Chčije. Budím se v 9.18 a po chvilce vylejzám páč zrovna neprší. Dostávám super nápad, že si ukuchtím snídani. Těstoviny s fazolema a kukuřicí. Abych to netáhl až dom. Vařič stále nefunguje, ani po minulém pokusu o opravu. Jak se orosí zespoda ešus, jde to do kytek.

Poté co třikrát poprchává na to prdím. Tohle nemá význam. Přelejvám, ještě ani ne vlažnou, vodu zpět do petky a moknu. Kurňa už s tím počasím tady. Nadávám jak ani dlaždič neumí a jsem totálně zpruzelej z Amstru. Valím na tram směr hlavák. Cestou se zastavuju u kanálu. To mi alespoň na chvilku zvedá náladu.

Někdo zrovna trénuje. Hned bych jel taky. Fouká jak prase a vlny jsou, že bych se na tom asi teda neudržel… Začíná zas pršet. Lezu do tram a jsem totálně mrtvej. Pomalu skoro usínám a náladu mám pod psa. Vlastně už od včera a nijak se to nelepší. Cena za kemp tu je 10+ € a za hotel/hostel od 35 € za noc. Podělaně drahej Amstr. Nemám náladu se ani courat městem…

Sedím na hlaváku, nabíjím telefon a čekám asi až naprší a uschne. Snídám poslední půlku bagety z Lille. Už je solidně tvrdá. Ale jelikož uvařit tady neuvařím, nic jinýho nezbývá. Jinýho jídla už moc nemám. Píšu deník. Za dnešek a včerejšek. Ono není moc co psát, když furt jen chčije a nic moc se neděje…

Jednu věc vím určitě. Určitě si tu nekoupím tričko I Love Amsterdam ani Iamsterdam. Na to, to tady už teď nemám až tak moc rád. Mám chuť se otočit a jít na stopa buď dom, nebo spíš zpět do Fr.

Sice tam neuměj En, ale cejtil jsem se tam mnohem líp, než tady. I v Paříži. Francie mi vlastně přirostla k srdci od prvních okamžiků. Tady to od prvních chvil rád tak nějak nemám. Navíc Anglicky nemám chuť vůbec komunikovat. Asi cejtím, že uměj mnohem líp a nemám z toho vůbec dobrej pocit.

Je půl druhý a už asi pět minut v kuse neprší. Dokonce i vysvitlo na minutu slunce.To ale náladu moc nerozsvěcí. To bude Ráďa úplně bez sebe, jestli mi tahle nálada vydrží až do večera. Nedej bože i na celej zítřek.

No nic, vypadá to, že by ještě chvilku nemuselo chcát, tak půjdu hledat obchod s bagetama nebo co se v týhle zemi jí :).

Asi o půl čtvrtý odcházím z hlaváku. Mezitím jsem si četl U řeky Piedra seděla a plakala. Obcházím kus Amstru, po svejch, páč se tu bez mapy absolutně neorientuju. Nevím kudy jsem šel, ani kam. Jen jsem bez cíle bloudil a bloumal městem. Objevil jsem Albert-Heijn obchod, takže kupuju sušenky :D, bagetu, druhý sušenky a třetí sušenky vlastně :). Jedno z toho jsou vafle. Celkem za 4.90 €, nebo tak nějak. Platím poslední dvackou co mám. Víc rozdrobovat nechci, ale asi to nedopadne pokud půjdeme večer někam na pivo nebo něco…

Cestou potkávám první elektro-tankovací stojan a v něm zapíchnutej hnusnej hybrid od Mitsubishi. Když by v tom měli čistej elektromobil, to by byla nádhera. Ne tyhle zmetky co neuměj pořádně jezdit ani na jedno. Obcházím to tu dál, sleduju lidi, prostě furt bezcílně bloudím ulicema. Další elektrostojan a ty vole, to je Teslička, esko! Moje už několik let vysněný auto :).

Kochám se pohledem, krásnej stroj, robustní, elegantní, působí majestátně a hrozně příjemně. Tohle auto prostě jednou chci :). Samozřejmě mi to hned zvedá náladu. Už tak nějak i pomalu rezignuju na schovávání se před deštěm. Ono je to stejně vlastně víceméně zbytečný. Pokud teda zrovna nezačne ukrutná průtrž.

V jedný uličce cestou objevuju zmrzku za 0.85 € za malou a éčko za střední. Zítra bych si ji mohl dát třeba. Teda, když ji najdu :D.

Je šest, sedím zase na hlaváku. Jedno z míst, kde vás nikdo nevyhodí, když tu jen zevlíte, nic nechcete, sušíte věci, jíte, píšete deník… Navíc zadarmo.

Hlavně už jsem stejně nemohl chodit, páč s batohem s těma lahvema vína je to o chlup těžší, než jen s jednou. A to i po čokoládě co jsem si dal předtím, než jsem odtud odcházel… :).

Ve finále to město není až tak hrozný, jak jsem na začátku nadával, jen jsem byl prostě klasicky zpruzelej a unavenej. Ta chůze a déšť mě nakonec trošku nakopli. Ani jsem nemusel hulit zatím :D. I když mám krabičku na nějaký semínka, tak třeba něco dovezu na pokusy s pěstováním. S mojí starostlivostí ale nevydržej ani první měsíc :). Taky uvidím jak ceny, i éčko by mi asi připadalo hodně…

Sedím a čtu si do čtvrt na deset, kdy mi přichází zpráva od Rádi, že už jsou v hotelu. Tak ji dávám vědět, že jsem na hlaváku a bylo by možná dobrý mi krom informace „jsme v hotelu“, dát třeba vědět, jak se ten zapráskanej (https://www.youtube.com/watch?v=F9vP46oeVNc&feature=youtu.be&t=2m3s doporučuju pustit od začátku ;)) hotel aspoň jmenuje :D.

Píše, že jsme se na hlaváku teda minuli a název hotelu Hotel Plaza VondelPark. Googlím tedy adresu a trolej. Stanice Emmastrasse, nebo tak nějak. Jezdí tam 2 a 16. Je 21.49 a právě mi ujela 16 před nosem. Jdu tedy na 2 a kolem 22.15 jsem u hotelu. Okolo už vidím davy mladistvých z orchestru. A za chvilku vybíhá i Ráďa.

Vítáme se, protahuje mi batoh na hotel a sedáme si s dalšíma Češkama u recepce ke stolu a kecáme. Nakonec mě protahuje do pokoje a pro dnešek mám sprchu a postel :). Docela příjemný se po cestě od Nantes poprvé osprchovat. Autům jsem už cestou narovinu říkal, že smrdím. Přesto se vždy zasmáli a stejně mě vzali, což je fajn, ale fakt jsem jim to nezáviděl.

Frčíme po sprše spát a usínám ani nevím jak rychle.

Suma sumárum:

• čekání:  -,
• utraceno:  4.90 €,
• ujeto: 0 km,
• nachozeno: 8+ km,
• stopů: 0.

Galerie: