Den dvacátý čtvrtý (16.8.2014 so, Lille)

Naštěstí ráno už zase neprší, tak se odkrejvám a suším ještě v leže. Nějaký děcko mělo zálusk si jít asi hrát, tak se pomalu zvedám a koukám na hodiny. Je krásnejch 10.39. Ok, rozumnej čas na to začít vstávat :D.

Snídám, píšu deník. Pak pomalu na nádro, chvilku se zkusit napíchnout na energii a hurá na sever. Dneska asi prochodím Tourcoing a zkusím najít nocleh ještě tam. Ráďa má dorazit stejně až 18. večer, takže tam nemusím být ráno. A jeden den v Antverpách bude stačit.

Dopočítávám den, asi od 5.8., jelikož tam jsem poznamenal, že bylo pondělí. Mela by tím pádem být sobota. Do Antverp se pokusím dojet zase lowcost, páč nechci rozdrobovat posledních 20 € co mám. Na bagetu mi to vydá a nic víc stejně nepotřebuju.

Maximálně vodu a tu si dneska naberu tady v parku. Když jsem se večer vracel, tak jsem tam zahlédl kohoutek. Po pudingu dlabu Comté a je fakt výbornej, ale bejt dýl v ledničce by mu asi neuškodilo. No a vínko k němu taky ne :). Vlasy a smrad už začínají být neúnosné. Ono poslední sprcha byla v Nantes. To už pár dní je. Je pravda, že košili jsem už v Paříži vyměnil za tričko, jelikož už se to moc nedalo. Ale tady holt venkovní sprchy zrovna moc často nevedou. A pod vodovod u hlavní cesty se mi v týhle zimně hlavu strkat úplně nechce.

Točím vodu a alespoň oplachuju xicht. Jdu na metro a rozvaluju se tam asi na hodinu, dvě v íčku. Nabíjím mob na 75 % a trošku Kindle. Ten spíš jen tak, aby nenadával že je vybitej, než aby mu to nějak víc pomohlo. V každým případě tam dočítám Prázdné křeslo.

Pak hurá směr C.H.Dron. Stanice Gare Europé vypadá krásně, možná by stálo za to ji vyfotit, ale to už zase jedeme… Tak někdy příště a nebo někdo jinej spíš.

Metro tady mě furt fascinuje. Za prvý je bez řidiče, prostě automat a mají venkovní dveře aby nikdo nemohl skočit do kolejiště. A navíc, stejně jako některý linky v Paříži, jsou tu vlaky normálně na pneumatikách a ne na železných kolech.

Vystupuju na Tourcoing Sébastopol a směřuju na západ. Je tam park a hodně věcí kreslených v mapce. Sedím v parku a plánuju udělat takový kolečko kolem Tourcoing Centre. Začíná brutálně svítit sluníčko (nevídaný co? :D). Asi poprvé, co je mi v Lille teplo v dlouhých kalhotách.

Beru to kolem College M. Curie a College Péguy do Parc Clemencean. Tady dlabu sýr a zbytek bagety. Dodělávám se půlkou balení sušenek. Ke konci mého odpočinku přichází černoušek, tak kolem 15 let odhadem a snaží se komunikovat. Francouzsky. Zaujala mně jedna věc. Sedí na odpadkovým koši. Je pravda, že ty koše na to jsou jak dělaný, ale stejně :). Vyptával se kde spím, odkud jsem, kam jedu, taková ta klasika.Pak nějak začal, že policajti tu nemaj žádnej respekt, něco jako u nás. To bylo asi na to, že spím v parcích a že jedu do Amstru.

Odtud mizím do centra Tourcoing, fotím Hôtel de ville a okolní budovy. Pak to beru kolem konzervy severo-východně do parku Square Parsy. Když docházím k parku, otáčím se a jdu do cukrárny/pekárny pár kroků nazpátek. Přece jenom by měla být zítra neděle a jedna bageta navíc se hodí. Kupuju tedy bagetu a nějakej obří zákusek (viz foto), Cena zákusku 1.85 € nebo tak nějak. Celkem 2.35 €.

