D. To jen taková egoistická vsuvka, aby bylo co psát…

Jdu hledat, kde je Montmartre na mapě, když už jsem ve Francii, že bych se tam zajel podívat :). V autoatlase jsem nepochodil, takový město můj atlas nezná, takže Amélie asi nebude…

Hledám nocleh, to byla ale solidní procházka. Docházím až za Carcassonne ke kempu, tam to šlo projít kolem vody zase zpátky do města. Takže se obloukem vracím k tomu týpkovi co jsem ho měl za houmlesáka.

Má tu obytňák, takže to sice je podivnej pobuda, ale bezďák rozhodně menší než já :D. U auta má dva čokliky, takový pořádný. Dávám se kolem laviček do křáčí k vodě. Když usoudím, že jsem už dost daleko, tak balím, teda rozbalím a jdu si přichystat nocleh. Radši s plachtou po předchozích zkušenostech, jelikož to opět vypadá na výživnej deštík. Minimálně dle oblohy. Backupuju batoh špagátem od hamaky k ruce. Jistota je jistota i když asi přehnaná starostlivost…

Z hradu se sem krásně line zvuk z večerního představení v amfiteátru. Ten je přístupný jen platícím na hradě a jinak je za dřevěným plotem. Pomalu usínám. Několikrát se budím, jednou s hodně živým snem, že mi někdo škube za ruku ke který mám přivázanej batoh. Fuj, to bylo ale hnusný… Příště se na nějaký přivazování vyprdnu, než mít takovýhle sny.

Suma sumárum:

  • čekání: minuta,
  • utraceno: 10 €,
  • ujeto: 150 km,
  • nachozeno: 8+ km po městě,
  • stopů: 1.

Galerie

 

Den sedmý (30.7.2014 st, Carcassonne)

Matěj TrakalNo Comments

Budím se asi v půl osmý. Akorát začíná poprchávat a být světlo. Píchat na to, přikrejvám se plachtou a zalejzám zpátky do spacáku s tím, že tam ještě toho světla není zas tak moc a je mi to tak nějak jedno, jestli mě někdo uvidí. Přes řeku je sice silnička, ale skoro nic po ní nejezdí.

Vstávám kolem jedenáctý. Svítí, skoro zázrak za poslední dva dny :). No, však to taky dlouho netrvalo a už je zase za mrakem. Čistím zuby, balím a razím k vodě si opláchnout obličej. Pak na lavičku, kde jsem včera večeřel přímo v parčíku. Fouká, je kosa a slunce v nedohlednu.

Mám v plánu tu pozevlit ještě jeden den, i když absolutně nevím co budu dělat. Památky jsem prošel včera a město jako takový nevypadá až tak vábně na další prohlídku.

Světe div se, právě jsem dojedl zbytek půlkilových pražených vloček. V rámci zazimování si poprvé beru druhou košili, vlastně krom trenek a plavek první převlékání. První košili už fakt nikdo v životě nedopere (z domova: vyprala se, ale barva ji už zůstala dožluta). Pozitivní je, že buď stále nesmrdí i přes její žlutou barvu a nebo jsem ztratil čich, což by tak pozitivní nebylo :).

Ok, jdu se zazimovat víc, tohle by se nedalo. Navíc s teplem uniká energie a tu potřebuju na nošení batohu a lahve vína. To jsem ještě nevypil z Montpellier, jelikož nějak nebylo kdy a nálada se sám opíjet. Nějaká společnost by se občas asi hodila, ale asi jak jaká… :)

Procházím obřím parkem kolem vody o kterém jsem včera nevěděl. Je tam širokej jez a zase potkávám týpka z obytňáku. To už snad ani není možný. Docházím na konec parku, tam to otáčím a někde na půl cesty rozbaluju hamaku na dětským hřišťátku, jak tam máte silnici s křižovatkama apod. Čtu si Hořící drát od Jeffery Deavera. Celkem to má spád. Bohužel i přes spád nakonec upadám do snů :). Teda jen takový mikrospánky, jelikož se mi mezi nima nestíhá vypínat Kindle. Pak usuzuji, že už by to stačilo a valím do města.

Procházím postranníma uličkama do centra, ale převážně nic zajímavého, natož na focení. Kolem Carrefouru, ale nevím, co bych si mohl koupit, když vše mám a navíc bych se s tím musel táhnout a to se mi chce ze všeho nejmíň. Dál courám kam mě ulička nebo přechod zavádí. Objevuju se na mostě pro auta se super výhledem na hrad, takže fotím. Pak se sunu kolem zajímavého domku nahoru k hradu samotnému. Na parkáči maj moruše jak v Uzbeku (deník z Uzbekistánu 2012) tak si jich pár dávám. Černý, sladký a za boha si nemůžu vybavit k čemu tu chuť přirovnat z Čech. Přitom to mám skoro na jazyku, moruši dokonce úplně.

Měl bych si koupit plastovej meč a brnění, bez něj tu nejsem vůbec cool, navíc mý übercool vlasy už jsou zase mastný jak prase, takže dneska budu asi fakt za lůzu mezi turistama a bez šance na pozvání na kafe :D. Navíc mám na sobě už zase tradiční žlutou košili, jelikož ve městě se udělalo teplo a byl jsem donucen se odvlíknout, nebo bych se upekl.

Kachní z Tesca v konzervě je překvapivě dobrý :). No, možná jsem jen fakt dost hladovej, těžko říct. Zítra, nebo před odjezdem budu muset koupit novej chleba, půlka ho padla na kachnu.

Prvně jsem ve městě slyšel češtinu: „Do píči, to kurva nemyslíš vážně!“ a další pokračování v podobném ražení. Týpek s někým telefonoval a šel na protějším chodníku. Alespoň že češtině dělá ve světě čest…

Stále před hradem, čtu si. Očumuju turistky, jelikož maj holky sice menší poprsí, ale naprosto krásný zadky a nohy :). Taky se málokterá hrbí, to je nádherný, ne jako u nás všichni chromajzlíci s hrbem ohnutí až na zem. No, jako já třeba, že…

Jdu to tu oběhnout a asi pomalu zalízt. Opět tu bude divadlo, tak můžu zpovzdálí zase poslouchat. Francouzi jsou stejně milej národ. Čtu si na Kindlu před hradem a přijde týpek, jestli nechci omáčky, že jim zbyly, takový ty z Mekáče :). Fotím západ a jdu spát.

A máme tu noc. Něco tu furt šustí a nevím co. Poslouchám divadlo, stejné jako včera. Pomalu usínám, několikrát se budím.

Najednou mi tíhnou nohy, ve snu, ale vlastně to do snu vůbec nezapadá. Něco je špatně, hrozně špatně… Ty vado, něco si ustlalo na mejch nohách a spacáku a je to fakt dost těžký. Hlava instinktivně zafunguje a vykopává nohy do vzduchu ještě pomalu ve spánku, jak tik ve vlaku když klimbáte hlavou. Okamžitě se budím a hledám, co jen to mohlo být. Žádný další pohyb se nekoná. Svítím baterkou a nic nevidím. Kurňa, zmizet to jen tak nemohlo… Divný.

Pohyb! Vidím obrys, „jsi snad králík, abys dupal?“ dere se mi Cimrman na mysl, pak mi ale dochází, že tam něco nesedí. „A on že né a dupal dál…“ Králík přece nechodí, ale skáče. A nedupe. Jo tak bodliny si to na mě vystrkuje, ježek, mrcha jeden, si to ustlal na mejch nohách. Jsem rád, že ne u hlavy a že jsem se po něm neohnal rukou. To bych nebyl moc šťastnej. Doufám, že neměl moc blech, to by mi tak ještě scházelo :).

Ještě jednou v noci svítím a zkoumám odkud se to zase co blíží, ale už se to drží stále bezpečné vzdálenosti.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 0 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 5+ km po městě,
  • stopů: 0.

Galerie

 

Den osmý (31.7.2014 čt, Bordeaux)

Matěj TrakalNo Comments

Ráno mě budí sluníčko, přímý zásah. Je asi deset. Balím si fidlátka a přesouvám se na svačinovou lavičku v parku. Beru vodu, potřebuju vyprat košili, ale je tu mamča s děckama, tak se to moc nehodí a čekám až zmizí. Ještě tu je turista jak já, dle rysů v obličeji a šedin jak já, ho tipuju na Čecha. Jen si kyneme na pozdrav, nic víc.

Sice zmizela mamča, ale dorazila školka, přesouvám se k druhému kohoutku a tam meju hlavu a peru. Razím do centra pro chleba. Přicházím do Carrefouru a krom chleba kupuju ještě 7Up, tentokrát klasik ale. Óloló, jak osvěžuje :)

Valím skrz město, dlooouho na výpadovku. Už jsem snad na ni, tak stopuju, tak 20 minut a ani prd. Něco je špatně, měním ceduli z Bordeaux na Toulouse a furt nic. Když frantíci neberou ani s jinou cedulí, je to blbý místo.

Pokračuju dál a ty vado ouha, ono to vůbec není výpadovka. Šinu se tedy dál, tak dobrý čtyři kilásky kolem silnice a za kopcem … nákupní centrum. Se nedivím, že mě nikdo nebere na Bordeaux který je stovky kilometrů odtud, když všichni jezdí jen na nákup :D.

Hned za nákupním centrem je péage, kde je rozhodně mnohem menší provoz, než do nákupáku. Sedám pod strom kousek od brány, odpočívám, suším se, dlabu a 7Upuju. Jak je sladký, jak je lahodný, zítra ho potřebuju znova a víc! :)

A ejhle, na bráně se objevujou stopařky, to jsem to ale hezky prokaučoval, když mě takhle předběhly a zabraly fleka. Dojídám, zvedám se a hle, mladej pár si to šine přes bránu k holkám, takže už nás tu je jako pět? No, zas tak moc aut tu teda nejezdí…

Mezitím, co k nim jdu, přichází obsluha z brány a vyhazuje je. Že za cedulí zákazu vstupu nemaj co dělat a ať si jdou před ceduli. Zdravím se s nima a zjišťuju kam jedou. Holky do Nimes myslím a párek dredáčů taky do Toulouse. Za asi 10-15 min jim zastavuje auto. Má prázdno a bere i mne. Super, dneska zase bez námahy.

Vyhazuje mě na péage před Toulouse páč dál to pokračuje jinam a já potřebuju na druhý směr z brány. Během čtvrt hoďky mi zastavuje auto a bere mě až do centra Bordeaux. Super. Týpek vypadá jak Vigo, ale fakt, jak když by mu z oka vypadl.

Jako každej ve Francii mi říká, že umí litl inkliš a pak s ním kecám celou cestu :D. Dostávám tip na centrum, kde je íčko Quinconces a křižují se tam tramvaje B a C, jo a taky odtud jezdí 601 bus na Cap Ferret. Další tip na vinice v okolí Bordeaux, že celá výborná oblast je kolem Saint-Émilion a Médoc až na to, že mi tvrdil, že Saint-Émilion je v oblasti Médoc, což teda není a jsou to úplně jiná vína :). Další tip jsem dostal na festival, která dneska začíná v Bordeaux: Reggae Sun Ska festival na západě Mérignac kde je stanice tramvaje B: Arts et Meries. Celkem mě to láká, ale bojím se, že by mě tam fakt nepustili s batohem. Docela dlouho zvažuju pro a proti a nakonec usuzuju, že tam nejspíš nepůjdu. Cena vstupu na čtvrtek myslím 22 € a na pátek, sobotu a neděli 35 €/den. (poznatek z domu: teď při přepisu hodně moc lituju, že jsem nakonec v pátek nešel, jelikož když vidím program málem brečím. Hráli tam totiž www.madness.co.uk což je asi jedna z největších žijících legend Ska, kterou ČR nemá šanci pozvat a zaplatit. Já je měl v podstatě na dosah ruky. Pozdě plakat nad rozlitým mlékem…).

Stop mě vyhazuje přímo u festivalu, ještě to se mnou objíždí a ukazuje mi vlez a celkově areál. Je to famózní, festival v podstatě přímo ve městě, hned u toho jsou paneláky a místní maj jako revanš zadara vstup.

Jedu tramvají (mapka stanic) za 1.50 € do centra na Quinconces, kde je íčko. Bohužel maj do 18.30 a já v 19.24 nasedl na tramvaj. Alespoň prozváním a píšu dom. Baterka už málem skřípe zubama (30 %). Koukám na mapku ve výloze íčka. Na severu je nějaký jezero a kemp. Kácet na to, pojedu do kempu, alespoň nabiju tel. Jedu tedy na stanici Les Aubiers linkou C ještě v rámci hodinové jízdenky co jsem si koupil předtím.

Dojíždím na konečnou, jdu k vodě, vidím pláž, karavany, park, kemp ale nikde. Jdu parkem k pláži, je tu sprcha, pitná voda a otevřený záchody zadara od 12 do 19 :). Mezi stromama, ale ale co to nevidí oko mé modravé, lajna. Trikovka. Modrej Gibbon a týpek s přítelkyní co se učí nastupovat. Valím k nim a kecáme. Zjišťuju, že se z ná s lidma z The Skyliners a lidma prostě kolem Sebastiana Montaze, asi klasická slack rodinka jako v Čechách, kde se znaj snad taky všichni :). Pecka prostě.

Zkouším lajnu, dávám statický tríčky a jelikož na dvoupalcovce fakt neumim chodit, seká mě a rozřezává mi nohu mezi palcem a ukazováčkem. O nic nejde, stál jsem na lajně :). Beru kapesník a elektrikářskou pásku co používám na stopovačky a tejpuju to. Jsem totiž línej štrachat v batohu a hledat náplast.

Kecáme o videích, kam plánuju jet dál a dostávám tip, že policajti park nekontrolujou a ať klidně spím tady, že kemp je ještě asi 5 km daleko až za obchvatem. Loučíme se, a já se jdu pomalu uvelebit ke spánku. Procházím parkem kolem vody, docházím až skoro na konec a opět se vracím k přístavu, kde je plot a tak u něj zabírám flek. Vypadá to bezvadně. Na batoh přivázanej k plotu to bude dobrý, navíc o jednu stranu míň na hlídání.

Píšu deník, cpu se sušenkama :). 7Up už dávno došel, chuť na něj ale přetrvává :). Už skoro nevidím na písmenka, bude tak kolem devátý, spíš možná desátý.

Super na Bordeaux je, že maj hodinovou přestupní jízdenku na všechny dopravní prostředky, což se celkem hodí.

Obloha vypadá čistě, takže jdu spát a druhá noc v hamace. Zítra se sem asi vrátím a nebo budu spát poblíž pláží Cap Ferret, doufám. Jelikož mi to místo týpek ukazoval na telefonu a je to jednoznačně must see. Nádherná pláž z kopce a duna u oceánu.

Navíc mi říkal, že tam jezdí bus, o kterým mi řeknou víc na íčku. Zpáteční nějak kolem 5 € říká. V parku jsou veverky, tak uvidíme, co mi krom ježků a slimáků bude spát u nohou dneska. Jo a ještě tu jsou brutálně velký šišky, tak doufám, že jednou nedostanu do šišky, to bych nemusel rozdejchat. Zkusím ji zítra vyfotit, končím, nevidím už ani řádky :). Dnešek byl super.

Suma sumárum:

  • čekání: 1 hodina,
  • utraceno: 5 €,
  • ujeto: 350 km,
  • nachozeno: 12+ km,
  • stopů: 1.

Galerie

 

Den devátý (1.8.2014 pá, Bordeaux)

Matěj TrakalNo Comments

Máme tu další ráno. V noci mě budí veverka s pocitem, že mi někdo krade batoh. Ráno kolem 8. se budím, ale nevstávám. Vzhůru znovu po půl desátý, ale jsem línej vylézt z hamaky, tak beru Kindle a čtu si opět Hořící drát. Je půl jedný, čas konečně opravdu začít vstávat. Výplody snů jsou rozmanitý a nevyzpytatelný, dneska nějaký prasárničky s Ráďou, nenaděláš nic…

Zabalit, zuby, nabrat vodu. Zvažuju zda má cenu dneska jezdit do centra, ale potřebuju nabít telefon už… Jinak bych si udělal zevl den, zítra památky a pak k moři. Tak uvidím jak to dopadne. V každým případě na íčko musím pro mapku. Bez ní jsem jak bez ruky a hrozně nejistej.

Zkoumám, jak se pak dá valit do Nantes, asi nic moc, jelikož před odbočkou není péage :(. Taky přemítám co je za den, usuzuji, že nejspíš pátek. Tak už jdu balit, snídat a k vodě.

Hrozně mi smrdí košile… I když jsem ji včera pral, už to nepomáhá, jinak ale musí dostat pochvalu, páč kam se hrabe Merino asi, když tahle košile dává takový pekla a sice už smrdí, ale furt to ještě jde. I když, když foukne cítit to je. Jenže je mnohem pohodlnější v tomhle počasí, než teplý trička a navíc má límeček, takže si nepálím krk.

Jsou čtyři odpoledne, sedím u řeky co protejká městem, teda spíš u bláťáku, jelikož se tomu moc řeka říkat nedá. Íčko bylo otevřený, takže mám mapu, hurá. Město je obří. Mám i místo odkud jezdí bus ke Cap Ferret. Začíná kapat, ale už z principu to, doufám, nebude až tak hrozný.

Tak jsem nakonec prchnul. Ne, že by až tak pršelo, ale chtělo to změnu prostředí už. Seděl jsem dost dlouho. Procházím dál centrum až nakonec kempím zpět v infocentru. Dovoluju se na nabíjení mobilu. Láduju do něj šťávu co to jde, moc rychle to ovšem nepřibejvá. Za hodinu nebo jak dlouho jsem na 50 %. Lepší něco, než nic. Loučím se s kočinou s krásným úsměvem a očima za přepážkou, o čemž ji náležitě při odchodu informuju, děkuju a mizím. Ještě jsem z ní vyloudil mapku vinařských oblastí v Bordeaux. Navíc je tam další mapka města a okolí. Cestou kupuju lístek na MHDko, ale dochází mi, že mám kotel času do západu a tak razím pěšky. V Proxi cestou kupuju Kolu a roládu na snídani.

Jdu dál a je tam obří obchoďák. Tam kupuju sušenky 1 €, mléko 0.82 € a bagetu 0.70 €. Na to, že jsem v předchozím krámku nechal 5.10 € je tohle sakra lepší nákup. Docházím ke „kempu“ a jelikož mám prasklej pytlík, ne ten můj, ten s pudingem, tak jdu poprvé kuchtit. Házím do pseudovařiče tři PEPY a jde se na to. Asi třicetkrát se mi zháší vařič. To by vydalo na pohádku. Jak Trakal puding vařil a ohníček furt dokola zapaloval. Ve finále by se to mohlo jmenovat: „Pohádka o nehoustnoucím pudingu…“ :)

No, asi čtvrt hodiny jsem ohříval mléko aby došlo skoro k varu. Za stálého držení ešusu v ruce tam leju obsah s pudingem a čekám. Celou dobu teda držím ešus ve vzduchu, jelikož při položení to okamžitě zhasne. Po době ho opírám o bok vařiče a držím ho pod úhlem, aby tam bylo víc vzduchu, to sice občas taky chcípá, ale ne tak často a hlavně už mě docela bolí ruka.

Když už jsem jednou vařit začal, tak to zhoustnout prostě musí! Přec to teď nevyleju… Pronáším něco o super nápadech, plynovým a benzinovým vařiči na příští cestu, proložených několika výlevy dušičce a čekám. Když už je jakž takž hotovo, zháším vařič tak, že na něj pokládám ešus. Si to ze mne dělá prču ne? Furt hoří a nejde uhasit. Takže sfoukávám, to se mi nakonec daří. Tak ono to třeba nakonec půjde, jen asi je třeba ho nechat dýl rozehřát, filozofuju. Další informace co by se vám mohla hodit je, že je dobrý si vzít asi nenalakovanou plechovku, abyste nepoudusili okolí jako já.

Nakonec je puding ale super. Má bejt vanilkovej, ale na obrázku je jahoda a já celou dobu žiju v tom, že bude jahodovej, což jsem moc nechtěl, ale byl roztrhlej, tak co nadělám. No nápis mě ujišťuje, že jahody to nevidělo ani z rychlíku, takže ok. Pro příště by si ty obrázky klidně mohli odpustit.

Jinak v Bordeaux jsou francouzsky pěkný celkově, asi jinej kraj, jinej mrav. Krom vychvalovaného pozadí tu maj i moc pěkný popředí, ne jako u Montpellier a Carcassonne. Asi bych si tu fakt vybral a nedalo by to ani zabrat :D.

Jdu dojíst puding, pak nejspíš večerní sprcha. Zítra musím dřív vstát, nebo dát celodenní zevling, páč odjezdy do Cap Ferret mám mezi 8-12 a dál už ne.

Jo, taky jsem vám chtěl napsat, že ve Francii maj obráceně barvy na semaforech, jelikož tu všichni přecházej zásadně jen na červenou. Ale bacha u aut je tomu tradičně na zelenou.

Taky jsem si dělal starosti s mým pidi ohníčkem z vařiče, ale vedle si právě přinesli celej grill, takže asi v pohodě :). Po pudingu ještě dopíjím mlíko s cukrem. Jestli se zítra nepokáknu, tak to bude zázrak, jen se bojím, že to přijde dřív, než otevřou záchody :D.

Meju nádobí, pak jdu plavat do jezera a při velitelským čase 21.20 dávám sprchu. Akorát přichází týpci co kousek vedle mne dlouhodobě stanujou a perou hadry a jeden s reptáním že to je studený dává taky sprchu.

Odchod do base campu, napnout šňůru a pověsit prádlo s hamakou. Razím spát, je trošku pod mrakem, ale furt vidím Velkej vůz.

Prší a teda solidně. Okamžitě jsem vzhůru a využívám plotu na napnutí plachty. Přehazuju ji přes sušák a hamaku. Jsem celkem rád, že jsem ten sušák dneska napnul. Taky je fajn, že prší rovně a nefouká, jinak by mi ten plot asi moc nepomáhal, páč jsem dost blízko a v pohodě by tam zafoukával déšť.

Po chvilce ustává. Usuzuju ale, že plachtu klidně nechám až do rána. Jistota je jistota.

Dobře dělám. Během noci mě budí minimálně další dvě průtrže.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 9 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

 

Den desátý (2.8.2014 so, Bordeaux)

Matěj TrakalNo Comments

Ráno ještě jeden deštík, ale už nic hrozného. Budím se kolem 9., sundávám plachtu, aby se mohla sušit a taky aby víc foukalo na stále mokrý prádlo. Fotím si tábor s prádelnou, drhnu zuby, snídám roládu a jdu si číst. Zvažuju zda nejet na Cap Ferret, když jsem tak brzo vzhůru, ale ne. Dneska mám rest day a zevling. Navíc potřebuju dosušit hadry.

Čtu, čtu a čtu. Mezitím dlabu roládu, piju kolu a škrábu si ty brutální kousance od dotěrnejch komárů z noci. Dle cestičky na ruce bych to odhadoval skoro na blechu od ježka a nebo čilého mravence. Dobrých patnáct kousanců v řadě.

Zajímavé je, že přes den to až tak nesvědí, za to v noci se můžu udrbat. Taky na mne začíná jít ranní, ranní sraní (https://www.youtube.com/watch?v=AhUDwYj-MFI). Asi moc vlažného pudingu a 400g roláda asi taky udělala své. Ještě počkám, nechce se mi totiž balit věci. Doufám, že mají otevřeno i v sobotu, nebo co je dneska za den.

Je kolem půl devátý večer. Na záchod jsem nakonec vůbec nešel. Teď už je navíc zase zavřeno… Za celej den jsem nevylezl z hamaky. Jen jsem do sebe ládoval další drobnosti jako bagetu, lentilky, bonbóny, a furt mám na něco strašnou chuť. Asi ještě něco zblajznu. Celej den jsem fakt pročetl. Prádlo už je suchý a košile po pořádným praní dneska ani nijak nesmrdí a vypadá o 100 % líp, sice furt žlutě, ale ne tolik :D. Jdu pokračovat ve čtení, nic jinýho dneska stejně na práci nemám :).

Navečer, potom, co jsem do sebe naládoval vše co jsem mohl, jsem zahlédl ještě pytlík arašídů. Až zase budu chtít udělat podobnou blbost, tak mi urazte pracky. No jistěže, sežral jsem celý balení a za hodinu bylo vymalováno. Odkládal jsem to co to šlo, ale arašídy tomu nasadily korunu. Jsem nadmutej jako koza. Nedá se nic dělat, musel jsem zapakovat věci, popadnout láhev na vodu a alou k záchodům. Třeba budou otevřený.

Jaké bylo moje překvapení, nebyly. No, cedule to hlásila celkem jasně. Stojí na ní 12.00 – 19.00, což vypovídá celkem jednoznačně, že v půl desátý bude zavřeno, ale né, musím to jít prubnout…

Nabral jsem tedy vodu a šel zpátky. Vyhlídl si v parčíku keřík a jak už to tak občas bývá, musel jsem to tu pokřtít. Alespoň jsem zvolil nějakej hodně stranou…

Rozbaluju opět hamaku a jdu si, za neustálého, hodně hlasitého, doprovodu pracujících arašídů, znovu číst. Už teda s čelovkou, jelikož jinak vidět dávno není. Ale když vám chybí posledních pár kapitol, tak to prostě nejde přestat a nechat to na ráno.

Usínám s modrou oblohou nad hlavou.

Budím se a koukám, koukám, obloha už není tak čistá, jak byla večer. Velitelský čas ukazuje 3.11 (nebyl to ten film, 3.11 zemřeš? Ne, to byla zase jiná pohádka. Z dílny Microsoftu :)). Říkám si ošemetnou frázi „snad dneska nebude pršet“. Když tu při posledním vysloveném té mi akorát na hlavu dopadá první kápanec.

Doprčic, když jinak nedáte, zvedám se a jdu napnout plachtu.S jejím napnutím přestává pršet. Nechávám ji ale opět radši do rána.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 0 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 0.5 km,
  • stopů: 0.

Galerie

 

Den jedenáctý (3.8.2014 ne, Cap Ferret)

Matěj TrakalNo Comments

Ráno, kolem osmé se sem žene něco většího. Bouřka. Usuzuju, že moje návětrná strana u plotu není úplně bouřce odolná a z takovýho divnýho bazmeku dělám klasický Áčko. Byla by to celkem ironie, dočetl jsem Hořící drát a v bouřce přivazuju mokrou plachtu k mokrému skvěle vodivému kovovému plotu… Naštěstí v pohodě, ale neměl jsem z toho moc dobrej pocit, to teda ne.

„Ráno“ se budím v 11.05 a usuzuji, že to s těma busama na Cap Ferret budu muset asi vymyslet jinak. Linka 601, to beztak bude jezdit i dýl. Ten v 12.15 bych už asi stíhal špatně…

Nijak tedy nespěchám, čistím zuby, snídám chleba s marmeládou, píšu deník. Sleduju veverku s nějakým pestrobarevným ptákem co má chocholku a pomalu se chystám jít balit. Obloha předurčuje další chcanec, ale tak jako tak potřebuju dojít nakoupit bagetu, nebo něco na jídlo. Je tak půl jedný a jdu pakovat. Hurá do města a hledat linku 601.

Čekuju linku, jede přes Quinconces a pak západně po hlavní. Takže by neměl být problém ji odchytit na Quinconces, jelikož až na vlakáč se mi nechce.

Valím do centra. Je po 12, tak dávám zastávku u sprch. Razím do obchodu pro bagetu. Cestou chytám slejvák, ale akorát u zastávky, takže se schovávám. Nacházím obchod a shledávám situaci lehce kritickou. Nový poznatek o Francii: Když je neděle, je zavřeno lautr úplně všude i velkej obchoďák. Teda, krom předraženýho Proxi kam se mi nechce.

Pokračuju na Quinconces a nejen že je všude zavřeno (kromě íčka), ono je taky liduprázdno.

Bus nacházím v pohodě, maj to hezky označený a k mému údivu za 15 minut i jede. V to jsem totiž už tak nějak ani moc nedoufal, když je ta neděle.

Cesta trvá dvě a kus hodiny. Bus je pohodlnej, takže několikrát usínám. Stejně jedu až na konečnou, tak to až tak nevadí. Na konečný vystupuju už sám.

Tyjo, nádhera, první rozhled a je tu fakt nádherně. Duna naproti je fakt vysoká odhaduju tak padesát metrů. Mezi mou pláží a dunou naproti je zátoka. Vypadá to tu jak v pohádce. Poprvé vidím oceán (poznámka z domova: už jsem viděl vlastně na Kanárech). Dokonce se cestou vybralo a je tu hezky.

Všechny uličky tu jsou celkem úzký, krásný baráčky. Pohádka. Teda asi až do okamžiku, než začnu hledat místo na spaní, jelikož je tu všude všechno soukromý a oplocený. Taky je hustý vidět, jak vysokej je odliv na oceánu, jelikož přístavy tu jsou bez vody a lodě na suchu.

Razím na pláž. Sundávám boty, jdu, jdu, tyjo, ten písek v každým kroku záhadně vrže. Takovej zvuk písku jsem nikdy neslyšel. Teda nikdy jsem neslyšel zvuk písku (doporučuji poslechnout), je to super :).

Na pláži jsou ruiny bunkrů, vesměs do půlky zasypaný pískem. Taky je tu jezírko asi z odlivu a v něm bunkr. Odvážlivci z něj skáčou do jezírka. Sedám na jeden pozůstalej na suchu a píšu deník. Je tu fakt nádherně, příjemně fouká a větřík osvěžuje.

Jo, ještě k písku, nejsem si jistej, je-li to pláž a nebo dobře ukrývaný smetiště, jelikož bordelu tu je požehnaně. Nakonec usuzuju, že spíš teda pláž, jelikož tu leží v tom smetišti spousta lidí u vody.

Děcka jezděj po prdeli z duny. Sice jsou za plotem kam se nesmí, ale rozhodně jim to nevadí. Jediná nevýhoda toho tady je, že v tom písku se s mým drobným závažím na zádech fakt špatně chodí. Jak příjemně fouká, ani se mi díky tomu nechce do vody. Ale byl by to asi hřích, dojet na Cap Ferret, tak krásný místo, a nejít se vykoupat do oceánu, že?

Holky tu leží v mikinách a špulí zadečky v plavkách, kouzelná to kombinace. Zkouším na net poslat fotku (ne holek, okolí :)), ale blbě nastavuju telefon a nic na ni není vidět… Něco se vzkazem jako „Že by měl být Atlantik velkej, to jsem tušil, ale že je to brouzdaliště pro děti, to jsem nevěděl.“ a fotkou jezírka po odlivu. Otázka zda v takovýmhle konci světa chytnu signál. Signál sice špatnej, ale nakonec na odeslání stačí.

Vydávám se hledat místečko na spaní. Popravdě je to „samej debil, blbeček, debil, blbeček, akorát támhle vzadu výjimka, dva blbečkové vedle sebe“. Teda plot, auto, plot auto… Mezitím branka s nápisem alarm, občas dvě auta vedle sebe. Mohl bych se někde zeptat zda nemůžu přespat na zahradě, ale tak hustou francouzštinu teda ještě nemám.

Kolem pláží a cestiček na dunách by se dalo, asi i hamaka. Ale ušel jsem už toho tolik, – bude ze mne alkoholik. Jo, sorry, to je zas jinej příběh od Volantů – že se mi tam už nechce vracet. Nakonec to balím kousek od silnice kdesi za barákama směrem k majáku ve vnitrozemí. Cestou jsem pozatočil se sušenkama, jelikož batoh je moc těžkej a sušenky dobrý :D. Něco přes půlku mi jich ještě zbylo na zítra. Navíc furt se táhnu s konzervama, hostincema a kolínkama. Vody mám zatím dost, takže ok. Vařit zatím nebudu.

Doufám, že objevím krám, nebo holt den dva přežiju i tak a nakoupím pak v Bordeaux, to už nebude neděle. Zas tolik vína sebou totiž nemám, aby se mi povedl takovej husarskej kousek a probudil se v další neděli.

Stejně je to ironie, jsou tu asi nejzazobanější Francouzi dle aut a baráků a mezi nima se válím já, pro ně pomalu existence z jiný planety. Teď aspoň tolik nesmrdím, ale za houmlese mě asi stejně maj :). Mám károšku a hamaku, takže dva bejváky, vo co de :D.

V noci se kupodivu budím jen párkrát. Poprvé, když se vrací banda výrostků z restaurace. Zkracují si cestu na druhou stranu skrz keříky. Hlavně že tu maj cedule o chránění přírody, zákazu chození mimo cesty a stanování… Dle zvuků toho demolujou celkem dost. Pak ještě asi dvakrát kontroluju zda neprší, ale je to dobrý :).

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 2.60 € za bus na Cap Ferret,
  • ujeto: 70 km,
  • nachozeno: 9+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

Den dvanáctý (4.8.2014 po, Cap Ferret)

Matěj TrakalNo Comments

A máme tu pondělí, den otevřených potravin. Hurá pro snídani. Hmm, škoda tý drobnosti, že tu není krám… Poslední jsem viděl v Legé což je docela štreka pěšky do centra někam. Sušenky a fazole to pro dnešek jistí.

Vstávám kolem půl devátý, už tradičně zapomínám fotit prostor na spaní. Fakt se mi spalo snad zatím nejlíp ze všech dní. I když v Montpellier na pláži to taky bylo dobrý.

Procházím si městečko – chápej snažím se najít přístup k moři za neustálého hledání krámku – a docházím k přístavu. Kamenitá plocha s nepísečným mořem. To by bylo něco pro taťku a šnorchlovačku. O kus dál mají plážičku a za ní schůdky přes šutry a bordel u břehu. Prostě sejdete po schůdcích, uděláte krok nebo dva a máte vodu po pas. Ne jako v písku ujít kilometr a stejně nemoct udělat pár temp bez odřených kolenou.

Teď si sedím na lavičce přímo před vstupem na Cap Ferret dunu a užívám si to. Kromě bagety s marmeládou a horkým kakaem si nic víc nepřeju, tady člověku nic víc nechybí. Jen tak se kochat u uklidňujícího zvuku vln, lodí a občas turistů, to tomu tady dodává tu správnou atmošku.

Sušenková snídaně, vypraný kraťasy, teda spíš jen namočený. I to je lepší, než v jakým stavu byly.

Dole u zastávky La Pointe (asi pět výškových metrů) je možnost chrápat v obytňáku a je tam i záchod s vodou a zrcadlem. Teď mě tak napadá, že by tam mohla být i zásuvka a dvě hodiny volna opravu mám, ba i mnohem víc :). Pak to půjdu omrknout, doufám, že tam fakt bude. Nemusel bych se tolik strachovat a třeba bych mohl udělat i lepší fotku, než ten zmetek, co jsem poslal včera.

Když koukám na hřbet mýho deníku, tak je asi přesně vidět, kdy se meju dle barvy stránek :D. Poprvé v životě vidím kolo bez řetězu. Místo toho má v jedný tyči rámu k zadnímu kolu asi náhon od pedálů. Přehazovačku v zadní nábě už znám, ale tohle jsem zatím neviděl. Zajímavý řešení, člověk se neumaže při nasazování řetězu, jako ten týpek tady vedle. Vyloženě šikula, zamazanej fakt až za ušima. Kominík hadr :).

Když na to tu tak koukám, říkám si, zda je ta zátoka přírodní, nebo to tu vybudovali bagrem. Písek ze dna by sypali nahoru a tím by vznikala pevnina a duna. No, asi spíš ne, je to přece jenom docela široký. Na druhou stranu, viděl jsem i hodně velký bagry :D. A taky ty nový nekonvenční technologie, ty dělaj taky divy. Takovej Ion cannon když by se přiohnul na funkci Iontovýho kutacího stroje… :)

Sranda pozorovat lidi tady. Teda všude, vždyť stejně furt pozoruju.

Dle buzoly sedím a dívám se na čistý jih. To asi není úplně oceán… I když mi to mohlo dojít dle mapy co jsem viděl. Pobřeží naproti bylo téměř přesně pod Cap Ferret. Včera, jak jsem byl zajitej až k bunkrům, to už bylo jihozápadně. Přelézt to tu celý až na západ by byl asi trošku voříšek, ono to není jen úplně špička jak jsem si to představoval. Výstupek do oceánu, tam maják a jinak nic. Taky jsem si nepředstavoval, že tu bude tolik lidí a domů. Nedá se nic dělat, sny a iluze budou existovat furt a realita bude trošku jiná. Třeba jednou objevím místo přímo ze snů :).

Za předpokladu existence více rájů na zemi, tak jeden by se mohl nacházet tady. Plážička kde přistávaj lodě. To vypovídá o tvaru dna. Po třech krocích můžete bez obav skočit šipku a máte jistotu, že si nenaberete písek do papuly. Pláž i dno písečný, nefouká tu. Není to ten nepříjemnej písek co máte úplně všude. Jen trošku pálí na chodidla, nějak nejsem zvyklej na rozpálenej písek do běla. Navíc tu odněkud krásně voní ryby na grilu.

Mám v plánu časem dojít do města, viděl jsem mapku a do centra a k íčku je to 6 km. To je sice dost daleko, ale není to až tak hrozný. Chtěl bych i odtud mapku, to je klasika. Nejlepší suvenýr :D. Mapka je záruka neztracenosti a navíc si můžu kroužkovat dobrý fleky, jakože pro příště. Stejně člověk skoro pokaždý ví, že žádný další příště na tomhle místě nebude…

Dneska poprvé zvažuju, zda-li se nenamazat… Zatím odolávám, večer beztak budu skučet.

Ach ty ženský tady. Světlá černoška, hustý dlouhý kudrnatý vlasy. Bílý volný tričko pod kterým se rýsujou jediný dva kyprý vrcholky. K tomu kraťoučký riflový kraťásky co jen podtrhnou a zvýrazní pěkně tvarovanej kulaťoučkej zadeček. Ach… :)

Prostě ráj na zemi.

Aktuální počet lidí na pláži: 25, včetně mne a 4 procházejících lidí, co jdou s batohy někam dál. Asi se podívat na přeplněnou vyhlášenou pláž k La Pointe kde jsem byl včera. Nezávidím jim to rozhodování, až tam dojdou a budou se chtít vrátit. Je to docela štreka zpátky sem. Ale zrovna říkám, že ta cesta za tu pohodu tady rozhodně stojí.

Jednu věc nechápu, je tu sucho jak blázen, fouká vítr, ale lehce osolený ruce tu snad nikdy neuschnou. Kde se v tom vzduchu safra bere tolik vody, to nechápu. No, dobře, asi z moře, ale stejně by ty ruce uschnout mohly…

Celej den si lebedím na pláži. Posílám fotku s nohama na net. Aby se neřeklo, že se nepodělím o místní krásy. Ještě bych se měl dělit o krásky, ale ty si ponechávám jen v hlavě. V každým případě tolik fakt krásnejch ženskejch pohromadě, to se často nevidí. Navíc mnoho nahoře bez, jakože ne bez ale bez plavek. A to i ve věku 20+, což asi nikde jinde moc běžný není si myslím, ne na normálních veřejnejch plážích. Ještě tak na nějaký soukromý obehnaný plotem…

Docela jsem čuměl, teda, jako ne doslova, na rozdíl od jindy, spíš obrazně. Že to tu nejsou takový stydlivky jak bych asi čekal.

Taky absolutně nechápu vejšku odlivu. Pláž musím sejít minimálně o nový dva výškový metry, který jsem předtím už dávno plaval. Těch normálních metrů ujdu tak o dalších patnáct, než předtím.

Dojídám drobnosti z batohu a i přesto začínám mít hlad. Vidím to na kuchtění na vyhlídce na Cap Ferret – La Pointe, jelikož je tam lavička a voda na umytí nádobí, tam co jsem zevlil ráno.

Ráno asi už k vodě ani nepůjdu, plánuju spát tam co včera. Pak asi rovnou najít obchod v centru a íčko na mapu. Odtamtud by se mělo dát dostat k vodě na druhou stranu, tedy k otevřenému oceánu. To by asi stálo za čumendu ještě. Navečer pak asi zpět do Bordeaux. Sprcha od slaný vody a na pozítří ráno vyrazit zase o kus dál.

V každým případě se začíná pěkně ochlazovat, zlatý teplíčko v poledne. Na cestování by to nebylo, ale na zevlení to bylo fajn.

Ono asi taková zima není, ale jsem celej slanej a možná taky trošku připečenej. Opalováku jsem ale neodolal, dokonce několik vrstev. Jinak bych asi uhořel zaživa. No nic, začíná být fakt chladno, jdu vařit… :)

Jdu na lavičku, je tam ještě dost lidí. Naštěstí hned pod zídkou je ještě jedna. Obsazuju ji a vyndávám nádobíčko. Začínám vařit vodu, zjišťuju, že netuším jak udělat, aby vařič hořel i když na něj položím ešus. Takže opět držím nádobu celou dobu nad vařičem. Bohužel se vodě vůbec nechce. Pak už používám i pokličku, páč ve vodě stále udržím bez problémů prst. Ve finále sypu směs na guláš do vlažné vody. Přidávám další pepo a čekám dál. Potom, co už i slunce to vzdalo se začíná zdát, že měknou těstoviny. Ve finále je i pár minut vařím, takže to není až tak zlý.

Týpek s quadcoptérou si mezitím stíhá natočit celý pobřeží, ale co, já mám teplou večeři a za ní to stálo. Házím to do sebe a co se nestane… Objevuju na dně tašky tři, fakt celý tři zapomenutý müsli tyčinky. Dvě slupnu, jednu šetřím na horší časy.

Na záchodě meju nádobí a xicht od soli a putuju hledat nocleh. Po dobrý půlhodině chůze si říkám, že jsem už dávno zabloudil, nebo včerejší nocleh dávno přešel. Opak je pravdou a dorážím k němu za další čtvrt hodinu. Kempuju to o kus jinde na větším prostoru o pár metrů blíž k La Pointe. Je tu travička a nejsou bodláky. Vidím to na změnu hotelu, jelikož už se mi nebude chtít přesouvat. Přidávám hotelu alespoň dvě * za ty bodláky, velikost pokoje a soukromý pískoviště opodál v zahradě. Jen škoda, že tu stromy mají zase až za plotem.