V parku pak dlabu zákusek a rozplývám se. Pecka, fakt výbornej. Mlaskám si, je nadýchanej, jemnej a s čokoládou. Žádný těžký jídlo. Vlastně všechno jídlo je tu takový jemnější a asi mnohem líp stravitelný pro tělo. O chuti nemluvě. To už nemá cenu vůbec řešit. Jen si tak říkám, proč by Francouzi měli jezdit do Čech. Nějak absolutně nevidím důvod. Pro jídlo určitě ne, víno dovážíme spíš my. Pivo, tak pivo tu maj 1664 a Heinekena kterej mu chutná možná víc, než mnoho našich (samo, že ne tolik jak pardubickej Pernštejn, Rychtář, Rohozec a nebo Primátor a Bernard). Kvůli památkám, to taky teda nevim, když maj Montpellier a Carcassone :). Holky tu maj taky moc pěkný, navíc celkem rozmanitej výběr + přistěhovalce :). Kvůli cikánům taky ne, maj tu místo nich černochy a jiný pobudy z našich a východních končin. Takže vlastně netuším. Začínám chápat tu jejich nechuť učit se cizí jazyk, když tady maj ve finále fakt všechno.

Dost věcí cenově vlastně i mnohem levnějších (jídlo), jelikož pokud bych chtěl kvalitou dojít na místní nejlevnější, musel bych doma sáhnout přinejmenším na prostřední fochy regálů.

Asi by se na Francii zvykalo rychle. Krom jazyka. S tím by to byl oříšek, jinak to tu beru všema deseti.

Všichni najednou odchází, je za 5 minut sedm. Asi se park zavírá v celou. Metu ven, jelikož tenhle by na spaní byl trošku malej.

Týpek z koše mi ještě vlastně říkal, že v Roubaix je to o hubu. Že tam se krade, řeže, střílí a tak…

U Pont de Neuville odpočívám a přisedá si ke mne bezďák. V podstatě se potvrzuje, že už asi smrdím natolik, že už ani bezďáci po mně nechtěj nic a ještě mi radí, kde přespat a vnucuje mi pohled :D. Asi bych se fakt už měl omejt…

Dorážím do Parc de l’Yser, taky tu maj ceduli o zavírání parku v 20.00. Je 19.54 a dost lidí opět odchází. Buď mě vyhoděj, nebo spím tady. Je velkej a bude mít dost míst kam se zašít. Když ne, hned vedle je sídliště se zelení, takže no stres :).

Právě tu projeli policajti. Prej jestli tu nemám auto na parkovišti, že se zavírá. Vypadá to, že park má pro pěší normální vstup a zavírá se jen to parkoviště. Lidí je tu zatím stále dost. Maj tu v parku nějaký fakt otravný brouky a je jich tu mraky. Možná jen špatná lavička pod blbým stromem. Bříza…

Tak cestou parkem jsem nachytal tolik malejch stopařů, že to ani snad není možný. Je tu mrtě míst na hamaku, takže asi dneska budu chrápat v ní. Nebo někde pod stromem. Nebe je zatím celkem čistý, tak uvidíme jak dlouho mu to vydrží.

Mám prsty jak vrah. Půlka těch brouků se při odcvrnknutí spíš jen rozmázla.

Je skoro devět, prozvonil jsem okolí, našel si na mapě A17/E17/A22 silnici na kterou jdu stopovat zítra a hodil checkin v parku. Poslední noc ve Francii, smutně to naznačuje blížící se konec tripu pomalu :(.

Přitom ve finále to celkem uteklo. Ještě je světlo trochu, i když už koule zapadla. Začíná přituhovat. Půjdu si chvilku číst a pak asi najít vhodnej plácek se stromama a zalízt. Zítra tedy zastávka v Antverpách. Až splaším víc vody asi uvařím těstoviny s fazolema a kukuřicí. Nejspíš zítra, jelikož dneska se mi nějak už nechce. A táhnout se s tím domů, to už vůbec ne :). Ještě mám olivy, ty nechám do Amstru k vínu. Třeba přijdou k chuti.

Přesouvám se na místo, kde by se asi dalo spát. Už skoro shazuju batoh, když tu slyším nějaký hoperský srajdy z mobilu z lavičky odkud jsem se zvedl. Takže radši přesun. Nakonec skoro na začátek parku. Zakládám tábor u nějaký vysoký zdi. Alespoň jedna strana je chráněná, to se vždycky hodí. V noci začíná pršet, takže přehazuju plachtu, kterou mám už nachystanou pod sebou a přes batoh. Poučen o rosení zevnitř používám u kraje dva klacky jako podpěru a získávám tím i výhled. Ke tkaničkám vážu klacky jako kolíky. Pro jistotu, když by začalo foukat.