Naproti je restaurace, takže se dá asi počítat i tady s noční návštěvou. Napravo je písečný val a předpokládám i přístav jako po celé délce zátoky. Zítra tedy vyrazím ne vnitřkem poloostrova, ale přímo po pláži. To bude jistější, že nebudu chodit dokola, jelikož mezi stromy, baráky a ploty se uhýbá a mění směr velmi obtížně. Jde se spát, nevidím na psaní deníku.

Koukám na hvězdy. Ještě ani oko nezamhouřím, když v tom se přiženou tři teenageři s baterkama kousek ode mne. Přinesli si koly a odešli. Doufám, že tam nehodili Mentosku. Ne, vracejí se a začínají pálit oheň. Sleduju tedy oheň, hvězdy, družice a perseidy. Usínám a budím se. Furt tu jsou, už 4 a s kytárkou. Pohodička, poslouchám a usínám znovu.

V noci se párkrát budím, Zdá se mi nějaký hrozný sen s hadem (oranžovo-červeným, ale hrozně jedovatým ve snu, jinak vypadal jako korálovka nebo užovka červená). Budím se poslintanej, takže utírám a spím dal.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 0 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 8+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

 

Den třináctý (5.8.2014 út, Cap Ferret)

Matěj TrakalNo Comments

Ráno vstávám kolem půl devátý a je krásně. Slunce mi pálí do xichtu, dělám fotku. To mi připomíná, že mám asi solidně sežehnutý záda, břicho a ramena. Příště se musím mazat ještě víc.

Dávám si ranní jógu. Ty jo, ta je sakra potřeba, všechno mám totálně ztuhlý. Balím a pomalu vyrážím na cestu. Chci mapku, ideálně jídlo a juknout k oceánu.

No to byla ale hovadina. Naplánování perfektní, provedení dobrý, výsledek fatální. Prostě ta cesta po pláži, co se zdála bejt super nápadem vedla na sakramentsky dlouhej výběžek. Když jsem došel na konec, zjistil jsem, že je to blbá zátoka a ne jezírko a musím to zase obejít zpátky. Načasování bylo ve finále ťip ťop. Jak jsem se vracel, akorát se začínal zvedat příliv a zalejvala se mi cesta. Kousek jsem musel popoběhnout, abych to nemusel celý obcházet a předběhl vodu. Z druhý strany, vysmátej, si fotím jak tam vznikaj potůčky a zaplavuje se cesta po který jsem přišel. Jít o deset minut dýl, měl bych smůlu a musel bych to obcházet komplet.

Sedím v dětským parčíku na lavičce a odpočívám, jelikož ta čtyřkilometrová zacházka mě celkem zmohla. Jsem kousek od majáku a íčka. Dle cestujících na kole s bagetou i kousek od snídaně. Sranda, že moje včerejší ležení bylo jen pár kroků odtud. Celkem pech, mohl jsem mít dávno třeba nakoupeno. Nedá se nic dělat, odpočinu, juknu ve foťáku na mapu co jsem si vyfotil a povalím dál směrem k íčku a majáku.

Začíná to tu být celkem šílený. Jsem rád, že jsem byl včera v tý luxusní čtvrti. Tam moc turistů už nechodí, páč je to z ruky, tady se nedá pomalu hnout ani na silnici. Našel jsem maják, po něm Carrefour, bagetérii která je hned před obchodem, ale íčko stále ne.

Pořídil jsem 2x bagetu po 0.70 €, sušenky 1.09 €, limča 2l za 1.20 €, mléko 0.85 €, marmeládu do zásoby asi za 1.25 € a takový ty lidl pudingy ve vaničkách po 4 kusech za 1.15 €. Suma sumárum, mám jídla až až. Cpu se co to dá :). Hlavně musím něco ujíst, abych to měl kam dát a neměl to tak těžký. Vinyl mění nosící pozici z podpaží na igelitku co jsem dostal v krámě :).

Jinak krásně teploučká a křupavoučká bagetka není vůbec špatná věc. Mizí ve mně během mrknutí oka i s pudingama a je toho tak akorát. Ani jsem to skoro nemohl dojíst. Jedna bageta na snídani je ale docela vodvar. Nevím, jak bych to dělal, bydlet tu nastálo. Jako 4 nebo 5 baget za den bych asi neměl problém dát, a to by se asi už celkem prodražilo :D. No nic, hlad zažehnán, láduju zbytek jídla do batohu a pokračuju dál. Razím hledat moji vysněnou mapu, oceán a hlavní silnici abych věděl odkud jezdí bus do Bordeaux.

Už možná druhou hodinu hledám to pošahaný íčko! Mám takovej pocit, že tu žádný není a dělaj si z turistů prdel. Obě místa na mapě, kde maj bejt íčka jsem prochodil křížem krážem a nikde ani stopa. Batoh je díky limče, mléku a půlkilový marmeládě neúnosně neúnosnej. Ramena mám odvařený, bedra taky a mapu furt nemám. Viděl jsem odkud jezdí bus, ale to už jsem zas v rámci tolika malejch uliček stihl úspěšně ztratit. Najít další zastávku bude ale asi 100x menší problém, než najít jedno z těch dvou pitomejch íček.

Jenže já tu mapku fakt chci :). Ještě tomu chvilku dám a když nic, tak sebou asi fláknu tady v přístavu na pláži a už se ani nehnu. Oceán, neoceán. Jsem ztahanej jak kotě, nebo sabáka. Začínal jsem s 2.5 litry vody, teď táhnu 8.25 litrů, to je o nějakejch řekněme 5 kg v batohu navíc, jelikož něco jsem zase už odjedl. Takže místo 23 kg tahám 28… To se už fakt trošku pronese. Na začátku tripu jsem vážil 68.7 kg, to už jsem skoro poloviční mravenec :).

Ok, našel jsem íčko o dobrej půlkilák dál než jsem došel posledně, a než kde mělo dle mapy být. Dokonce odtamtud jezdí vláček k oceánu. Úzkokolejka. Já si to v rámci tréninku jdu po svejch, navíc 6 € mi přijde docela dost. Poslední kopec před dunou a budu na pláááži.

No, tak to nechceš… Davy, davy a kam až oko dohlédne jen davy lidí. Na druhou stranu, spousta vln, kočiček, surfařů, kočiček a kočiček. Jestli chcete jet očumovat ženský, jeďte sem, je jich tu na metru alespoň pět a fakt pěknejch. Opalujou se tu mladý, mladší, starší, mnoho nahoře bez plavek.

Blbý je, že když už se uvelebím a složím batoh a rozhodím károšku, že půjdu do vody, přijede Mič z Bejvoč a nahází sem cedule, že je to oblast jen pro surfaře a zákaz koupání, že se máme posunou o dobrej kilák doprava.

Stejně jim na to všichni prděj, občas pak přijedou a zase všechny vyházej ven z vody, ale přijde mi to trošku nebezpečný čvachtat se mezi surfama…

Chce to sem zrcadlový brejle, tohle je můj zásadní očumovací nedostatek. Tak pro příště… Neříkal jsem to už na Kanárech a v Uzbeku náhodou? Tak aspoň surfaři, na to se dá koukat taky dost dlouho a neomrzí to :).

Voda super, to se musí nechat. Alespoň jednou jsem se smočil. Je 18.40, tedy dost času než pojede bus. Nechávám půl bagety na snídani. Ještě mám celé mléko, tak když tak k snídani můžu udělat puding. Teda, když budu tak čilej abych vůbec stihl zítra vyrazit stopovat s tím mým vařením…

Balím se, přicházím na zastávku kolem 19.15 a asi za čtvrt hoďky mi jede bus. Ani jsem nekoukal v kolik to má jet, takže dobrý. Cena tentokrát není 2.60 €, ale 3.60 €, jelikož ten cestou sem neuměl anglicky a nezapočítal mi batoh. Tenhle řidič si toho všiml a v klidu mi to 1 éčko za batoh napálil :). Cestou si čtu a když se pohnu, je to trošku síla, ten pot jak jsem chodil a hledal íčko udělal svoje. Smůla ostatních trošku, že se mnou musí jet.

Do Bordeaux dorážíme pár minut po desáté. Chytám akorát Céčko, takže valím na tradiční spací místo v parku. Beru to rovnou přes sprchy,  sůl je potřeba ze mne dostat jak sůl. Týpek ze stanu akorát přichází nabrat vodu a jednoznačně mě poznává a kejve na pozdrav :). Peru, ale bojím se, že už to ani vůbec nepomáhá.

Připravuju nocleh a jdu rovnou spát. Nemůžu usnout. Zdaj se mi divný sny, třeba, že ségra sdílí nějaký mý starý povídky z blogu a lajkuje jí to verouš s tím, že nejlepší je blog o Fr. Ten sakra ještě není vydanej, hlava to nebere. Spousta dalších úletů za noc. Jeden divnější, než druhej.

Hrozná kosa na nohy. Jsem totálně zakuklenej a zazipnutej a stejně. Nechce se mi ale vylejzat, abych se posunul v hamace výš a nohy níž. Mám za to, že je mám moc vysoko a tak se odkrvujou. Čekám tedy na sluníčko až rozmrznu :).

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 12 €,
  • ujeto: 70 km,
  • nachozeno: 15+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

Den čtrnáctý (6.8.2014 st, Nantes)

Matěj TrakalNo Comments

Budím se o půl jedenáctý. Vylejzám, obvyklá rutina, prádlo je stále mokrý. Chystám hlavu na to, že zase po dlouhý době bude muset stopovat. Hledám kudy se z centra dá dostat na výpadovku a asi teda na A630 a potom z ní nějak na odbočku na A10/E5. Odbočka tam je. U čtvrtého sjezdu, ten mám snad i na mapě centra, tak na péage by to mohlo vyjít. Uvidíme. Nejhorší bude se dostat zase na dálnici, pak to pofrčí :).

Ještě, že jsem si u krásný bloncky vyžebral mapku vinařských oblastí. Je tam mapka většího okolí než centrum, což se docela hodí. A630 je okruh kolem města (Rocade na ukazatelích) a na ní navazuje A10. Takže to asi až tak složitý nebude. Jdu balit, pak na wecko zkusit tam nabít telefon.

Sedám si na pláži na trávu a zapínám Kindle. Po dvou hodinách usuzuju, že to asi bude stačit a mobil bude nabitej. Razím tedy hledat smět A10. Zjišťuju, že to nebude tak snadný, jak se zdálo. Zdánlivej nájezd na dálnici je jen most. Cestou vidím centrum IBM, jdu kolem Ikei, přelejzám plot, jdu kolem Bordeaux comercé centre a k další Ikee. Pak přes most a na kruháči u výpadovky dávám pauzu, páč ze mne teče tak, že by se to znova dalo ždímat.

Občerstvení je nutný. Zkoumám mapku, kde soudruh z téměř NDR udělal chybu a zjišťuju, že nejspíš nikde. Jen to prostě bylo dál, než to vypadalo. Beru stopovačku na A10 a Nantes a stoupám si za kruháč směr výpadovka.

Do pěti minut mám vysmátýho týpka v Renaultu, kterej nemá na palubce ani jeden budík. Fakt divný! Neumí anglicky, ale oni to tvrdí všichni, než slyší tu moji :). Bere mě kilák před péage, tam bydlí. Před hodinou jela jeho přítelkyně přímo do Nantes, smůla no…

Na bránu to už docházím, jelikož odtud nic nejezdí a navíc to ani kilák ve finále není. Sedám před branou na prdel a odpočívám. Jdu na ostružiny :). Úúúú, něco tak dobrýho jsem už dlouho neměl. Během chvilky oškubávám všechny na který dostanu. Nebylo jich extra moc, ale ta chuť, mixnutá s olovem od dálnice je fakt znamenitá. Myslím, že lepší, než obyč ostružiny. Příště si musím koupit ostružinovou marmošku :). No nic, jdu na lov, lov aut.

Jo, pokud nevíte kde přespat, tak tady je absolutně luxusní plácek na hamaku, stan i károšku. Péage la Garosse (teď to tam vypadá líp ;) viz moje foto).

Něco mi křuplo v batohu. Znělo to jako luplá přezka, nebo látka. Doufám, že to byla jen petka, páč při zběžném ohledání místa činu jsem žádné průkazné stopy nezaznamenal. Doufám, že se neobjeví latentní stopy. Asi bych neměl číst tolik Lincolna Rhyma. Stopy se zatím neobjevily, takže dobrý.

Čekám dobrých patnáct minut před péage a když nic, jdu za ní. Dalších deset a staví mi holčina. Vlastně prcni první (někdy ty překlepy při psaní asi stojí za to neopravovat) stopařka. Jede někam před Niort (Bessines). Cestou dost kecáme, je herečka v divadle, žila v Lille a doporučuje mi ho navštívit, že je krásnej. Taky žila v Paříži a že jsou domorodci tam namyšlený a hulváti. Na turistiku prej OK i když draho, ale na žití, že je to tam na prd. Dostávám tipy na věci v Nantes. Na jídlo crêpes a galette, na La Machine, mechanickýho slona to by se zamlouvalo Rádě díky gamesce co pařila Syberia, víceposchoďovej kolotoč mořského světa (Le Carrousel des Mondes Marins).

U zmínění se o krab jako jídle říkám, že to znám. Že z mořského jídla jsem ale nikdy nic nejedl, ona že to ale není mořský jídlo. Kreslím ji, co je to krab na papírek, oba se smějeme, že to je sice taky krab, ale tohle že není krab. Vyslovuje to z mého pohledu stejně, ve finále krep (crêpe) :). Takže sladký palačinky po česku v podstatě.

Další stop chytám během čtvrt hoďky. Nabírají mě na malé péage před Niort a jedou až za Nantes do Vannes. Páreček metalistů, hrozní pohodáři, mlaďoši. Asi věk jak já, možná mladší ještě. Po kiláku, že si uděláme zastávku na benzince, že jdou jíst. Alespoň vím, jak se jí po francouzsku bageta :). Tam zjišťujou, že jim něco chčije z auta. Zkouším, nepřehřívá se vám motor třeba? Že by to byla voda z chlazení? Po poslední zkušenosti cestou do Ádru si hraju hned na chytrýho. Na ní to nevypadá i když mi říkaj, že už jedou asi osm hodin v kuse. Nijak to nezapáchá a vypadá to na vodu, tak těžko říct. Volaj servis. Pak domů, kde jim říkají, že to je La Klima a s tím mizíme. Znám nový slovíčko, kterému rozumím i bez překladu a odjíždíme, jelikož by museli platit servisákům :D.

Cestou ještě kouřová a jsme v Nantes (informace o městě). Vyhazujou mě v Rezé na 8 Mai. Tam nejezdí tram, páč mají rozkopaný koleje a je výluka. Takže razím podél kolejí do centra. Docházím až na Hôtel-Dieu v centru. Odtud jezdí tram 2 k hyppodromu na zastávku Morrhonnière-Petit Port. Cena hodinový jízdenky je 1.50 €. Odtud volám Lůce, že jsem na místě. Dovolávám se až z českýho Vodafone, jelikož T-mobile ani internetový volání se nechytaj. Do pár minut přichází a už z dálky ji poznávám. Po kolika, desíti, dvanácti, letech?

Jdeme na koňskou dráhu, kde je letní kino od kterého jsem ji takhle ošklivě vyrušil. Seznamuje mě s Vincentem a akorát končí film. Razíme autem k nim do bytu. Útulnej byteček, tak akorát :). Házím sprchu, úleva :). Po dni trmácení je to sakra znát.

Dostávám k véče gallete a chuťově zajímavý sirup z Glögg (Skandinávský nápoj) jen ho nemíchám s vínem, ale vodou. Kecáme a jdeme spát. Spí se mi jak v bavlnce, ještě aby ne, na matraci :). Jen bych nemusel chrápat…

Suma sumárum:

  • čekání: 1 hodina,
  • utraceno: 1.50 €,
  • ujeto: 350 km,
  • nachozeno: 13+ km,
  • stopů: 3.

Galerie

Den patnáctý (7.8.2014 čt, Nantes)

Matěj TrakalNo Comments

K snídani crêpes [kchrép] (podobné galletu, jen nasladko) a frčíme na vlak. Jelikož mají drahej vlakovej lístek a nejde koupit jízdenka na MHDko, Lůca mi kupuje od nějakýho místňáka levnější. Já bych jinak obětoval 3 €. Vystupujeme na hlaváku, procházíme parádní park a botanickou zahradu Jardin des Plantes a nádhernýma a neskutečnýma uměleckýma dílama. Třeba takovej žábohad s hejbacíma očima a ocasem až za jezírko. Smějící se houby, lavičky v různých velikostech, Angry Birds co se klubou z květináčů a další.

Potom, kolem staré katedrály Porte Saint Pierre, do zámku Château des ducs de Bretagne a obejít ochoz. Odtud do bývalé továrny na sušenky Le Lieu unique ve které je teď restaurace a suvenýry.

Bereme to přes íčko pro mapku. Na nejvyšší věž Tour Bretagne, 32 patrový, 144 metrů vysoký hotel. Na vrcholu budovy je stylová restaurace Le Nid (hnízdo) s možností výhledu na celé město a zdarma. Jelikož restaurace je „U čápa“, když se díváte dolů, vidíte na střechách rozplácnutý vejíčka.

Vymýšlíme co k jídlu. Nakonec že zkusím něco spešl, tedy mušle (Moules), aby to stálo za to. Bohužel mají v Aux Moules du Bouffay odpolední přestávku a kuchtík siestu. Vaří jen od jedenácti do dvou a pak večeře.

Stavujeme se na makarónech. Slečna v obchodě si připravuje pytlíček asi na kilo makarónů a my chceme celé dva :).

Navštěvujeme tedy obchod pod krámkem s hadrama a kupujeme něco normálního. Mrkve, bagety, kozí sýry a nějaký spešl maso alá slanina. Jo a taky láhev vína :). Razíme do zámku na nádvoří a tam se do toho pouštíme. Vlastně cestou jsme ještě vyfasovali na ochutnávku Gazpacho polévku (Rimmre, myslíme na tebe. Byla studená.) ke které se nakonec ani nedostáváme.

Kecáme a zůstáváme tu, dokud lahvinka nezeje prázdnotou. Pokračujeme kolem divadla Théâtre Graslin k La Machine a ke slonovi (Le Grand Éléphant), což je odkaz na Jule Verna a jeho svět. Slon je teda úchvatný, to se musí nechat.

Bereme to kolem kolotoče vodního světa a válečné lodi na poloostrov. Odtud následně na zaslouženou véču do Aux Moules du Bouffay kde už opět vaří :). Cestou vidíme památník zrušení otrokářství s názvy lodí co s otroky vypluli.

Dáváme si mušle a pivko k tomu :). Předtím než nám je donáší volám s mamčou, řešíme pokračování cesty a jestli přežiju to, co mi hodlají přinést :). Vynikající! Jedním slovem vynikající. Jen jich je fakt dost, ani nedojídáme hranolky co k tomu servírují. Sice trošku dražší (dvakrát jídlo a dvě piva celkem za 37 €), ale rozhodně to stálo za to :). Po 6 € pivo, taková normální cena v restauracích.

Z mušlí pak ještě na večerní koncert k vodě. Thaiská kapela, pohodová muzika, hrozně fajn. Nantes je nádherný město, plné kultury a podívaný pro místní i turisty. Asi bych si tu dokázal bez problémů představit žít :). Asi nejvíc zážitků za celou Francii zatím.

Mám mapku a prospekt, tak to pak ve finále můžu hezky popsat, kde jsem všude byl (viz popsání výše s odkazama, jen toho bylo ještě o něco víc :)).

Jinak tu mají udělanou na zemi čáru, která vás vede po okruhu toho nejzajímavějšího v Nantes, což je fantastický nápad. Prostě jdete po čáře a nemusíte koukat na nějaký ukazatele, kam odbočit a nebo kudy se vydat dál :). To bych zavedl ve všech městech :). Dokážu si to představit i ve spojení s metrem ve větším městě, kde by prostě byly čáry z nástupiště :).

Zpátky pomocí tram a busu. Lístek za 1.50 €. Jsme uťapaní a po véče ještě volám s Ráďou a jde se spát.

Ještě z věcí co jsem za ten den viděl: dětské hřiště Aire de Jeux Kinya Maruyama, podivnou kouli co není koulí alá ježek Résolution des forces en présence, svítící kruhy Les Aneaux, letištní kantýnu co není na letišti La Cantine du Voyage, hřiště s míčkama Balapapa, veřejný grill kde si jen přinesete maso a oni vám ho připraví Les autres hôtes, speciální basketový koše L’Arbre à Basket a pasáž Passage Pommeraye.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 46 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

Den šestnáctý (8.8.2014 pá, Nantes)

Matěj TrakalNo Comments

Vstáváme mezi devátou a desátou. Snídám moje tradiční jídlo bagetu s marmeládou, tentokrát obohacenou o máslo :). Vincent razí do práce a my na nákup na tržnici. Trošku nám tu prší. Dneska to budou oranžový a šedý krevety a dva druhy mušlí. Uff, snad to přežiju. Včera jsem to taky přežil, takže nejspíš jo :). Cestou nám dost prší, takže poprvé vytahuju pončo. Zjišťuju, že moc nefunguje a co nesteče na kalhoty, to se srazí zevnitř. Ve finále je skoro jedno, zda jsem pončo měl, nebo ne.

Na tržnici myslím celkem za 7 € pro tři lidi a dezertík z pekárny po 1.40 €. Suším věci a Lůca mezitím začíná kuchtit. Krevety se prodávají už uvařený, tak s nima moc práce není, pokud si nekoupíte živý co lezou. Ty tam sice neměli, ale měli kraby a jiný živý příšery.

K obědu tedy krevety a mušle, následované zapékanou zeleninu a bramborem. Šedé malé krevety jsou super, nasládlé a lepší, než dovážené oranžové. Škeble mě neuchvacují, možná díky vidině toho, že před vteřinou ještě žily mi na chuti moc nepřidává :).

Dopoledne zkoumám další trasu, koukáme na videa o slackline od Montaze a Hislanďany.

Po obědě ještě dezertík v podobě koláče se švestkami.

Prší, chvilku ne, zase jak čert… Plán byl jet na kolo, ale na to to moc nevypadá. Hledám cestu do Mont-Saint Michel, hypnotizuju předpověď počasí. Všude krom Montpellier chčije. Dle Sat24 je dekl úplně nad celou severozápadní Evropou. Měl bych se s tím už konečně smířit. Začínám být opět víc severně a chcát bude už asi furt.

Počítám dny, aby to vyšlo do Amstru a furt mi nějak přebývají. Taky jsem zkoumal, kde spát v Paříži a na webech píšou, že chrápali přímo v parku kolem Eiffelovky, to by nemuselo být špatný.

Vincent razí na výstavu samurajů, ale chce jít sám, aby si to pořádně prohlédl. Za čas se dělá líp a tak razíme na kolo. Takovej příjemnej okruh po lesních cestičkách v okolí. Vracíme se solidně zaházený od bláta. Takže vyprat kaťata a tričko.

Razíme do Cassino shopu. Kupuju mléko 0.85 €, rozinky 2 €, bagetu se sezamem 0.95 €, Crème brûlée asi za 1,15 € dva kousky, pudingy za 0.92 €, müsli za necelý 2 € a víno z oblasti Médoc za nějakýjch 5 € za ubytování.

Pro příště vím, že Francouzům víno jako revanš není dobrej nápad :D. Vincent ho zkoumá a moc se mu nezdá, že je to mix z vinic :). V každým případě se po večeři načíná. K véče gallete se sušenými rajčaty (asi první rajčata, která mi nevadí), výborně jsem si opět pošmákl.

Opět nějaký videjka a jde se spát.

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 10 €,
  • ujeto: 10 km,
  • nachozeno: 1 km,
  • stopů: 0.

Galerie

Den sedmnáctý (9.8.2014 so, Mont Saint Michel)

Matěj TrakalNo Comments

Budíme se kolem 10. Dávám sušit tričko a kalhoty na balkon, páč ještě nějak nestihli uschnout. K snídani Brýle a puding se zbytkem bagety. Zabalit, připravit se na cestu.

Vincent z balkonu „tys sušil tričko na balkoně?“ Je u sousedů o patro níž. Když jdeme řezat kartony na stopovačky jedním dlouhým tričko vyštracháváme z balkonu, jelikož majitel bytu nám ne a ne otevřít :).

Řežu cedule, lepím Rennes z tejpky. Dostávám na rozloučenou sušenky LU se solí. Venku se loučíme a Vincent mě hází za kruháč na výpadovku. Lůca valí na houby :).

Do dvou minut mě bere týpek v zaměstnání. Je instalatér a jede do Rennes, ale ještě někde musí někomu opravit teplou vodu. Prej práce na 10 minut. Takže jedu s ním, proč ne.

Stojíme před barákem, kde má opravovat vodu. Pospíchali na něj, aby tam byl co nejdřív. Jsme tam, ale nikdo není doma :D. Píše to do nějakýho tabletu nebo jiný krabičky a mezitím přijíždí rodinka z nákupu. Razí tedy nahoru opravovat vodu, já si dělám ceduli na Mont Saint Michel. Nejsem ani v půlce a přichází otec rodiny, zda bych mu nemohl pomoct přestěhovat botník z auta k nim domů. Proč ne, že. Mezitím má můj řidič hotovo a pokračujeme. V autě mi říká, že je jak MacGyver, že kousek izolepy mu stačí na opravu teplý vody :). To jsem zvědavej, za jak dlouho tam zase pojede s novou izolepou :D.

Vyhazuje mě u sjezdu kde on končí. Přecházím akorát nájezd a do 15 minut mám stop. Nějakou maminu. Kecáme, umí anglicky, synka má někde v USA, starej jako já. Druhej vypadl na víkend pod stan, páč doma se mělo malovat :). Jede na nákupy do Rennes, takže mě vzala. Prej taky každýho nebere, ale vypadám prej hezky a slušně, takže proč by mě nevzala :D. Košile asi stále funguje :). Žila v Paříži a že se to tam nedá, tak se přestěhovali kdysi dávno sem někam. Vyhazuje mě u sjezdu, kde je silnice na Mont Saint Michel. Že prej buď po týhle menší lokálce asi 44 km, nebo 48 po dálnici, že je to asi jedno.

Sedám tedy k lokálce a čekám. Mám dost času, takže píšu deník. Když nic nechytnu do půl hodiny, půjdu na hlavní tah. Problém je, že bych stál u nájezdu a tam toho taky zrovna moc jezdit nebude…

Tady toho jezdí dost, ale spousta aut bude končit v nějakých vesničkách cestou. Času mám habaděj, tak o nic nejde.

Dle GPS s map jsem u Saint-Étienne-en-Coglès hned u velký silnice nahoru na Caen E3. Odbočka dobrá, směr na ceduli taky, zatím bez úspěchu. Je něco kolem půl čtvrtý. Asi půjdu zkusit výpadovku. V tom momentě na mne troubí auto, že už dávno stojí a ať se teda laskavě pohnu. Házím věci so batohu a utíkám k němu.

Mlaďoch o pár let starší, než já. Taky vystudoval IT, ale nedělá v oboru. Je z Lionu a jede za přítelkyní co bydlí kousek od Mont Saint Michel. Prej jeho první dovolená/prázdniny v životě. Mluví suprově anglicky. Hází mě přímo na parkáč odkud jezdí zadáčo busy pro turisty k ostrovu.

Tam akorát stopují dva Dánové odtud pryč. Kecáme o cestách a stopech. Zdržuju se s nima asi deset minut a pak frčím k busům. Kolem íčka které vůbec nevypadá, že by mohlo mít nějaký mapy. Nabírám tedy dva prospekty na kterých je alespoň něco.

Sedám, teda stoupám si do busu a už se přibližuju ostrůvku co už není ostrovem. Tady by se líbilo taťkovi. Tak o půlnoci v bouřce a ideálně ještě asi v zimě :D. Opět místo z Unesca. Druhý turisticky nejnavštěvovanější místo ve Francii. Asi si to samy dokážete představit, jak to tu vypadá. Jenom dojít ke vstupní bráně trvá věčnost a výjimečně to není mým batohem, ale tím, že se prostě nemám jak rychleji procpat, když se ostatní šinou jak slimáci.

Za branou mají íčko, tak ho beru útokem a dožaduju se mapky. Tradičně mapka pouze na vyžádání, ale zase je i v angličtině a zadara :). Je jen maličká, ale ono toho tu vlastně ani zas tak moc není, krom mnoha restaurací, pár stánků se suvenýrama a pár tisíců turistů.

Úzké uličky co končí nahoře u vnitřku zámečku do kterého je 9 € vlezné. Opět jedu na spořícím režimu a ani mě to nijak dovnitř neláká, takže to vynechávám.

Procházím si to tu dál, koukám jak voda zaplavuje okolí. Díky lávce a náspu s asfaltkou pro busy se o cestu zpět fakt nebojím. Zítra má být ultimátně vysoký příliv.

Ještě jednou lezu skoro ke vstupu a obcházím to z druhé strany. Méně turistů a je i hezčí, s výhledem na moře.

Teď sedím na stavidlech s úžasným výhledem na celý monument a zvažuju zda jít hledat nocleh, krám a nebo tu zůstat a počkat, až rozsvítí a setmí se. To by mohly být perfektní fotky. Pokud by teď na chvilku vylezlo slunce a byl vidět západ, nebylo by to vůbec marný. Dva týpci tu se stativama nedočkavě vyhlížej a modlej se za roztažení mraků :). Na to to ovšem nevypadá.

Zítra je vlastně zas neděle, takže možná zkusím ještě ten obchod pro jistotu :).

Jen jsem odešel, začalo svítit. Mrcha! Teda na chvilku prosvítat skrz mraky. Došel jsem k obchodu SuperMarché a vidím, jak si ženská odnáší bagety. Záchrana :). Hledám, hledám a nacházím spíš piva, než bagety. Pleška Heinekenu 0.5l za 3.30 €. Obcházím to znova a nacházím konečně bagety za 0.85 €, to je OK. Beru k ní Brie za 2.20 €, to je jak v ČR a navíc bude lepší. Vracím se k pivům a objevuju ve skle Heineken 0.65 l za 2.40 € :D. Okamžitě beru :).

Cestou zpátky hledám nocleh, asi to půjde u lesíka na louce opodál, nebo přímo u stavidel. Tam je i krytej prostor, když by se to začalo kazit. Jen tam bude šumět voda. Počkat, už je vlastně ticho. Takže je asi konec přílivu, stavidla jsou otevřený naplno a voda je vyrovnaná. Některé se akorát začínají zvedat, absolutně nepozorovatelně pomalu. Tak už je prej odliv, jelikož jedno se nezvedá a voda v něm teče pomalu zpátky k moři.

Jsem nějak odbočil, chtěl jsem napsat, že bagety jsou ještě vlažný. Ceny v SuperMarché nejsou nijak závratný. Jen se musí dojít až dozadu krámu. Vepředu jsou srajdy (suvenýry) a drahý věci pro turisty (místní sušenky, vína co jsou beztak z Bordeaux a prodávaj se jako místní a podobný blbiny co si můžete odvést domů). Vzadu se dá nakoupit normálně jako v jakýmkoliv obchoďáčku.

Sedím opět na stavidle a kochám se pohledem. Jen to dopíšu a jdu se kochat s lahví piva v ruce. Hurá do sýru, bagety a piva :).

Poznatek z prvního kousnutí do večeře: Brie chutná stokrát líp, než českej Brie. Možná proto, že bude z mléka co dělá škraloup když se vaří a ne z vody s barvivem co se u nás vydává za mléko. A pivo? Pivo chutná pivově, což je fajn, ale nepřekvapilo mě to, na rozdíl od vody co jsem snídal v Carnonu :). Bageta je klasika, ale je dobrá i když už ne tolik, jako ta první polovina co jsem sežral ještě vlažnou. Furt ale krásně křupe.

Jo, je regulérní odliv, jelikož tu už zase vylejzá hlína.

Pro zajímavost složení Brie obsahuje 4 suroviny: mléko, sůl, mléčné fermenty (ferments lactiques) a présure (syřidlo). Musím se kouknout na nějakej českej pro zajímavost (poznatek z domova: ok, je to převážně stejné, až na to, že místo mléka se používá jeho sušina).

Člověk by řekl, že se stmíváním tu začne ubývat lidí, ale opak je pravdou. Všichni si chtějí asi vyfotit noční Mont Saint Michel. Takže tu čekáme v tak padesáti lidech. Ono se navíc nezavírá ani v noci a busy taky jezdí nonstop, takže můžete i přímo na ostrov. Začínám uvažovat, že budu spát přímo tady nahoře a až když by začalo pršet, že bych se přesunul dolů. Je teplo a když by to tu přede mnou pěkně svítilo, muselo by se usínat jak v pohádce. Jo, měl jsem si koupit dvě piva. Prvním jsem spláchl véču a druhý na chuť chybí :). Ještě mám zbyteček, ale to je na lok, dva.

Doufám, že zítra budou mít opět otevřeno, pokud tu budu zůstávat :). Fotím a užívám si pohledu na osvětlené městečko. Dopíjím pivo a snažím se o light painting. Moc mi to nejde, ale alespoň něco. Posílám jednu fotku cvaknutou mobilem z displeje foťáku na net a přeju Rádě k narozkám.

Když už mě to nebaví, tak se rozhoduju kam jít spát a usuzuji, že pod střechou to bude přeci jen jistější. To ještě netuším odkud vítr vane…

Jdu tedy spát a plachta je pro případ nejvyšší nouze po ruce. Samozřejmě začíná poprchávat. Ten sever asi nebude taková pohoda jako dole na jihu u moře. Přehazuju přes sebe pro jistotu trošku plachtu a doufám, že to nebude moc velký.

Usínám.

Zvuky, spousta rámusu, příval tun vody. To člověka probere celkem rychle! Naštěstí ne přímo nade mnou, ale o pár metrů za mnou, kde se právě otevřel náhon k turbíně a ta začala pracovat na plnej kotel. Voda teče druhým směrem než předtím totiž. Takže maká druhá turbína, jelikož rámus předtím nebyl tak velkej i když to lupání v ní bylo dost silný. Aktuálně mám turbínu přímo u hlavy, super :D.

Chcanec, vítr, chcanec. Fouká od pevniny k moři. Bohužel tedy už vím odkud vítr vane… To jsem si myslel, že jsem pod střechou :). Jako bych nebyl, přístřešek se ocitá pod bičováním deště a v plachtě už jsem zabalenej úplně celej. Blbý, že jak fouká, tak ji musím pořádně držet.

Suma sumárum:

  • čekání: 1.5 hodiny,
  • utraceno: 6 €,
  • ujeto: 190 km,
  • nachozeno: 8+ km,
  • stopů: 3.

Galerie

Den osmnáctý (10.8.2014 ne, Mont Saint Michel)

Matěj TrakalNo Comments

Je tu ráno. Prší stejně jako v noci. Opět začal příliv. Budím se kolem 8. Vylejzám a zkoumám to tu. Náhon, výška vody kolem půl devátý je na 5 m. Turbína jede co to dá, zní že už to spíš moc nedává. Kolem devátý se zavírá stavidlo a voda končí na nějakých 5.25 metrech. To je solidní, když jim tu příliv zadarmo načerpá dvakrát za den takových tun vody. Navíc můžou turbínovat při přílivu i odlivu.

Píšu deník, opět zalezlej pod plachtou, jelikož v košili bylo v tom fučáku celkem zima. Na druhý straně stavidla je to bohužel zarostlý a bez nějakého většího prostoru, takže se tam schovat nedá. Asi by se pod to tam dalo zalízt, ale rozhodně ne pohodlně. Držím plachtu nad hlavou a jde to. Teď dokonce zase na chvilku přestalo i pršet :). Tak mě napadá, že jsem včera viděl super pohled „I survived…“ se třema obrázkama a mezi nima byl i déšť. Nestát 1.50 €, tak jich pár i koupím a pošlu, jelikož vypadal hezky a  byl by příhodný :).

Začíná se to protrhávat. Vidím modro, místy. Radši to moc neuspěchat, tak radši ještě vyčkávám v pelechu. Dneska bych ho nemusel třeba zapomenout vyfotit.

Ok. Další pokus vstát. Je 12.00 a zase svítí, takže tentokrát už vstávám :D.

Svítí, to je tady tak neskutečně dynamickej pojem, až to ani není možný. Za to pojem fouká je jev jistý a trvalý. Jednu výhodu to má, rychle schne plachta po noci. Horší je ji pak složit a sbalit.

V každým případě se mi to nakonec povedlo, posnído-obědval jsem a zabalil zbytek věcí. Chutnalo mi, pane inspektore, to nemohu říct. Ale máme tady jednu takovou nepěknou, ošklivý případ. Dozvěděl jsem se nejspíš původ toho prapodivného křupnutí před Nantes. Mám roztržený bedra, teda ne já, ale batoh. Ne přímo nosnou část, ale obal polstrování. Nedá se nic dělat, tohle nesešiju.

Odhaduju to tak na jednu, půl druhou. Doufám, že WC kreslené u obchodu nemají taky případnou neděli. Radši to půjdu prozkoumat. Pak, když opět nezačne chcát, bych mohl ještě jednou do centra dění, dneska snad nebude už tolik turistů. Ještě jednu noc tu zůstanu.

Třeba cestou najdu lepší nocleh (pochybuju) a přežiju noc za sucha. Aktuálně se to celkem vybralo (na jedné polovině oblohy) tak ke krámu to snad vydá suchou nohou :).

Vydalo. Wecka super jeden velkej a druhej menší. Zabírám velkej i s batohem. Jinak tu maj i zásuvku, což je paráda :). S mým kabelem to vydá až na ten záchod a budu v klidu moct nabíjet a u toho trůnit. Škoda, že se tam nechytne i wifina :D.

Turistů víc než předchozí dny. Svítí, sedím před krámkem a vůbec se mi do centra nechce, když vidím ty rozpláclý obličeje nalepený na skle autobusu. Pohrál jsem si s foťákem a objevil nový/zapomenutý funkce :). Sice je nevyužiju, ale je dobrý o nich vědět. Třeba elektronická vodováha, stabilizace horizontu pomocí stabilizátoru na čipu a další vychytávky :).

Celý den sedím na lavičce a čtu si. Mimochodem tu furt fouká, trošku klepu kosu i na sluníčku :). Po 7. jdu naivně pro bagetu, takže kupuju puding 0.5 €, sušenky 1.20 € a pivo 2.40 €. Pak mizím na stavidla, kde se akorát naplnil prostor vodou k hradu od stavidel. Dneska má být nejvíc vody za dlouhou dobu, stav ukazuje 5.5 metru, což je pěkný :). Jen jsem se zase zapomněl podívat, kolik je nejmíň, ale počítám, že se to zvládá vypustit celý, takže to bude klidně i ta nula. Jelikož voda se stahuje mnohem, mnohem dál. Celková výška přílivu je kolem třinácti metrů od hladiny moře.

Jen si myslím, že ten kanál tu dost ovlivňuje stav počasí, který se mění z hodiny na hodinu dle toho jestli je napuštěnej nebo ne. Buď se okamžitě začne zatahovat, jak právě teď, nebo se vybírá. Navíc je to vždycky přesně nad ním po celé jeho délce. Zašlo slunce a okamžitě začalo pršet, solidní průtrž. Krátká, ale o to vydatnější.

Opět schovanej pod stavidlama. Připravím bivak, načnu pivko a zalezu do spacáku, to je plán. Vím kam pršelo nejmíň, tak si tam zkusím udělat přístřešek z těch fošen, co se tu válí. Třeba mi tam nebude pršet a vyspím se víc bez celonočního držení plachty.

Beru dřeva a dělám z nich přístřešek. Bude to OK. Vypadá to parádně a funkčně. Jen možná bude trošku foukat z krajů, kam už mi nevydává plachta na dvojito. V noci si radši nechám i kaťata, jelikož mám dlouhý a mikinu a je i tak zima.

Načínám pivčáka, sleduju měsíc, je v úplňku a září jak blázen. Je nádherně velikej. Viděl jsem padat hvězdu, ale přání jsem vyslovil nahlas. Bylo celkem jednoduchý, aby nepršelo. Nikdo ho neslyšel, takže se to počítá jako nevyřčený, ne? Jo a přes zábradlí vypadá Mont Saint Michel jak zámek ze začátku věcí od Disneyho nebo kdo ho má v logu. Jen vypadá líp :). Vidím to na pořádnou inspiraci, teď kdo z koho :).

Popíjím pivo a dneska, jak je zima, nefotím a nemám co dělat, mi přijde že 0.65l je až dost veliký. V Čechách bych takový ovšem určitě ocenil. Asi by to chtělo zalobovat na správných místech. Dneska krom toho slejváku je pěkně. Jsou vidět hvězdy a opět jsem viděl Velký vůz, což není ale takový problém, když je to jediný co na obloze poznám :). V každým případě se bojím, že se na obzoru zase něco rýsuje.

Plán na zítra: vstát za sucha, dojít na wecko nabít telefon. Předtím posnídat koupené mléko :). Dojít pro bagetu na cestu a vyrazit na stopa směr Paříž. Ideálně až do centra k íčku. Pak prochodit město, Eifellovku a hlavně Montmartre, když už od Lucky vím, že je to čtvrť v Paříži a ne malý město :). Takže juchů za Amélií, tu vidět prostě musím a chci fotku s kavárnou. Je prý kousek od parku a katedrály. Se doptám, vždyť už válím jak rodilej mluvčí. Jen asi jiného státu, ale to nevadí :D. Teda dneska v obchodě, když jsem hledal deseticent a nenašel, jsem byl tak rozhozenej, že jsem místo rozloučení znovu pozdravil…

Asi mi dochází první propiska, což by se nebylo ani moc čemu divit. Napsala toho už požehnaně, ale už zase trošku píše, tak planý poplach. Náhradní mám, tak žádný problém.

Píšu, píšu a zapomněl jsme upíjet. Jinak náklady na dnešek 4.10 €, to je dobrý skóre, ale dlouhodobě asi neudržitelné. Hlavně asi v Paříži, když mě všichni straší, že je tam draho.

PS: Jsem v půlce bločku, to je moc pěkný :). Jestli ho dopíšu, budu jedině rád. Tedy, do doby, než ho začnu přepisovat a sypat si popel na hlavu. (poznámka z domova: ufff, je to peklo to přepisovat!)

Suma sumárum:

  • čekání: -,
  • utraceno: 4.10 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 2+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

Den devatenáctý (11.8.2014 po, Mont Saint Michel)

Matěj TrakalNo Comments

Budím se v 9.06 a po chvilce vstávám. Fotím proti dešťový kryt a balím ho. Kupodivu snad ani nekáplo. Klasika, když může, tak neprší. Jsem ale rád, že nemusím nic sušit. Dám snídani, zbytek sušenek: Biscuits nappés Chocolat au lait Grand Jury, jsou celkem dobrý a k nim litránek mléka s vanilkovým cukrem. Však víte, potřebuju pak nabít telefon, to bude na dýl, tak abych tam neseděl jen tak :). Jo a svítí, teda k tomu opět fouká. Jsem nějakej pokousanej.

Když jsem udělal první pohyb, tak jsem se opět cítil, to je špatný znamení na stopování. Doufám, že to bylo jen z pusy, ale když cítím to kousání vlasů (od nich možná to pokousání?) obávám se, že zubama to nebude.

Na záchodě nabíjím mobil tak na 90 %. Chytře jsem ho totiž zapomněl přes noc zapnutej, nebo se zapnul. V každém případě moc baterky ráno neměl. V klídečku si čtu knížku, jak doma. Jen doma vás nikdo nevyrušuje z vedlejší kabinky :).

Kupuju další sůši a bagetu. Zapomněl jsem nabrat vodu, tak se ještě vracím na wecko. Pomalu se přesouvám na dobrej plac na stop. Teda myslel jsem si to. Ještě skoro celou další hodinu jsem si to myslel. Pak se začalo zatahovat a tak jdu víc do vnitrozemí, jelikož to vypadá, že se to drží kolem pobřeží.

Docházím ke kruháči a nějakej Němec, jestli nejedu s ním. Nakonec z něj leze, že jede do Saint Malo, měl jsem jet, ale v tu chvíli mi to připadalo jako na druhou stranu, než chci jet. Došel jsem k parkovišti před obchodem se sušenkama přímo odtud. Lokální krámek jen s místníma sušenkama. Začal jsem si číst a za chvilku jsem pro změnu začal moknout. Letím se tedy schovat pod stříšku u obchodu. Přečkávám chcanec venku s tím, že na mne trošku dopadají jemný kapky.

Když přestalo a odcházím, zjišťuji, že mají sušenky i za 0.85 €, což mi nepřijde nijak závratná cena. Jdu tedy do obchůdku (taky jsem tam mohl vlézt už před začátkem deště, jenže to jsem neměl v plánu nic nakupovat a nechtěl jsem tam jen trčet, aby to nevypadalo divně) a kupuji místní tradiční sušenky. Jedny čokoládové (poznatek z domova: doporučuji, jsou absolutně famózní. Při otevření se z nich line pravá vůně čokolády jakou jsem ještě nikdy nezažil) a kokosové, celkem za pěkných 1.95 €.

Jdu stopovat s cedulí Paříž. Naivně, že? Přidávám ceduli Rennes. Po čase mi staví dodávka, nerozumím ji ani slovo a když říkám, jestli Rennes, tak kejve. O pět minut déle mě vyhazuje ve vesničce a ukazuje, že [direksión] Rennes a že mě určitě někdo naloží. Byla to Portugalka co v podstatě neuměla ani fráninu, anglicky vůbec.

Ok, říkám si. Alespoň jsem dál od pobřeží a turistický oblasti, kde se sjela celá Asie a půlka Francie a hlavně všichni plní. A navíc tu nebude chcát. Nechává mě u nádraží na vlak, čekám dobrou půlhodinu (hodně stránek v Kindlu) a co by čert nechtěl. Aby mu zmokl ohon. Já to taky nechtěl, ale nedalo se nic dělat. Letím pod přístřešek na vlakáči. Je to jen taková venkovní čekárna, ale je tu sucho a rozhodně tu nejsem sám. Pár cyklistů a podobně.

Blbý je, že prší dlouho, hustě a konec v nedohlednu. Začínám mít pocit, že to bude i moje nocoviště. Proto jsem psal, že byla chyba nejet s Němcem do Saint Malo. No co, počkám. Jednou přestat pršet musí, teda mělo by… Knížek mám ještě dost, baterky zatím též. Sušenek dostatek, no problem :).

Přestalo, chvilku čekám a nakládá mě holčina, co tu dělá průvodkyni. Bere mě z Portonsonu do Antrainu. Tam fotím výtvory z balíků slámy a chytám ultimátní káru. Něco mezi obytňákem, maringotkou, náklaďákem a vozem taženým koněm (maximálně jedním). Myslím, že to zažilo ještě císaře pána. Ale pohoda, jedu. Sice pomalu, hodně pomalu, ale jedu. Vyhazujou mě na kruháku před Rennes, u kterého je přímo odbočka na Le Mans a Paris, což je super směr.

Chytám auto ani ne během minuty. Dědula co si lebedí v pohodovém jazzíku z New Orleans. Klasický 40. léta.

Jenže já kokos… Říkal něco o Cherbourg nebo tak nějak… Měl jsem za to, že tak se jmenuje něco za Le Mans, to je přece můj směr. Na začátku jsem nesledoval cedule, jelikož do Le Mans je to štreka jak blázen, navíc se kecá a seděl jsem vzadu, takže na ně stejně moc vidět nebylo.

Najednou na obzoru vidím Mont Saint Michel, no to néééé! Cože? Doprčit! No, alespoň, že jsem na A84 a ne těch prťavejch silničkách. Prej ať jedu na Caen, ale to je až někde v … na severu a rozhodně ne moc cestou do Paříže (poznámka z domova: cestou to opravdu je, ale na mé mapě to bylo na 3 stránkách a rozhodně to jako dobrý směr nevypadalo, ve finále Google ukazuje jen o hodinu delší cestu než přes Le Mans).

Takže se procházím po nadjezdu od benzinky, zase rozkládám ceduli Rennes a pak, někdy, možná časem opět rozložím ceduli Paříž. Dneska už to ale nejspíš nebude, obávám se. No co, dojdu si na záchod a jdu chytat. Vždyť o nic nejde… Chtěl jsem furt zabíjet čas, tak to mám za to. Dneska se mi to daří celý den :).

Stanice se jmenuje Mont Saint Michel, je to na A84 a rozhodně odtud téměř nic na Rennes nejezdí. Ale je tu nouzově most a pod něj co, správně, neprší. Takže sedím pod ním a užívám si dalšího, teda spíš znovu toho samého, chcance co předtím. Jen jsem ho stihl lehce objet a předstihnout. Čím víc se odtud chci dostat, tím víc jsem snad přitahován zpátky. Asi lokální Bermudy. Ale já se nedám. Příště už to vyjde :). Jen si možná napíšu přímo ceduli Le Mans.

Bez cedule Le Mans zkouším další pokus, asi deset minut a opět začíná chcát. Jdu rovnou k benzince s tím, že tam se dá pod střechou stopovat i za deště. Sedím, čtu si, píšu dom kde jsem. Začíná pomalu přestávat být vidět na písmenka a začíná přituhovat. S vidinou dočtené kapitoly se pomalu málem už uchyluji k cestě pod most a spánku tam.

V tom přichází týpek a mluví rovnou anglicky. Kam že teda jedu, jelikož jsem mezitím rezignoval a napsal k Rennes i ceduli Le Mans. Říkám, že v plánu mám Paříž a jakýkoliv směr je super a obě má města jsou tím směrem. „Ok, já jedu do Chartres, tak tě můžu hodit až tam.“ Super! Je to Polák, mluví anglicky, samotář na cestách. Z Katovic, jezdí na dovolený sám v autě a spí v hotelech. Jede si objet Španělsko. Pohodář hroznej, takže celkem kecáme o cestách, řízení, prostě o čem se dá.

Nechává mě na benzince před Chartres Brou-Damp-něco. Celkem asi 140 km od Paříže. Dorážíme na ni něco kolem půl dvanácté. Dávám mu za cestu alespoň sušenky co jsem měl na snídani, jelikož to byla moje vysvobození z tý proklatý bouřkový oblasti a ještě mě hodil takovej kus, tak si je rozhodně zasloužil :).

Obcházím benzinku, zapínám baterku, stavím áčko nad hamaku a jdu chrnět. Po dnešku rozhodně zasloužený spánek v hamace :).

Suma sumárum:

  • čekání: 4 hodiny,
  • utraceno: 1.95 €,
  • ujeto: 450 km,
  • nachozeno: 7+ km,
  • stopů: 5.

Galerie

Den dvacátý (12.8.2014 út, Paříž)

Matěj TrakalNo Comments

Zima. Opět mi mrznou nohy. Navíc zase divnej sen… Ach jo. Nechápu, kde to ta hlava bere, takový kraviny.

Budím se úplně zmrzlej, něco málo po 9. K snídani bageta s jahodovou marmeládou. Ta je perfektní, kusy jahod. By mě zajímalo, co by v ní bylo v Čechách. Max tak ztužovadlo a barvivo. Píšu deník, ještě si dám pár sušenek a půjdu balit a stopovat. Chtělo by to sprchu, ale těžko říct jestli maj na benzinkách.

Jinak je fakt kosa. Sedím v mikině a dlouhých kalhotách a je mi zima od nohou bez ponožek. Veveřice si tu řádí po stromech, tak o zábavu mám postaráno. Jdu na sušenky a alou dál.

Sedím a čtu si na benzince. Do půl hoďky ke mně přichází frantík, že mě vezme na péage. Super.

Jedou s rodinkou do Lille na prázdniny, nebo se z nich vrací. V každým případě to nakonec berou přímo přes Paříž kvůli mně a vyhazují mě na Porte se Charenton u metra a troleje. Super. Teď jen najít cestu metrem k Eiffelovce a do Montmartru :).

U Tramvaje mají mapu, tak jdu zkoumat :). Bude to peklíčko. Jsem ve městě rozlohou a obyvatelstvem skoro jak celá naše republika :). Prý kolem 10 mil. obyvatel, to bude sranda tady. Hlavně jak se pak dostat pryč bude nejspíš pěknej voříšek. Ale všechno jde, když se chce. Při nejhorším tu mají vlak a letiště :D

No nic, je kolem poledne, tak půjdu na průzkum. Doufám, že nemají moc drahý jízdný…

Kupuju dvoudenní turistický za 18 €, což je lepší než všude muset kupovat i když ve finále to možná vyjde dráž… Uvidím jak moc budu jezdit. Alespoň nemusím řešit lístek.

Dojíždím na Opéra. Fotím si Konzervu a po chvilce se rozhoduji, že povalím dál.

Vždycky to znamená počkat až přestane na chvilku pršet a pak vyrazit. Jedu pomocí M7 k Musée de Loure, fotím a objevuju pyramidy. Procházím si to tam, vidím Eiffela co se od příjezdu alespoň ztrojnásobil. Odtud metrem z Palais Royal na Pont Neuf, jelikož Châtelet je částečně uzavřena.

Teď sedím asi v Palais de Justice a píšu. No, hlavně teda odpočívám. Odtud na Notre-Dame katedrálu.

Pak pomalu už nabírám směr k Eiffelovce a ideálně cestou najít obchod… Právě jsem dojedl sušenky a bageta padla k snídani, takže by to něco chtělo. Najednou jsem se objevil zas u Pyramid, takže k Notre-Dame jsem se nakonec stejně prošel pěšky. Cestou jsem objevil bageterii, takže 2× za 0.95 € ty obyč. U Notre-Dame stáli dvě fronty lidí. Jedna vede ke vstupu a druhá? Druhá vepředu končí vykecávajícíma se lidma, případně fotícíma se. V každým případě je sranda, jak tam všichni poslušně stojí. A že není zrovna krátká… Jejich smůla :).

Od tamtud chytám metro k věži Tour Montparnasse co má 56 pater + 2 vyhlídková. Bohužel nahoru na vyhlídku za 14.90 €, to jim opravdu nedám. Jdu jíst na střechu obchoďáku vedle. Dělám si fotky odtud. Navíc je tu liduprázdno :).

Pak metrem na Invalidovnu, kde kupuju v krámku vše za euro vafle a Fantu. Procházím parkem k vojenskému muzeu Musée de l’Armée. Odtud už pěšky až k Eiffeloj. U zastávky École Militaire je Carrefour. Odtud je to už co by párkrát kamenem dohodil k parku Champ de Mars. Posílám fotku z konce parku a mé mínění je takové, že věž je přeceňovaná a celkem malá.

Přímo pod věží už tak male nevypadá, ba spíš naopak. Je to sakra kolos. Ok, přehodnocuju počáteční mínění, jelikož ten park je fakt dlouhej a než ho projdete, tak se věž celkem zvětší :). Úžasná stavba, samá ocel. Měli by si přečíst Hořící drát, pak by tam nelezli. Já bych pak nemusel případně stát frontu a jel bych se tam podívat. Takhle teda ne… To je na to vzít si dovolenou na stání ve frontě. V Carrefouru jsem koupil pudingy, sušenky, víno a tašku. Celkem něco málo pod 5 €. Víno chci chlemtnout na zahřátí a umocnění atmošky pod věží :).

Už je zase tma a mně trošku kosa, jenže najít ponožky, to je na vyndání celýho batohu… Půjdu udělat nějaký noční fotky a pak buď tady v parku to někam zalomit, nebo na západ je nějakej obří park, tam by mohlo být klidněji.

Dávám si vínko pod věží, užívám si atmošku, je to bomba. Čumím na Eiffelovku. Kousek opodál hrají indiáni na píšťalky. Když začíná být už moc zima, dožahávám vajno a letím na metro.

Jinak jako nouzovka se mi celkem zamlouvají podzemní garáže, je tam sucho :). Metro se zavírá mezi jednou ranní a 5.30 dle průvodce na mapce. Je 00.25 sedím na La Motte-Picquet – Grenelle a razím pomocí 8 a 10 směr Balard > Porte d’Auteuil do parku.

Sice by šlo na mnoha místech spát i přímo pod věží, ale moc bezpečně to nepůsobilo, navíc tam bylo až moc lidí. V každým případě, pokud se chcete levně opít, jen sledujte do kterého keře chodí týpci co roznáší a prodávaj lihoviny. Jelikož když jim dojde odskočí do keříku naberou zásoby a opět prodávaj. Nosej to v kyblíčkách s ledem :). Ale zas by to byla dost sviňárna, nevím sice ceny, ale přijde mi to super mít chlast donesen až pod nos v noci, když mají jinde už zavřeno a ještě vychlazenej :). Machrovinka prostě.

Jinak Paříž je město krys, jen turisti to nechápou a fotí si to jako že je to tu asi naschvál a atrakce. Možná ochočený neasi… Za trošku sejra by mohli udělat i salto, nebo nevím, fakt výmaz někteří turisti.

Taky je tu dost cejtit tráva, nebo alespoň tam, kde jsem seděl, ale krom security s MP5 jsem nikoho neviděl, tak nevím kdo hulil :D.

Novej poznatek, čím víc chodím, tím méně píšu. Když nemám co dělat popíšu kupu stránek, když mám co dělat, udělám jen rychlej souhrn a konec. Už se blížím k Porte d’Auteuil, takže šup vystupovat a konec psaní. Jde se hledat nocleh :). Snad tam bude míň krys, než u Eiffela, jelikož to jsem ještě neviděl.

Ok, jsem venku, takže brou noc, snad :).

Park je zavřenej! Nějaká mladá holčina mi přeje hodně štěstí s hledáním noclehu. Nakonec přelejzám zábradlí a jsem mezi silnicí a parkem. Kempím to pod stromem jen pod širákem. Celkem spím, než mi něco začne oblizovat ruku. Sakra ježku, jsem se zas lekl, že jsem se málem po… Furt lepší ježek, než krysy :).

(Poznámka z domova: tak jsem se vůbec parku nepřiblížil, ne tam, kam jsem chtěl dojít, jelikož jsem z metra špatně uhnul a šel jinam, než jsem měl v plánu. V každém případě se tam spát dalo, jen trošku hluk od silnice. Spal jsem na 48.845776,2.254427 a když se podíváte trošku severně, tak tam jsou obří lesy a malý parčík nad Carrefourem.)

Suma sumárum:

  • čekání: 0.5 hodiny,
  • utraceno:  27 €,
  • ujeto: 140 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 1.

Galerie

 

Den dvacátý první (13.8.2014 st, Paříž)

Matěj TrakalNo Comments

Vstávám nějak kolem půl deváté ve strachu, že by mohlo začít pršet. Takže v rychlosti čistím zuby, balím a razím na metro Boulogne – Jean Jaurès. Cestou vidím husťáckou garáž parkoviště ve tvaru auta (poznámka z domova, je to jen blbej fotbalovej stadion Stade Jean-Bouin co má divnej tvar) a doktory v sakách o kterých mi říkala Lucka.

Z  Boulogne – Jean Jaurès na Michel-Ange – Molitor. Přestup na 9 a pěknou štreku na Strasbourg – Saint-Denis. Opět na 4 a finišuju na Barbès – Rochechouart. Dál už pěšky kolem zastávky Anvers, jelikož jsem to nějak neodhadl kde vystoupit. Sedím u kolotoče v parku pod Montmartre a kousek ode mne je Lanovka na Montmartre (Funiculaire de Montmartre). Snídám, očumuju turistky, tady zrovna jsou i hezký. Převažují tu ruští turisti. Píšu deník a říkám si, že to s tím Pentaxem není ještě tak hrozný, jelikož občas nějakej potkávám.

Bohužel na počet Canonů je to absolutní nic. Dokonce ani Nikonů tu moc nepotkávám. Ale zase většina z těch co jsem viděl to flákaj na krásnou zelenou. Nechápu, že se jim s tím chce tahat, s bezzrcadlem nebo kompaktem by udělali hezčí fotky. Já asi taky :D

Pofrčím nahoru a pak hurá hledat Amélii :). Ideálně i nějaký suvenýr s ní.

Sice mám lístek na lanovku, ale když vidím tu frontu, oželím to. Na schodech cestou nahoru se mě snaží ožebračit nějaká sviňucha s podpisovým papírem. Když jsem pak šel dolů, tak už tam na ně, nejspíš neúspěšně, nabíhali policajti.

Od shora je perfektní výhled. Stojím před Basilique du Sacré-Cœur, ale dovnitř se nehrnu. Davy lidí. Hustý je, že okolo maj levný pohledy 0.20 € za kus, nebo 12 pohledů za 2 €, což je dost příznivá cena. Když odejdete z těch dvou levnejch hlavních uliček, tak se cena vyšplhá i na dvě éčka za jeden. Docela síla, že může být takový rozdíl mezi dvěma ulicema vedle sebe. Bohužel nic s Amélií. Chtěl jsem koupit podšálky, ale žádný pěkný.

Razím tedy hledat restauraci s Amélií. Čekám něco okolo, co by na ni upozornilo. Nikde ani stopa. V GPSce jsem měl adresu Rue něco 15. To ukazuje adresu v pasáži, která je navíc zavřená. Celkem okolo procházím 4× a nevidím to, jelikož koukám na druhou stranu a ani nikde nic není znázorněno. Až na 5. pokus, když do GPS zadávám název kavárny Café des 2 Moulins, tak zjišťuji, že jsem kolem ní už několikrát prošel. Uvnitř je v podstatě jen jeden velký obraz Amélie v místě, kde ve filmu byla cedule pro psaní denního menu. Aneb koukám na tebe, jak olizuješ lžičku, odkládáš ji na podšálek a sbíráš nasliněným prstem zrnka cukru ze stolu :).

Bohužel jsem tu v době oběda a číšník mi říká, že není úplně vhodná doba na fotku, když všichni jedí. Prý se mám zastavit brzo dopoledne, že tam bývá prázdno. Fotku jsem holt teda spáchal jen z venku. Mohl jsem si dát třeba něco, ale kafe nepiju a dávat si v kavárně pivo je zase blbý…

Razím nahoru, jelikož jsem tam zahlédl větrný mlýn, tak že bych ho vyfotil a navíc je tam park.

Zavřenej. K mlýnu se tím pádem nedá dostat, ale cestou potkávám ještě třetí Moulin de la Galette. Sedám tedy do dětského koutku a píšu deník. Spíš, než deník bych po chvilce potřeboval deštník. Začíná poprchávat, ale jen lehce a za rohem je střecha. Na zdi mají ceduli public Wifi Paris, že bych otestoval? Mám asi 60 % bat, takže spíš šetřím :).

Je tu i pitná voda, ideální místo na noční praní a případný přechrap.

Asi pofrčím zase dolů, až k Moulin Rouge, pak bych bych mohl zpátky pro ty levný pohledy. Neposílat je a jen je tak rozdat. Třeba bych je dopravil v rozumným stavu, ale asi to už není vono, co? Ještě zvažuju tričko pro Ráďu k narozkám, když ve Francii ještě nebyla… To by asi nebylo špatný :). Ale jaký a jakou velikost? Beztak S a 10 € za tričko mi přijde fajn cena.

Procházím to křížem krážem, ale snad na všech maj idiotský třpitky a nebo je to I♥Paris a to je dost divný, když tu nebyla… Tácky maj pěkný některý, třeba s Malým Princem. Ale ty za 6 € a nebo tu maj za 4.50 € hnusný šedivý s Paříží. Nakonec teda nekupuju nic. Teda jo, čokoládu 1.37 €, Heinekena 1.99 €/0.65 l a pudingy za 1.19 €. Ještě procházím Montmartre a pak se jedu konečně podívat na Moulin Rouge. Je to stanice Blanche a jenom rovně od ní nahoru je restaurace U dvou mlýnů, tohle vědět, tak nemusím tak dlouho bloudit a hledat :). Teď jsem tam došel omylem :D.

Pak razím vyzkoušet RER (rychlodrážní metro-vlak) do Pantin kam vede RER E. Vyjíždím z Magenta což je spojená stanice s Gare du Nord.

Chtěl jsem se podívat na Cité des sciences et de l’industrie, ale když jsem vystoupil a jediný co bylo v okolí, jedna malá stanice busu, nějak jsem vyměkl. Takže jsem zase nasedl směr zpátky do centra, kde můžu vzdálenosti v pohodě případně dojít.

Teď si sedím v parku, na Square Émile-Chautemps. Zneužil jsem místní Wifi Paris a našel, jak se zítra dostat pryč a odpočívám.

Vychutnávám si čokoládu. Ta nejlevnější a chutná mi možná nejvíc za posledních X let co jím čokolády :). Chvilkama zachčije, intenzivně, ale krátce. Sedím pod kaštanem, takže na mne dopadá jen pár kapek. Mám v plánu frčet k Musée national d’art moderne.

I když mě tak napadá, jestli už jsem u něj nebyl. Jestli to není ta budova s výjevy z gamesek, ale bylo to vůbec včera co jsem ji viděl a v tomhle městě? Možná to spíš bylo v Bordeaux. Docela se mi to začíná míchat. Ale furt to jde, jak si to všechno objevuju a plánuju sám, tak se to celkem líp zapisuje do paměti, něž když cestujeme ve skupince.

No nic, zrovna neprší, tak se jdu někam pohnout. Zvažuju kde dneska spát. Buď tam co včera, nebo v tom parčíku nahoře na Montmartre, páč by pod stříšku u záchodků rozhodně nepršelo a byla tam i voda. A bylo by to blíž k Porte de la Chapelle odkud mám v plánu stopovat na Lille.

Od Porte de la Chapelle vede hned výpadovka na A1 a přímej směr na péage.

Jdu z parku na jih a docházím k Centre Pompidou což je pro mne záhadná, ale krásná budova. Točím to kolem ní, kolem kostela a průběžně hledám bageterii.

Nic ale nenacházím. Teda, nakonec na Arts et Métiers objevuju Carrefour, moji záchranu. Kupuju tedy 2 bagety po 0.80 €, Odtud jede 11 na Place des Fêtes, fêtes feťáci mě ani moc nezajímají (vědět tou dobou, že Fêtes znamená dovolená, možná bych se tam zastavil :D), takže přesedám na 7bis do Botzaris. Famózní park Parc des Buttes-Chaumont! Nejhezčí ve kterým jsem zatím byl. Tady si prostě kecnete na zem a kocháte se západem slunce. Doporučuju navštívit a vynechat místo toho nějaký betonářský stavby ;).

Mne jen bude mrzet, že nepolezu nahoru na vyhlídku do altánku, nebo jak to nazvat. V každým případě je to opravdu hezkej park, nebo veřejná botanická. Poklidná, relativně málo lidí a hrozně uklidňující. Sem asi moc turistů nezabloudí, je to z ruky, jen spousta, ale spousta sportovců. Běžci co fakt běhaj a nakládaj si. Ne jako běžci v Bordeax co chodili po rovině a vypadali, že toho maj tak akorát po krk. Týpci co se učej karate/kapueru/cokoliv, vedle zas jógujou a další boxujou do překližky. No a samozřejmě se tu koná posezení u skládacích stolečků s přáteli a vínem :).

Zase zvažuju kam jít spát, jestli do nepršícího centra dění, kde se asi bude celou noc svítit, nebo k ježkoj…

Klidně bych zůstal tady, je tu fakt nádherně, ale počítám s tím, že to tu na noc tradičně zavíraj. Popíjím si pivčáka a kochám se. Právě přišel rybář, ani jsem ho neviděl nahodit a už něco vytáhl. Jen mám pocit, že to rybaření tady nebude úplně košér. Vypadá to spíš okrasně :).

Jo, jestli není petangue olympijským sportem, očekávám jeho brzké zařazení.

Dle parku Square Émile-Chautemps v něm budou frantíci fakt přeborníky. Hraje se tu snad všude. Chlapíci v košilích, sakách, tričkách a každého věku i když důchodci převažují. By mě zajímalo, kdy to dorazí k nám, aby místo sezení na prdeli a remcání na všechno se lidi zvedli a šli ven něco dělat. No, asi až nastane to, že všichni nebudou sedět 8 hodin někde ve fabrice a hákovat od rána do večera, ale budou dělat jen tak dlouho, jak bude třeba.

Popravdě, by mi v Čechách bohatě stačila místní vstřícnost a neustálé pozitivní naladění. Tady jsem snad ještě neviděl (a věřím, že ani neuvidím) nasraný lidi.

Hodně lidí tu pořádá venkovní pikniky. Ve velkým ovšem. Přinesou si klidně grill, sedačky, stoly, … Patnáct lidí není problém. Není to ani ožíračka, na stole kytička, večeře o milionu chodech, víno je samozřejmostí, ale spíš asi jako doplněk stolování, než jako primární alkohol.

To bych v ČR zavedl taky a hned. Celkově se mi tu vlastně hrozně líbí. Asi bych to celkem bral tu bydlet nastálo. Jazyk zní hrozně sexy, líbezně mému uchu. Jasně pivo, to holt není ono, ale já stejně nijak velkej pivař nejsem a dušičce víc lahodí víno, takže to by asi problém nebyl. Navíc ty Heinekeny nejsou špatný :D. Takže by mi to tu jako spíš vinaři celkem vyhovovalo :)

Ještě k parku, tady máte 360° panorama od shora ;)

Razím spát tam, kde jsem už spal nakonec. Takže z Butles Chaumont na sedmičku Luis Blanc, odtud na Chaussée d’Antin – La Fayette, přestup na 9 do Michel Ange Auteuil. Odtud jedu zastávku 10. So, let’s go.

Tak změna plánu. Spaní se za mne rozhoduje samo.

Sice jsem viděl nakonec park i shora a altánek, cestou tam jeskyni a vodopád a mnoho dalšího, pak ale začalo pršet a nejlepší skrýš je metro :). Takže z Butles Chaumont jedu na Jaurès a dvojkou na Blanche. Vyškrábu se nahoru abych zjistil, že můj tutovej přístřešek u záchodků je pod brutálním zámkem, dvoumetrovejma mřížema a totálně nepřístupnej.

Mezitím už zavřeli tutově i předchozí park, jelikož měli psanou zavíračku, takže zbývá jedině včerejší noclehárna. Ta je zamčená už z podstaty věci, takže no problemo :).

Zase pomocí 2 na Villiers, odtud 3 na Havre Caumartin a 9 na Michel Ange Auteuil. Pak ještě jednu zastávku pomocí 10 a jsem doma :).

Píšu to cestou metrem, jelikož je to dost dlouhá cesta, přejet celou Paříž :). Samotná 9 jede snad věčnost :D Ale jede a zvládnu to na dnešní lístek, což je fajn :).

Už se celkem těším, až zalehnu. Jsem ztahanej jak kotě po nuceným výletě. Smrdím i přes mikinu, to bude panečku stop do Lille… Chudák řidič, co mě bude brát.

Docházím na místo, napínám hamaku a jdu chrápat. Jen připravuju šňůru proti dešti, plachtu nechávám na zemi.

Dobrou.

Suma sumárum:

  • čekání:  -,
  • utraceno:  9 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 15+ km,
  • stopů: 0.

Galerie

Den dvacátý druhý (14.8.2014 čt, Lille)

Matěj TrakalNo Comments

Zima! Opět zima jako prase. Už jsem zadělal spacák jen na malinký kukátko a stejně… Hlavně odspoda hamaky, prostě bez károšky táhne. Jak se spacák splaskne a pod ním nic není, zebe to a brutálně. Ideál asi na ledviny…

Zdaj se mi nějaký šílený sny asi o Terce P., ale vařila dort, takže spíš o Klárce M. ach ta slack rodinka, dostane se všude :). Já vytopil lednici a na Peeta už nic nezbylo :D.

Pak jsem utíkal odněkud přes baráky, předtím po zamrzlý Jizeře, kde jezdili i auta. Potom jsem měl kolo a prohazoval ho nějakým divným barákem přes který se muselo projít. Ve finále, když člověk prošel, vešel do ráje, teplo, pohoda a všude slacklineři. Jedli, popíjeli, bavili se. Jen jsem nikde nemohl najít Škulíška. Že vy na mne myslíte určitě z nějakýho slack fesťáku a mně se pak o vás zdá, rodinko :P.

Budím se v 9.16, teda, to koukám na foťák na čas. Fouká, košile co jsem ji sušil, natáhla takovou vlhkost, že to snad ani není možný. Snídám bagetu a karamelový pudingy. Píšu deník a zevlim před odchodem v hamace.

I když už začíná prosvítat slunce, furt je pořádná kosa.

Dneska přesun směr Lille. Tak snad to dopadne. Mám 6 dnů na to (právě mi dopsala propiska) dostat se do Amstru. V rámci přebalování a likvidace zásob jsem načnul Xichtíky. Když vyjde plán na výpad z Paříže, tak bych mohl být ještě dnes v Lille. Když ne, tak asi ani za týden… Jelikož jinak to asi bude fakt špatný, pěšky tam za 4 dny nedojdu :D.

Ale ono to vyjde, tady všechno nějak záhadně vychází. Dojím (resp. dám si ještě pár) xichtíky, zabalím hamaxe a spacák a půjdu na metro.

Tak na metro jsem došel a ejhle, žádnej automat na jízdenky. Jen takovej na dobíjení karet. Bůh žehnej, aby vznikla celosvětová univerzální karta na MHD, která bude mít předplacenej kredit… Prostě taková platebka na MHDko a další spoje :).

Ok, černoška mi otvírá výstupní dveře a pouští mě dovnitř. Jedu tedy na černocha přes celou Paříž až na Porte de la Chapelle bez lístku. Nedá se nic dělat, maj tam mít automat… Ještě jsem musel 2× přesedat :D

Sedím na zastávce, přede mnou cedule se směrem A1 Lille, tak to snad nebude špatný :). Alespoň na péage by to jít mohlo. Čekám chvilku před křižovatkou usuzuju, že je to blbost. Jdu za ni a stoupám si doleva, jelikož tam jsou nějaký pilíře a před nima přechod, takže tam nelítaj jak hovada, občas. Je to přímej směr na A1.

Do čtvrt hoďky mi staví tak dvousetkilovej černoch co anglicky moc nemluví. Ale jede do Lille. Takže beru :).

V 13.40 tedy vyjíždím. Cestou dost usínám… Jak se nedebatuje, mám tendence začít jet na úspornej režim. Nakonec mě asi po dvou hodinách vykládá u metra Porte d’Arras. Snažím se obsloužit tragicky zasekanej automat (tam jim zas běží něco prehistorickýho a navíc dle jednoho stringu asi Java EE…). Ok, klikám na English, menu se mění. Popisky jízdenek a vysvětlivky co to znamená, ale ne. Super, mám přeložený OK a Cancel, ale abych věděl co si kupuju, to ne… Doprdele práce, radši aby tam ten překlad vůbec nenabízeli a nedávali vám hned na začátku falešný naděje.

Po chvilce mi přichází pomoct obsluha, která ovšem anglicky taky neumí. Chápu, jsem ve Francii a já jsem tu vetřelec :). Furt se mne ptá, jestli jednosměrnou a nebo zpáteční. Vysvětlit ji, že chci 24 hodinovou dospěláckou, je nadlidskej úkon. Přivolává si posilu, taky zdatnou v angličtině. Něco mi francouzsky vykládaj, tak kejvám a že teda ať mi to naklikaj. Jedna jízda za 1.70 € s tím, že za 0.20 dostávám lítačku co jde 10× nabít na další jízdy, což je celkem rozumný.

Jedu na Gare de Lille Flanders (poznámka z domova: hustý, píšu a automaticky tam házím předložku i když v deníku ji nemám, a hle, ona tam má být :)) s vidinou Íčka. Něco takovýho nacházím, ale vypadá to jako íčko jen dopravní. V každým případě maj na stojanech mapu města, teda měst a volný zásuvky. Tu hned obsazuju a dobíjím alespoň trošku mobil. Snažím se vyznat v mapě a za dobu mi dochází, že Lille je velký centrum více měst. Celý se to navenek jmenuje Lille, ale ve finále je to Lille Centre, Tourcoing, Villeneuve d’Ascq, Roubaix a další části co dohromady dávají celé město.

Na mapě tak máte všechny spojený do velký a na menších mapkách jsou jednotlivý části města podrobně, což je super.

Proto jsem při nástupu do metra nechápal, proč se mne ptaj, jestli chci do Lille :).

V Lille Centre jdu do Parc Mattise, kde dlabu. Pak si to šinu přes nádraží ke Théâtre de l’Hôtel Casino Barrière de Lille podél l’Aéronef. Odtud mažu na nákup do Centre EuraLille, kde je i Carrefour. Je obří! A ty ceny, panečku, paráda :). Pivo klasika už 0.65/1.52 €, dvojbalení čokolád po 100g za 1.10 € obě. Půl kila mléčný čokolády za 1.43 €, 2× bageta za 0.41 €/kus (250g) a nektarinky 2 za 0.80 €.

Stojím u pokladny a že to je jen na karty, to nechci, takže jdu ke druhý. Když už má všechno namarkovaný, dostává se na nektarinky. Bere je do ruky a něco žblebtá. Prej, kde mám cenovku. Do háje, tam byl zas někde strojek na vážení jako v Bille. Tak ukazuju, jestli si tam můžu dojít je ještě navážit. Že prej jo, tak letím vážit a vracím se. Kupodivu mezitím obsloužil někoho dalšího a můj nákup pak jen doodmávnul nektarinkama a bylo hotovo.

Pokladny to teda umí, pokladní v Čechách asi ne :). Když tady to jde, nechat rozdělanej účet a mezitím namarkovat někoho dalšího, proč by to nešlo u nás? Asi proto, že tady nemaj problém najít kód u pečiva…

Venku hned ochutnávám čokoládu s křupínkama. Dobrá, ne tak, jako ta v Paříži, ale i tak mi chutná. Frčím směr centrum. Dorážím k Opeře na Place du Théâtre. Pak po Rue de Nationale k národnímu orchestru Nouveau Siècle a odtud do dvou malých parků.

Jmenovitě to jsou Lilas a Square Dutilleul. Tady sedím a píšu deník za celej den. Takže už tu chvilku sedím. Mezitím kolem proběhl nějakej hromadnej běh/závod :). Dneska bych chtěl ještě dojít k La Citadelle a projít parky okolo. Když to nepůjde zapíchnout v nich, tak v tom kolem nádra rozhodně jo. Ale je to tam docela kentus… Asi se tam stahujou místní bezďáci, takže si to každej umí představit. Zlatej Sherwood v Praze asi :).

Při procházení parkem kolem La Citadelle objevuju piáno na schodech, tak si ho chci jít vyfotit. Je to přes most a když k mostu docházím, přibíhá Asiatka od takovýho bivaku v parku, jestli nemám zapalovač. Tak jdu k nim. Chystají se na pětiletou cestu Francie-Čína na kolech. Tak v rámci tréningu a příprav bivakují v praku. Dostávám od nich Nissin Cup Noodles Seafood Flavour Instant Noodle a zajímavou věc: Wang Korea Seafood Seaweed (laver) algues sechees instantanes. Což je chuťově hodně podobné sušenému masu, jen je to z moře, má to zelenou barvu jako řasy a je to energetická bomba v plátcích co nic neváží. Ještě mi nalévají vínka, takže si to celkem užívám. Kecáme o cestách a obecně o všem možným… Dostávám na ně kontakt Matthieu  a Florence Epicétout. Dostávám tip na blog o cestě yolotoursansroulettes.com takže pokud tam budou něco zveřejňovat i oni, budu je nejspíš sledovat jak putují. Pět let na cestách, to bude pecka :).

Večer mizí dom a já hledat nocleh. Nakonec to zapichuju u super větve na hamaku, ale pod stromem. Je pod ním prostor pod větvema, prostě ideál pro nocleh. Házím pod sebe plachtu a zalejzám do spacáku. Dobu mi trvá, než usínám. Okolo totiž šustí slimáci listím. V průběhu noci se přikrývám plachtou, jelikož furt něco padá z toho stromu. K ránu mám solidně orosenou plachtu zevnitř a od toho i spacák. Takže ji sundávám a zjišťuji, že zvenčí je úplně suchá a že vůbec nepršelo.

Suma sumárum:

  • čekání:  0.5 hodiny,
  • utraceno:  9 €,
  • ujeto: 200 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 1.

Galerie:

Den dvacátý třetí (15.8.2014 pá, Lille)

Matěj TrakalNo Comments

Vstávám po půl desátý. Došla mi jedna voda, takže konečně vyndávám jemně perlivý Rajec a k snídani volím nakonec fazole a bagetu. Přece fazole nedovezu zpátky dom :D. U snídaně začínám psát deník ze včera. Taky načínám pivo, jelikož ho nebudu tahat celej den v batohu. To je skoro kilová zátěž a to si prostě rozmyslíš.

S cvaknutím zátky se to uvolnilo i někde nade mnou. Klasickej ranní deštík. Rychle sbalit všechno ze stolu a mizím z lavičky na jinou pod strom.

Strom ovšem nedosahuje požadovaných kvalit, takže záhy letím pod most. Jsem teď blíž k piánu kam jsem večer už nějak nedošel :). Taky jsem přestal bejt línej a sáhl si do batohu konečně pro větrovku. Alespoň se mi zkracuje seznam věcí, které jsem zatím nepoužil. I tak bude stále dost dlouhej. Včera mi Matyáš říkal, že do Amstru to může být tak kolem tří set kiláků, to je sakra málo. Já počítal tak se skoro tisícem a dvěma dny přesunů.

Ono to dost kličkuje a na dálnicích v Belgii a Nizozemsku je dost odboček, takže to půjde asi pomaleji. V každým případě zítra mám v plánu se dát na cestu. Případně se ještě můžu někde zastavit na cestě. Přes Antverpy stejně pojedu, jelikož jinak bych musel přes Brusel a tam nechci. To by zas bylo se z velkýho města vymotávat…

Místním běžcům rozhodně počasí nevadí. Mám ještě spoustu místa v deníku na zážitky, tak nevím co s tím teda udělat. Přece je nenechám prázdný. Asi možná ty dny co jsem zevlil by to akorát naplnily, ale bylo to potřeba. Takže se nedá nic dělat. A vlastně, pár prázdných nepopsaných stran nemusí být na škodu. Mohu je doplnit někdy příště a navíc ještě furt nekončím :). Navíc žádný příběh nekončí dnem návratu… Odhaduji to tak na 3/5 popsaného deníku.

Tak jsem koukal na navigaci a do Amstru je to 288 km. Celkem sranda, to se asi fakt ještě stavím na den v Antverpách.

Došel jsem k divadlu, ale nedošel až k němu. Pak jsem se vrátil do Le Citadelle a prošel si Zoo, je sice takový pidi, ale zadarmo a navíc jsem prvně v životě viděl pandu červenou, alá Firefox. Už konečně chápu, proč je ten prohlížeč tak pomalej, on to má v názvu :D. To zvíře je na tom stejně a jednoznačně jde Mozille příkladem dokonale ve všech směrech :). Než se pohne je to věčnost, nedej bože, aby musela udělat celej krok. A že prší, no a co, lepší, než se muset převalit… Skvělý zvíře, fakt se mi líbí :).

Taky jsem viděl dýlující gibbony. Sice mi nic nenabídli, ale nevadí, asi měli po šichtě a jen si tak sjetě užívali života. Příště ale chci nějakej matroš! Takhle by to nešlo, když to jde v Thajsku, musí to jít přece i v Lille :). https://www.youtube.com/watch?v=c42B87rxJLg Pokud ne drogy, tak alespoň lajnu :).

Sedím v zoo před pandama a dlabu půlkilovou čokoládu. Teda 1/5 z ní :) A hádejte co, zase je dobrá. Kurnik, jak to tu dělaj. Za 45 kaček mít půl kila fakt dobrý čokolády? Já to nechápu, jak to, že tady to jde a u nás za tu cenu seženete tak maximálně nějakou Milku, když zrovna bude ve slevě a to rozhodně furt nebude půl kilová… Nebo půl kila polský ze ztuženého tuku, co čokoládu neviděla ani z rychlíku. Prostě tady šetřej na obalu místo na kvalitě potraviny. Je to ve slabým sáčku, potisk nula, jen nápis co to obsahuje, jinak nic. Vnitřní jednotlivé kusy jsou v igelitu, ale už nemají potisk vůbec žádný. Nejspíš to tu funguje proto, že by hnus nikdo nekupoval, jelikož pokud si někdo potrpí na jídlo, tak tady rozhodně, ale Čecháček slyší na slevu :D. No dobře, taky tu furt kupuju to levný, ale furt je to kvalitou o 100 % výše, než doma. Stejný je to s ovocem, ještě jsem tu neviděl žádný nahnilý, nebo nedej bože plesnivý přímo v krámě…

Celkem by mě zajímalo, proč se lidi v zoo chovaj jak zvířata. To, že to tady dělaj děti ještě chápu, ale že se tu rozcapujou a krákaj, hulákaj a klepou na sklo jak malí i dospělí, to už úplně ne. No, asi někde potřebujou vyjádřit svou přirozenost zvukama, když jinde asi nemůžou.

Ze zoo to beru kolem Citadely, ale ne komplet. Jen kus za vstup a zase zpátky. Pak skrz park Vauban Garden (mají tam jeskyni a vodopád) k Palais Rameau. Tam se před vchodem vyhřejvaj bezďáci, takže se ani nepřibližuju nějak víc blíž. Odtud k Les Halles, což je normální tržnice (zavřená). Začínám potrebovat … však víte. Je tam wecko, ale moc tomu nefungujou dveře, takže mě to fuckuje, že tady nee. Jenže začíná chcát, ne já, ale z nebe :D. Takže nikam nejdu. Ve finále se z dešťíku vyklubala solidní průtrž s kroupama. Toyka posloužila i tak :).

Dál frčím kolem Préfectures k Place de la Republique, kde je sice záchod, ale právě tam vlezli dva týpci a nevypadali na to, že by šli na záchod, nýbrž si něco vpálit. Jít na záchod po fetkách ani moc netoužím, takže zkouším Place Phillipe Lebon. Tam ovšem nic. Sedám na metro, to jsem měl v plánu a jedu z Republique Beaux Arts na konečnou CHR B, kde je v mapě kreslenej obří park Cimetiere du Sud. Když procházím kolem kostela, začíná mi docházet, že to park s obřím amfiteátrem tak úplně asi nebude. Před hřbitovem to otáčím a jdu směr centrum. Alespoň jedny hezký hodiny na baráku jsem tu viděl :).

U zastávky Simons mě opět chytá chcanec, takže ho přečkávám pod stromem a preventivně nasazuju na batoh ochranu, teda pláštěnku. Kondomy jsem si na cestu nebral, ačkoliv mamča na začátku říkala, „vem si je, ať nemáš potomky po světě :D“.

Pak pěkně po svejch do Parc Jean-Baptiste Lebas, což je solidní štreka. Ale cesta se vyplatila. Je tu záchod! Uprostřed parku :). Zbavuju se fazolí a nezávidím to těm, co jdou po mně.

Z parku kolem Porte de Paris k Hôtel de Ville. Teď sedím v parku hotelem a odpočívám. Mám toho celkem plný kecky, teda sandále. Začíná foukat, takže přioblíct a preventivně do sebe dostat nějaký cukry -> čokoládu :D. Trasuju. Vezmu to po pravý straně od metra, vypadá to tam na spoustu zajímavejch budov k Gare Lille Flanders. Pak možná do Carrefouru pro bagetu a nejspíš nabít telefon na hlavák. Pak asi přesun nahoru metrem na sever do Tourcoing. Najít nocleh a zítra třeba prochodit trošku i ten.

V každým případě zítra odpo zkusit stopa do Antverp nakonec. No, jak tak koukám do mapy, jsou možná větší, než Brusel, to by mohl být celkem problém se stopováním…

Procházím kolem Palais des Sport Trésorerie, přes nádraží Lille Flanders do obchoďáku. Tam se dneska dost rozšoupávám. Kupuju 2 bagety (2× 0.41 €), lahev vína Saint Emilion za 7.20 €, víno z Medocu za 4.05 €, sýr Comté Extra 200g a teď zjišťuju cenu 3.08 €, no ty vole… Oni tam psali něco o za cenu kolem 1.54 €, takže to byla akce dva za cenu jednoho. No, umět fráninu, tak si vezmu dva no… :D. No nic, nedá se nic dělat. A crem desert chocko za 0.59 €.

Rozdíl mezi normálním a discount balením je asi jedinej, že má hnusnější víčko a nemá zakulacený rohy a nemá barevnej nápis. Nižší kvalita obalu, složení píšou stený, cena je u discount o dost nižší.

Celkem tam tedy nechávám nějakých 15.74 €.

Odtud do nádražní haly nabít mobil. Teda v plánu jsem to měl. 1) netuším co je za den 2) bylo po sedmý a zavíral pomalu celej Centre-Euralille. Takže moje dobíjecí stanice je dávno zavřená.

Razím tedy k Citadele do postele. Ještě to beru kolem Rectorat, Hospice Comtesse, Palace de Justice a Conservatoire. Cestou několikrát odpočívám, jelikož váha batohu opět solidně stoupla nad únosnou mez.

Když dorážím na místo, je ještě světlo. Natahuju si hamaku a čtu si u večeře. Když už na čtení nevidím, přesouvám se na lavičku a pokračuju. Okolo mne se tu na louce honí zajíci, pak přijíždí divnej týpek na kole. Zamyká ho u jedné z překážek/sportovního načiní a odbíhá sprintem pryč. Dost divný… Pak někdo přichází, vypadá ožrale, něco brblá a hrozně chrochtá. Odbíhá pryč. Co se to sakra dneska děje?

Týpek od kola, aha. Když se to stane potřetí, radši balim, jelikož je fakt divnej, a razim pod strom, aby na mne nebylo vidět.

Ještě se to stane dvakrát, pak nasedne na kolo a odjíždí. Asi si byl jen zaběhat, ale bylo to fakt hrozně divný… Jelikož už odjel, rozbaluju bivak a jdu spát. Po čase začíná pršet, takže opět přikrejt  lepší bejt mokrej trošku zevnitř, než hodně z venku. Žďárák s dvěma tyčkama by na tohle nebyl špatnej asi + batoh někam…

Spím jak dudek.

Suma sumárum:

  • čekání:  – ,
  • utraceno:  15.74 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 0.

Galerie:

Den dvacátý čtvrtý (16.8.2014 so, Lille)

Matěj TrakalNo Comments

Naštěstí ráno už zase neprší, tak se odkrejvám a suším ještě v leže. Nějaký děcko mělo zálusk si jít asi hrát, tak se pomalu zvedám a koukám na hodiny. Je krásnejch 10.39. Ok, rozumnej čas na to začít vstávat :D.

Snídám, píšu deník. Pak pomalu na nádro, chvilku se zkusit napíchnout na energii a hurá na sever. Dneska asi prochodím Tourcoing a zkusím najít nocleh ještě tam. Ráďa má dorazit stejně až 18. večer, takže tam nemusím být ráno. A jeden den v Antverpách bude stačit.

Dopočítávám den, asi od 5.8., jelikož tam jsem poznamenal, že bylo pondělí. Mela by tím pádem být sobota. Do Antverp se pokusím dojet zase lowcost, páč nechci rozdrobovat posledních 20 € co mám. Na bagetu mi to vydá a nic víc stejně nepotřebuju.

Maximálně vodu a tu si dneska naberu tady v parku. Když jsem se večer vracel, tak jsem tam zahlédl kohoutek. Po pudingu dlabu Comté a je fakt výbornej, ale bejt dýl v ledničce by mu asi neuškodilo. No a vínko k němu taky ne :). Vlasy a smrad už začínají být neúnosné. Ono poslední sprcha byla v Nantes. To už pár dní je. Je pravda, že košili jsem už v Paříži vyměnil za tričko, jelikož už se to moc nedalo. Ale tady holt venkovní sprchy zrovna moc často nevedou. A pod vodovod u hlavní cesty se mi v týhle zimně hlavu strkat úplně nechce.

Točím vodu a alespoň oplachuju xicht. Jdu na metro a rozvaluju se tam asi na hodinu, dvě v íčku. Nabíjím mob na 75 % a trošku Kindle. Ten spíš jen tak, aby nenadával že je vybitej, než aby mu to nějak víc pomohlo. V každým případě tam dočítám Prázdné křeslo.

Pak hurá směr C.H.Dron. Stanice Gare Europé vypadá krásně, možná by stálo za to ji vyfotit, ale to už zase jedeme… Tak někdy příště a nebo někdo jinej spíš.

Metro tady mě furt fascinuje. Za prvý je bez řidiče, prostě automat a mají venkovní dveře aby nikdo nemohl skočit do kolejiště. A navíc, stejně jako některý linky v Paříži, jsou tu vlaky normálně na pneumatikách a ne na železných kolech.

Vystupuju na Tourcoing Sébastopol a směřuju na západ. Je tam park a hodně věcí kreslených v mapce. Sedím v parku a plánuju udělat takový kolečko kolem Tourcoing Centre. Začíná brutálně svítit sluníčko (nevídaný co? :D). Asi poprvé, co je mi v Lille teplo v dlouhých kalhotách.

Beru to kolem College M. Curie a College Péguy do Parc Clemencean. Tady dlabu sýr a zbytek bagety. Dodělávám se půlkou balení sušenek. Ke konci mého odpočinku přichází černoušek, tak kolem 15 let odhadem a snaží se komunikovat. Francouzsky. Zaujala mně jedna věc. Sedí na odpadkovým koši. Je pravda, že ty koše na to jsou jak dělaný, ale stejně :). Vyptával se kde spím, odkud jsem, kam jedu, taková ta klasika.Pak nějak začal, že policajti tu nemaj žádnej respekt, něco jako u nás. To bylo asi na to, že spím v parcích a že jedu do Amstru.

Odtud mizím do centra Tourcoing, fotím Hôtel de ville a okolní budovy. Pak to beru kolem konzervy severo-východně do parku Square Parsy. Když docházím k parku, otáčím se a jdu do cukrárny/pekárny pár kroků nazpátek. Přece jenom by měla být zítra neděle a jedna bageta navíc se hodí. Kupuju tedy bagetu a nějakej obří zákusek (viz foto), Cena zákusku 1.85 € nebo tak nějak. Celkem 2.35 €.

V parku pak dlabu zákusek a rozplývám se. Pecka, fakt výbornej. Mlaskám si, je nadýchanej, jemnej a s čokoládou. Žádný těžký jídlo. Vlastně všechno jídlo je tu takový jemnější a asi mnohem líp stravitelný pro tělo. O chuti nemluvě. To už nemá cenu vůbec řešit. Jen si tak říkám, proč by Francouzi měli jezdit do Čech. Nějak absolutně nevidím důvod. Pro jídlo určitě ne, víno dovážíme spíš my. Pivo, tak pivo tu maj 1664 a Heinekena kterej mu chutná možná víc, než mnoho našich (samo, že ne tolik jak pardubickej Pernštejn, Rychtář, Rohozec a nebo Primátor a Bernard). Kvůli památkám, to taky teda nevim, když maj Montpellier a Carcassone :). Holky tu maj taky moc pěkný, navíc celkem rozmanitej výběr + přistěhovalce :). Kvůli cikánům taky ne, maj tu místo nich černochy a jiný pobudy z našich a východních končin. Takže vlastně netuším. Začínám chápat tu jejich nechuť učit se cizí jazyk, když tady maj ve finále fakt všechno.

Dost věcí cenově vlastně i mnohem levnějších (jídlo), jelikož pokud bych chtěl kvalitou dojít na místní nejlevnější, musel bych doma sáhnout přinejmenším na prostřední fochy regálů.

Asi by se na Francii zvykalo rychle. Krom jazyka. S tím by to byl oříšek, jinak to tu beru všema deseti.

Všichni najednou odchází, je za 5 minut sedm. Asi se park zavírá v celou. Metu ven, jelikož tenhle by na spaní byl trošku malej.

Týpek z koše mi ještě vlastně říkal, že v Roubaix je to o hubu. Že tam se krade, řeže, střílí a tak…

U Pont de Neuville odpočívám a přisedá si ke mne bezďák. V podstatě se potvrzuje, že už asi smrdím natolik, že už ani bezďáci po mně nechtěj nic a ještě mi radí, kde přespat a vnucuje mi pohled :D. Asi bych  se fakt už měl omejt…

Dorážím do Parc de l’Yser, taky tu maj ceduli o zavírání parku v 20.00. Je 19.54 a dost lidí opět odchází. Buď mě vyhoděj, nebo spím tady. Je velkej a bude mít dost míst kam se zašít. Když ne, hned vedle je sídliště se zelení, takže no stres :).

Právě tu projeli policajti. Prej jestli tu nemám auto na parkovišti, že se zavírá. Vypadá to, že park má pro pěší normální vstup a zavírá se jen to parkoviště. Lidí je tu zatím stále dost. Maj tu v parku nějaký fakt otravný brouky a je jich tu mraky. Možná jen špatná lavička pod blbým stromem. Bříza…

Tak cestou parkem jsem nachytal tolik malejch stopařů, že to ani snad není možný. Je tu mrtě míst na hamaku, takže asi dneska budu chrápat v ní. Nebo někde pod stromem. Nebe je zatím celkem čistý, tak uvidíme jak dlouho mu to vydrží.

Mám prsty jak vrah. Půlka těch brouků se při odcvrnknutí spíš jen rozmázla.

Je skoro devět, prozvonil jsem okolí, našel si na mapě A17/E17/A22 silnici na kterou jdu stopovat zítra a hodil checkin v parku. Poslední noc ve Francii, smutně to naznačuje blížící se konec tripu pomalu :(.

Přitom ve finále to celkem uteklo. Ještě je světlo trochu, i když už koule zapadla. Začíná přituhovat. Půjdu si chvilku číst a pak asi najít vhodnej plácek se stromama a zalízt. Zítra tedy zastávka v Antverpách. Až splaším víc vody asi uvařím těstoviny s fazolema a kukuřicí. Nejspíš zítra, jelikož dneska se mi nějak už nechce. A táhnout se s tím domů, to už vůbec ne :). Ještě mám olivy, ty nechám do Amstru k vínu. Třeba přijdou k chuti.

Přesouvám se na místo, kde by se asi dalo spát. Už skoro shazuju batoh, když tu slyším nějaký hoperský srajdy z mobilu z lavičky odkud jsem se zvedl. Takže radši přesun. Nakonec skoro na začátek parku. Zakládám tábor u nějaký vysoký zdi. Alespoň jedna strana je chráněná, to se vždycky hodí. V noci začíná pršet, takže přehazuju plachtu, kterou mám už nachystanou pod sebou a přes batoh. Poučen o rosení zevnitř používám u kraje dva klacky jako podpěru a získávám tím i výhled. Ke tkaničkám vážu klacky jako kolíky. Pro jistotu, když by začalo foukat.

Suma sumárum:

  • čekání:  -,
  • utraceno:  2.35 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 8+ km,
  • stopů: 0.

Galerie:

 

Den dvacátý pátý (17.8.2014 ne, Lille)

Matěj TrakalNo Comments

Je 9.48 a furt poprchává. Celkem jsem si přeležel rameno, ale to se rozhýbe :).

Třetí noc v kuse se mi zdál nějaký sen. Každou noc jinej, ale dlouhý a podivný. V prvním si vybavuju cestu vlakem do Kralup, ale zdá se mi to divný, pak se nápis mění do azbuky a Kralupy jsou v Rusku. Je to nějakej válečnej vlak nebo co… Je tam Blondýna, mladší a s jinou postavou. Tušíme, že budem brzo mrtví, tak že prej poslední zážitky…

Další sen si nepamatuju vůbec už. A z dneška vím, že jsem vymyslel fakt něco užitečnýho co by se dalo krásně zpeněžit a hlavně by to hrozně pomohlo lidstvu, bohužel nemám absolutně páru co to bylo. Lidstvo tentokrát opět nespasím :D

Abych se zabavil než vstanu a přestane chcát dělám díry do spodní části vařiče. Třeba bude líp hořet. Zkouším ho a už nezhasíná. takže na příště už bude úplně vymazlenej a vařit na něm bude lahoda.

Balím, plachtu bohužel mokrou. Nemám ji kde usušit. Spacák vlhkej :(. Jdu pod stříšku snídat. Když dojídám bagetu, prosej mě tři běžci, jestli se nemůžu přesunout vedle na lavičku (mokrou). Dávaj si na těch suchejch celkem do těla, nějaký lehsedy, kliky z vejšky apod.

Mám větrovku a stejně je zima. Jsem asi holt výrazně severněji, než doposud.

Sedím a čtu si, čekám až doprší. Při dočítání kapitoly si říkám, že už půjdu, jelikož neprší. Než pobalím věci, už zas leje… Takže pokračování.

Po možná hodině přestává a já se dávám do hledání směru na Antverpy. To mi zabírá do dobrejch čtyř odpoledne, než najdu výpadovku a hlavně se k ní dostanu. Během půl hodiny chytám spoj na Gent. Teda potom, co jsem slevil z cedule na Amstr a Antverpy a napsal na stopovačku i Gent :).

Berou mě Belgičani. Holčina studentka s přítelem. Nechávají mě na benzině kousek před ním. Sedám s cedulí Antverpy a Amstr. Tak půl hoďky bez reakce. Postupně ztrácím chuť jet do Antverp. Nakonec mě bere, kupodivu, opět Francouz :D. Já je prostě miluju :).

I když by byli v sebevětší díře na zeměkouli, tak budou ochotní a vezmou vás. Kecáme, dělá testera, takže taky ajťák. Na jeho suše pronesenou hlášku typu: You are not scared about psychopathic people like me, which want to kill you? (Doprovázený rádoby děsivým chechtáním.) Budu asi ještě chvilku vzpomínat, ovšem ne ve strachu, ale spíš jako na vtipný zpestření cesty :) Nesnáší duhu, kdyby vás to zajímalo :). Bere mě až do centra Amstru. Jede si zahulit do Kaféčka. Před rozloučením mě zve taky, že si zahulíme a pak že by mě vzal přímo do nějakýho obřího parku, kde bych mohl přespat.

Zapínám mobil, loučím se, přeju příjemnou zábavu a jdu hledat nějaký infocentrum a rozkoukat se v tomhle slavným městě a najít nocleh :). Moc toho tu nevidím, všechno podmáčený. To bude ještě sranda něco najít. A taky že je. Na hlaváku maj wifinu a zásuvky, aspoň že tak. Zkouším už i couchsurfing, ale najděte si něco v 10 večer… Nakonec to vzdávám, jsem zpruzenej, jdu na metro. Kupuju dvoudenní za 12 €.

Jo, předtím jdu vlastně ještě do íčka. Zavřenýho. Bylo asi 8. Mapičku tam maj v automatu za 2.50 €, se posrali, ne? Navíc ten automat blbej nevrací a když nemáte přesně, nic vám nedá. Takže jsem bez mapy, 2.50 € prostě přesně fakt nemám.

Na metru zjišťuju, že linka 16 a 24 co jede k VU Center je tramvaj a ne metro. Ok, jede to ze 4 od hlaváku, což je v pohodě. Vlastně všechny tramvaje v Amstru jedou od hlaváku a taky u něj zase končej, což je fajn na bloudění. Buď dojedete na konečnou, kde nastoupíte a zase se v klídku vrátíte na hlavák :D. Naštěstí jsem tuhle variantu nepotřeboval.

Je už po jedenáctý, jsem utahanej jak kotě a už chci spát. Vystupuju na blbý zastávce, takže čekám na další tram, asi deset minut. Dorážím na VU Medical Center a valím do parku.

Ty vole, rowing závody! Svěťák :). Čumim jak puk. To jsem vůbec nevěděl. Fotím si dráhy a kanál. Jdu se zašít až někam dozadu do parku. Zalejzám a spím. V noci na mne několikrát útočí slimáci co mi lezou i po xichtu. Hajzlíci! Několikrát za noc chčije, naštěstí jsem s tím předem počítal. Spí se mi ale i tak hezky, komu by se nespalo, kousek od veslařskýho svěťáku. Ten bohužel nestíhám, jelikož začíná až když už budu v Čechách.

Suma sumárum:

  • čekání:  1 hodina ,
  • utraceno:  12 €,
  • ujeto: 300 km,
  • nachozeno: 15+ km,
  • stopů: 2.

Galerie:

 

Den dvacátý šestý (18.8.2014 po, Amsterdam)

Matěj TrakalNo Comments

Chčije. Budím se v 9.18 a po chvilce vylejzám páč zrovna neprší. Dostávám super nápad, že si ukuchtím snídani. Těstoviny s fazolema a kukuřicí. Abych to netáhl až dom. Vařič stále nefunguje, ani po minulém pokusu o opravu. Jak se orosí zespoda ešus, jde to do kytek.

Poté co třikrát poprchává na to prdím. Tohle nemá význam. Přelejvám, ještě ani ne vlažnou, vodu zpět do petky a moknu. Kurňa už s tím počasím tady. Nadávám jak ani dlaždič neumí a jsem totálně zpruzelej z Amstru. Valím na tram směr hlavák. Cestou se zastavuju u kanálu. To mi alespoň na chvilku zvedá náladu.

Někdo zrovna trénuje. Hned bych jel taky. Fouká jak prase a vlny jsou, že bych se na tom asi teda neudržel… Začíná zas pršet. Lezu do tram a jsem totálně mrtvej. Pomalu skoro usínám a náladu mám pod psa. Vlastně už od včera a nijak se to nelepší. Cena za kemp tu je 10+ € a za hotel/hostel od 35 € za noc. Podělaně drahej Amstr. Nemám náladu se ani courat městem…

Sedím na hlaváku, nabíjím telefon a čekám asi až naprší a uschne. Snídám poslední půlku bagety z Lille. Už je solidně tvrdá. Ale jelikož uvařit tady neuvařím, nic jinýho nezbývá. Jinýho jídla už moc nemám. Píšu deník. Za dnešek a včerejšek. Ono není moc co psát, když furt jen chčije a nic moc se neděje…

Jednu věc vím určitě. Určitě si tu nekoupím tričko I Love Amsterdam ani Iamsterdam. Na to, to tady už teď nemám až tak moc rád. Mám chuť se otočit a jít na stopa buď dom, nebo spíš zpět do Fr.

Sice tam neuměj En, ale cejtil jsem se tam mnohem líp, než tady. I v Paříži. Francie mi vlastně přirostla k srdci od prvních okamžiků. Tady to od prvních chvil rád tak nějak nemám. Navíc Anglicky nemám chuť vůbec komunikovat. Asi cejtím, že uměj mnohem líp a nemám z toho vůbec dobrej pocit.

Je půl druhý a už asi pět minut v kuse neprší. Dokonce i vysvitlo na minutu slunce.To ale náladu moc nerozsvěcí. To bude Ráďa úplně bez sebe, jestli mi tahle nálada vydrží až do večera. Nedej bože i na celej zítřek.

No nic, vypadá to, že by ještě chvilku nemuselo chcát, tak půjdu hledat obchod s bagetama nebo co se v týhle zemi jí :).

Asi o půl čtvrtý odcházím z hlaváku. Mezitím jsem si četl U řeky Piedra seděla a plakala. Obcházím kus Amstru, po svejch, páč se tu bez mapy absolutně neorientuju. Nevím kudy jsem šel, ani kam. Jen jsem bez cíle bloudil a bloumal městem. Objevil jsem Albert-Heijn obchod, takže kupuju sušenky :D, bagetu, druhý sušenky a třetí sušenky vlastně :). Jedno z toho jsou vafle. Celkem za 4.90 €, nebo tak nějak. Platím poslední dvackou co mám. Víc rozdrobovat nechci, ale asi to nedopadne pokud půjdeme večer někam na pivo nebo něco…

Cestou potkávám první elektro-tankovací stojan a v něm zapíchnutej hnusnej hybrid od Mitsubishi. Když by v tom měli čistej elektromobil, to by byla nádhera. Ne tyhle zmetky co neuměj pořádně jezdit ani na jedno. Obcházím to tu dál, sleduju lidi, prostě furt bezcílně bloudím ulicema. Další elektrostojan a ty vole, to je Teslička, esko! Moje už několik let vysněný auto :).

Kochám se pohledem, krásnej stroj, robustní, elegantní, působí majestátně a hrozně příjemně. Tohle auto prostě jednou chci :). Samozřejmě mi to hned zvedá náladu. Už tak nějak i pomalu rezignuju na schovávání se před deštěm. Ono je to stejně vlastně víceméně zbytečný. Pokud teda zrovna nezačne ukrutná průtrž.

V jedný uličce cestou objevuju zmrzku za 0.85 € za malou a éčko za střední. Zítra bych si ji mohl dát třeba. Teda, když ji najdu :D.

Je šest, sedím zase na hlaváku. Jedno z míst, kde vás nikdo nevyhodí, když tu jen zevlíte, nic nechcete, sušíte věci, jíte, píšete deník… Navíc zadarmo.

Hlavně už jsem stejně nemohl chodit, páč s batohem s těma lahvema vína je to o chlup těžší, než jen s jednou. A to i po čokoládě co jsem si dal předtím, než jsem odtud odcházel… :).

Ve finále to město není až tak hrozný, jak jsem na začátku nadával, jen jsem byl prostě klasicky zpruzelej a unavenej. Ta chůze a déšť mě nakonec trošku nakopli. Ani jsem nemusel hulit zatím :D. I když mám krabičku na nějaký semínka, tak třeba něco dovezu na pokusy s pěstováním. S mojí starostlivostí ale nevydržej ani první měsíc :). Taky uvidím jak ceny, i éčko by mi asi připadalo hodně…

Sedím a čtu si do čtvrt na deset, kdy mi přichází zpráva od Rádi, že už jsou v hotelu. Tak ji dávám vědět, že jsem na hlaváku a bylo by možná dobrý mi krom informace „jsme v hotelu“, dát třeba vědět, jak se ten zapráskanej (https://www.youtube.com/watch?v=F9vP46oeVNc&feature=youtu.be&t=2m3s doporučuju pustit od začátku ;)) hotel aspoň jmenuje :D.

Píše, že jsme se na hlaváku teda minuli a název hotelu Hotel Plaza VondelPark. Googlím tedy adresu a trolej. Stanice Emmastrasse, nebo tak nějak. Jezdí tam 2 a 16. Je 21.49 a právě mi ujela 16 před nosem. Jdu tedy na 2 a kolem 22.15 jsem u hotelu. Okolo už vidím davy mladistvých z orchestru. A za chvilku vybíhá i Ráďa.

Vítáme se, protahuje mi batoh na hotel a sedáme si s dalšíma Češkama u recepce ke stolu a kecáme. Nakonec mě protahuje do pokoje a pro dnešek mám sprchu a postel :). Docela příjemný se po cestě od Nantes poprvé osprchovat. Autům jsem už cestou narovinu říkal, že smrdím. Přesto se vždy zasmáli a stejně mě vzali, což je fajn, ale fakt jsem jim to nezáviděl.

Frčíme po sprše spát a usínám ani nevím jak rychle.

Suma sumárum:

  • čekání:  -,
  • utraceno:  4.90 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 8+ km,
  • stopů: 0.

Galerie:

 

Den dvacátý sedmý (19.8.2014 út, Amsterdam)

Matěj TrakalNo Comments

Budíme se nějak po osmý. Ráďa s Marťou razí na snídani, já ještě chrním a užívám si odpočinku. Marťa jde na zkoušku nějakýho jinýho orchestru do Concertgebouw a my se ještě válíme v posteli.

Pak snídám hotelovej croissant a chlebík se sýrem a salámem. Dokončuju to včera zakoupenýma vaflema, který jsou naprosto famózní.

Prej jsem po koupeli zase fešák. Vlasy už prej nevypadaj jako vykoupaný ve voleji, konstatuje Ráďa.

Je 12.15, píšu deník a čekáme na Marťu abychom šli do centra.

Po chvilce přichází, bereme ještě dvě holčiny. Celkem tedy 4 Češi a jedna Holanďanka a razíme do města. Obcházíme centrum. Holky pak chtěj jít do muzea Van Gogha za 15 €, což my nejdeme a tak zůstáváme v centru a jdeme na zmrzku.

Nacházíme ji celkem rychle. Za 1.40 € velká. Dovnitř jeden kus kopečku a navrch obří druhej. Ještě tam jsou kusy vyšlehaný smetany. Naprosto ultimátně famózní zmrzka. Měl jsem jich už fakt hodně, ale Uzbecká a tahle jsou dvě absolutní top, jaký jsem za celej život zatím měl. Ať se jdou zahrabat nějaký taliásnký ochucený :D. Navíc za tu cenu :).

Pak procházíme centrum, červenou uličku kde jsou snad jen fakt hnusný ženský. Odtud do čínský čtvrti a dál kolem centra.

Navečer hledáme pizzérii, páč Ráďa, velkej vegetarián, nad většinou ostatních věcí ohrnuje nos :D. Nakonec jednu nacházíme, teda nacházíme jich požehnaně, ale málo s rozumnou cenou. Předtím děláme zastávku v Albertu, kupujeme vafle, bagety, marmeládu, müsli a balení Heinekenů. Šest pivek 0.5 € v plechu za 6 €, to je OK. Jdeme tedy do pizzérky na jídlo. Pizza kolem 11 € a pivo 5 €. Po jídle jedeme k hotelu. Ráďa mi přináší batoh a jdeme si s Češkama sednout do parku.

Vlastně jsem zapomněl, cestou z picérky se stavujeme v Cofféshopu pro jeden matroš za 4 €.

Jdeme do parku Vondelpark a pijeme pivka, dáváme jointa pro zlepšení už tak dobrý nálady. Kolem půlnoci to rozpouštíme. Holky odchází o něco dřív a já pak doprovázím Ráďu na hotel a skoro za spánku v chůzi se vracím do parku. Zalejzám do roští, je to tam vyšlapaný a super plácek.

Cesty jsou daleko a není tam ani vidět, což je fajn.

Usínám.

Déšť mě budí, takže se přikrejvám a po čase se budím pod mokrou plachtou. Zase se zapotila zevnitř. Zrovna neprší, tak stavím přístřešek z větví a zalejzám pod něj.

Spím jak špalek.

Suma sumárum:

  • čekání:  -,
  • utraceno:  60 €,
  • ujeto: 0 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 0.

Galerie:

Den dvacátý osmý (20.8.2014 po, Německo)

Matěj TrakalNo Comments

Budím se kolem desáté. Pakuju batoh, prozváním starostlivou Ráďu, že jsem stále naživu (nevidím důvod, proč bych po měsíci neměl být).

Beru pěšky směr předpokládaná výpadovka a docela štreku valím. Zastavuju se v parku u Concertgebouw, a pak na lavičce před podjezdem kolejiště. Cestou míjím pivovar Heinekenu. Dopuju se sušenkama na energii a pokračuju.

Přicházím ke spojce na výpadovku. Je tam plac přímo pro stopování, to je suprácký :). Snažím se chytit GPS, mezitím začíná pršet, takže se razím schovat pod blízkou střechu.

Valím zpátky a mezitím mi nejlepší flek zabraly nějaký dvě holčiny. Jedou na A2, takže žádná konkurence. Bere je auto během pár minut (myslím dvě). Mne tak do čtvrt hoďky. Holčina s klučinou s autem z půjčovny. Hážou mě před Amersfoort na benzinku. Tady sedím, píšu deník a čekám s cedulí A1. Asi půjdu až na konec benzinky, páč tu sedím už dost dlouho a nic. Ono je to taky celkem malá benzinka, ale někdoo mě určo vezme. V Německu už budou velký města a co napsat na ceduli. Tady je kulový, tak nevím co jinýho tam loupnout :). Svítí sluníčko, takže nijak nespěchám.

Během pár minut mě bere týpek v hybridním Lexuju. Rozjezd na elektriku do 50 km/h pak plyňák. Když potřebuje hodně zrychlit, tak elektromotor pomáhá, jelikož plyn až tak rychlej není. Jedeme za Osnabrück a pak do Dortmundu. Má vozejk s nějakou větrnou elektrárnou, nebo čím.

Tím se živí + prodává přírodní energy drinky. V Osnabrücku mu pomáhám vyložit náklad a pak pokračujeme. Nechává mě na benzince těsně před Dortmundem na 1/44 což je přímej směr na Kassel a Drážďany. Snad něco chytnu ještě dneska. Bylo by to fajn se ještě posunout alespoň o kus. Ideálně před Drážďany, samozřejmě :).

Ale na to je to trošku malá benzinka. Shellka. Je asi devět. Dojedl jsem sušenky a čekám, když nic nechytnu, hned vedle je nějakej lesík/park. Teda doufám, že to není něčí zahrada :D.

Něž jsem to málem dopsal, bere mě Tomas jeho Jaguárem ;). Takže v Kassel jsem asi o půl jedenáctý, nebo v kolik. Rychlovka. Asi poprvý, co jsem na tacháči viděl číslo začínající na 22 a to číslo 22 rozhodně nebyla konečná rychlost :D.

V každým případě jsem se ani kupodivu nebál. Za  prvý v noci a za druhý asi v celkem slušným autě. Nechává mě na benzince za Kasselem. Razím spát. Předtím píšu ceduli na zítra.

Dobrou s kobrou, teda Jaguárem.

Suma sumárum:

  • čekání:  1 hodina,
  • utraceno:  0 €,
  • ujeto: 450 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 3.

Galerie:

 

Den dvacátý devátý (21.8.2014 út, Domovina)

Matěj TrakalNo Comments

Budím se v 6.50. Ideální doba začít stopovat. Během chvilky balím, snídám zbytek bagety a marmelády a jdu stopovat. Dokonce celkem uschla plachta, i když žádnej zázrak to není. Během čtvrt hoďky chytám první náklaďák. Házím batoh do korby a vezu se jak pán vysoko. Vyhazuje mě před Leinefelde na odpočívadle.

Tam chvilku čekám ale pak mě přemáhá potřeba, což je super. Za prvý je tu hajzlík a za druhý, když se uvolní tělo, uvolní se i mysl a pak vždycky někoho rychle chytnete ;). Je to jak malej rituál :D.

Ani skoro nedojdu na konec parkáče a už na mně mává týpek ať jdu k nim. Dva kluci 27 a 25 jedou do centra Leipzigu. Nechávaj mě teda na 18. sjezdu na benzínce. Cestou ještě dostávám domácí muffin od jeho ženy :). Teď už jen chytit někoho do Drážďan a směr na Görlitz a domu. Polák mi nabízí že v 17.00 vyjíždí tím směrem s náklaďákem, ale to je spousta hodin na čekání, uvidím. Ale nepředpokládám, že bych za těch mnoho hodin někoho nechytil :).

Samozřejmě, že chytám. Bere mě potetovanej týpek s motorkou na korbě. Jedou se synkem do Drážďan, takže se vezu vzadu. Průměrná rychlost i s motorkou vzadu tak 140 km/h, dost často je tam 160. Celkem to utíká. Klučina si furt hraje s malým modelem toho, co maj vzadu.

Sedím na zastávce před Drážďanama. Je jedna, takže od rána solidní posun. Třeba fakt budu dneska doma. Tak nějak s tím počítám už od Amstru, ty odhady už mi celkem jdou :).

Na benzince nás už sedí kolik, čtyři, pět, šest, sedm… Přibejvá to a nikdo zatím neodjel. Všichni chtějí směr Polsko. Po asi hodině a půl, spíš po dvou na mne mává týpek s automatickým Volvem. Jede někam před Zittau, takže mě bere. Vyhazuje mě na benzince nad hlavním tahem na Zittau. Po asi další hodině mě bere Němec, staví školy a bydlí kousek, na hranicích. Problém je, že ve Šluknovským výběžku, kterýmu jsem se chtěl vyhnout jak čert kříže a věděl jsem moc dobře proč.

Vyhazuje mě na český benzince hned za bývalým přechodem a jede zpět domů. A jsem v Čechách, to se pozná hned. Už slyším stěžování, nasraný lidi, a neochotu. Ok, už zas mám chuť to okamžitě otočit a uhánět odtud pryč. Třeba jen k sousedům hned za hranice, kde nikdo furt jen neremcá a není věčně nespokojenej. Tyjo, já si vlastně právě taky stěžuju, kurňa, hned to tu na mne skočilo, jsem prostě doma :D, je to poznat.

Ok, jdu od benzinky do Rumburku. Zjišťuju, že krom silnice je to tradiční prdel světa a tak pokračuju na kruháč na Liberec. Odtud mě hází nějakej místňák asi dva kiláky, lepší než to jít pěšky. A tady, tady teď budu stát asi na věky. Provoz je tu přesně takový, jaký je vidět na přiložené fotce. Když už někdo jede, tváří se hrozně mile :). Přibližně podobně, jako když si sednete na minu a ona vám ustřelí prdel, tak přibližně podobně.

Hele, teď jely kolem holky a krásně se usmívaly, ale že v tý prdelce přede mnou končej :).

Jdu pěšky až na konec vesnice. Stopuju a dlouho nic. Až jede taxík… V půli cesty ke mně spouštím ceduli s tím, že taxíka fakt nechytnu. A ejhle, chyba lávky. Hned mi staví. Ptám se tedy, jestli mě vezme jen tak. „Jasně, jako stopaře. Navíc taxametr mám někde doma :).“ S úsměvem, veselostí a pohodou v duši i tváři. Hroznej sympaťák. Chce se přestěhovat do Chorvatska a začít tam podnikat, už na tom usilovně maká, pracuje v Práglu. Hází mě na hlavní tah na Lbc někde pod Cvikov. Takže úplně super :).

Do půl hoďky tam chytám dalšího pohodáře (fakt, ani tady doma ještě nevymřeli super lidi) mlaďocha co taky dřív stopovával a teď jezdí už spíš jen na poklidnější dovči s ženuší. Debatíme tedy o cestování. Vypráví historku o známým, co šel na Eifellovku, ale zapomněl si někde v kapse nůž a měl s tím docela povyražení :). Když přijíždíme k Liberci, koukám na ceduli, že vlastně místo do Jablonce můžu jet na Turnov po dálnici a odtud v nejhorším vlakem.

Nechává mě tedy na benzince u Babylonu. Píšu ceduli na Turnov, jelikož tu připravenou nemám.

Vyndávám baterku a zkouším stopa. Jenže na mne není vůbec už vidět. Razím pod lampu co je u výpadovky na dálnici a rozsvěcím čelovku na ceduli, aby se dobře četla. Bere mě přesně, počkat, musím to spočítat, … jo, je to tak, druhý, jako fakt, druhý auto :).

Další mlaďoch, kecá se o práci a žití v Čechách. Je to jasný, málo se tu hulí, prostě to tu furt nemá takovou tradici :D. (https://www.youtube.com/watch?v=mtrniTweuzE)

Přijíždíme to Trutnova a hlásím, že mě může vyhodit na tom kruháči v centru. Jenže mi úplně nedochází, že ten u nádraží není úplně centrum Turnova, který je pod náměstím. Procházím se tedy na Rohozec ke kruháči na výpadovku na Brod.

Během čtvrt hoďky mi zastavuje auto a říká mi, že za chvilku končí směna a pojede bus a spousta lidí.

Chvilku na to mi ovšem zastavujou dvě holčiny v třídveřáku s dvěma psama vzadu. Soukám tam batoh, u toho málem zabíjím menšího psíka, kterej aktuálně trůní mezi batohem a sedačkou a já se divím, proč tam ten batoh safra nejde narvat :). Soukám se za batohem. Nakonec jsem se úspěšně vešel. Holky super.

Hází mě až před barák. Ještě u toho stíhaj odřít při odjíždění vanu, ale snad ne moc. Razí směr Tanvald, takže si lehce zajely, ale nevypadaly, že by jim to vadilo :). Řidička studovala na Skladně a dělala tu na Brodecký závěrečky na řidičák :). Děkuju jim, loučíme se a já docházím poslední metry od parkoviště.

Jsem doma.

Suma sumárum:

  • čekání:  6 hodin,
  • utraceno:  0 €,
  • ujeto: 550 km,
  • nachozeno: 10+ km,
  • stopů: 10.

Galerie:

Závěrečné informace

Matěj TrakalNo Comments

Cesta mi zabrala krásných 29 dní, přípravy asi dva týdny + předchozí promýšlení. Přepsání reportu dva a půl měsíce a jeho zveřejňování téměř půl roku. Pouze text má přes 72 stran A4 textu (gratuluji, pokud jste to opravdu přečetli, jelikož to je už pěkná kniha :)). Počet slov dokumentu přesáhl 30 tisíc.

Věci co jsem za cestu nepoužil:

izolepa, pasparťák, náplast, obynadlo, kolíčky, nit s jehlou, svíčky, sůl, kari, sirky, zateplená bunda, náhradní baterie co čelovky, jedna elektrikářská páska (spořil jsem odlepováním a přelepováním cedulí), jedna fixa, sponky.

Souhrnná suma sumárum:

  • čekání:  29,5 hodiny,
  • utraceno:  275 €,
  • ujeto: 4830 km,
  • nachozeno: 247,5 km,
  • stopů: 42.
  • Vypitých vín při přepisování reportu: nespočetně mnoho :)

Všem stopařům přeji dobrá auta a směr a doufám, že někdy příště opět u dalšího reportu. Užívejte života a vypůjčím si Honzejsův citát: „Ať Vám život dává více, než bere.“