Den sedmnáctý (9.8.2014 so, Mont Saint Michel)

Budíme se kolem 10. Dávám sušit tričko a kalhoty na balkon, páč ještě nějak nestihli uschnout. K snídani Brýle a puding se zbytkem bagety. Zabalit, připravit se na cestu.

Vincent z balkonu „tys sušil tričko na balkoně?“ Je u sousedů o patro níž. Když jdeme řezat kartony na stopovačky jedním dlouhým tričko vyštracháváme z balkonu, jelikož majitel bytu nám ne a ne otevřít :).

Řežu cedule, lepím Rennes z tejpky. Dostávám na rozloučenou sušenky LU se solí. Venku se loučíme a Vincent mě hází za kruháč na výpadovku. Lůca valí na houby :).

Do dvou minut mě bere týpek v zaměstnání. Je instalatér a jede do Rennes, ale ještě někde musí někomu opravit teplou vodu. Prej práce na 10 minut. Takže jedu s ním, proč ne.

Stojíme před barákem, kde má opravovat vodu. Pospíchali na něj, aby tam byl co nejdřív. Jsme tam, ale nikdo není doma :D. Píše to do nějakýho tabletu nebo jiný krabičky a mezitím přijíždí rodinka z nákupu. Razí tedy nahoru opravovat vodu, já si dělám ceduli na Mont Saint Michel. Nejsem ani v půlce a přichází otec rodiny, zda bych mu nemohl pomoct přestěhovat botník z auta k nim domů. Proč ne, že. Mezitím má můj řidič hotovo a pokračujeme. V autě mi říká, že je jak MacGyver, že kousek izolepy mu stačí na opravu teplý vody :). To jsem zvědavej, za jak dlouho tam zase pojede s novou izolepou :D.

Vyhazuje mě u sjezdu kde on končí. Přecházím akorát nájezd a do 15 minut mám stop. Nějakou maminu. Kecáme, umí anglicky, synka má někde v USA, starej jako já. Druhej vypadl na víkend pod stan, páč doma se mělo malovat :). Jede na nákupy do Rennes, takže mě vzala. Prej taky každýho nebere, ale vypadám prej hezky a slušně, takže proč by mě nevzala :D. Košile asi stále funguje :). Žila v Paříži a že se to tam nedá, tak se přestěhovali kdysi dávno sem někam. Vyhazuje mě u sjezdu, kde je silnice na Mont Saint Michel. Že prej buď po týhle menší lokálce asi 44 km, nebo 48 po dálnici, že je to asi jedno.

Sedám tedy k lokálce a čekám. Mám dost času, takže píšu deník. Když nic nechytnu do půl hodiny, půjdu na hlavní tah. Problém je, že bych stál u nájezdu a tam toho taky zrovna moc jezdit nebude…

Tady toho jezdí dost, ale spousta aut bude končit v nějakých vesničkách cestou. Času mám habaděj, tak o nic nejde.

Dle GPS s map jsem u Saint-Étienne-en-Coglès hned u velký silnice nahoru na Caen E3. Odbočka dobrá, směr na ceduli taky, zatím bez úspěchu. Je něco kolem půl čtvrtý. Asi půjdu zkusit výpadovku. V tom momentě na mne troubí auto, že už dávno stojí a ať se teda laskavě pohnu. Házím věci so batohu a utíkám k němu.

Mlaďoch o pár let starší, než já. Taky vystudoval IT, ale nedělá v oboru. Je z Lionu a jede za přítelkyní co bydlí kousek od Mont Saint Michel. Prej jeho první dovolená/prázdniny v životě. Mluví suprově anglicky. Hází mě přímo na parkáč odkud jezdí zadáčo busy pro turisty k ostrovu.

Tam akorát stopují dva Dánové odtud pryč. Kecáme o cestách a stopech. Zdržuju se s nima asi deset minut a pak frčím k busům. Kolem íčka které vůbec nevypadá, že by mohlo mít nějaký mapy. Nabírám tedy dva prospekty na kterých je alespoň něco.

Sedám, teda stoupám si do busu a už se přibližuju ostrůvku co už není ostrovem. Tady by se líbilo taťkovi. Tak o půlnoci v bouřce a ideálně ještě asi v zimě :D. Opět místo z Unesca. Druhý turisticky nejnavštěvovanější místo ve Francii. Asi si to samy dokážete představit, jak to tu vypadá. Jenom dojít ke vstupní bráně trvá věčnost a výjimečně to není mým batohem, ale tím, že se prostě nemám jak rychleji procpat, když se ostatní šinou jak slimáci.

Za branou mají íčko, tak ho beru útokem a dožaduju se mapky. Tradičně mapka pouze na vyžádání, ale zase je i v angličtině a zadara :). Je jen maličká, ale ono toho tu vlastně ani zas tak moc není, krom mnoha restaurací, pár stánků se suvenýrama a pár tisíců turistů.

Úzké uličky co končí nahoře u vnitřku zámečku do kterého je 9 € vlezné. Opět jedu na spořícím režimu a ani mě to nijak dovnitř neláká, takže to vynechávám.

Procházím si to tu dál, koukám jak voda zaplavuje okolí. Díky lávce a náspu s asfaltkou pro busy se o cestu zpět fakt nebojím. Zítra má být ultimátně vysoký příliv.

Ještě jednou lezu skoro ke vstupu a obcházím to z druhé strany. Méně turistů a je i hezčí, s výhledem na moře.

Teď sedím na stavidlech s úžasným výhledem na celý monument a zvažuju zda jít hledat nocleh, krám a nebo tu zůstat a počkat, až rozsvítí a setmí se. To by mohly být perfektní fotky. Pokud by teď na chvilku vylezlo slunce a byl vidět západ, nebylo by to vůbec marný. Dva týpci tu se stativama nedočkavě vyhlížej a modlej se za roztažení mraků :). Na to to ovšem nevypadá.

Zítra je vlastně zas neděle, takže možná zkusím ještě ten obchod pro jistotu :).

Jen jsem odešel, začalo svítit. Mrcha! Teda na chvilku prosvítat skrz mraky. Došel jsem k obchodu SuperMarché a vidím, jak si ženská odnáší bagety. Záchrana :). Hledám, hledám a nacházím spíš piva, než bagety. Pleška Heinekenu 0.5l za 3.30 €. Obcházím to znova a nacházím konečně bagety za 0.85 €, to je OK. Beru k ní Brie za 2.20 €, to je jak v ČR a navíc bude lepší. Vracím se k pivům a objevuju ve skle Heineken 0.65 l za 2.40 € :D. Okamžitě beru :).

Cestou zpátky hledám nocleh, asi to půjde u lesíka na louce opodál, nebo přímo u stavidel. Tam je i krytej prostor, když by se to začalo kazit. Jen tam bude šumět voda. Počkat, už je vlastně ticho. Takže je asi konec přílivu, stavidla jsou otevřený naplno a voda je vyrovnaná. Některé se akorát začínají zvedat, absolutně nepozorovatelně pomalu. Tak už je prej odliv, jelikož jedno se nezvedá a voda v něm teče pomalu zpátky k moři.

Jsem nějak odbočil, chtěl jsem napsat, že bagety jsou ještě vlažný. Ceny v SuperMarché nejsou nijak závratný. Jen se musí dojít až dozadu krámu. Vepředu jsou srajdy (suvenýry) a drahý věci pro turisty (místní sušenky, vína co jsou beztak z Bordeaux a prodávaj se jako místní a podobný blbiny co si můžete odvést domů). Vzadu se dá nakoupit normálně jako v jakýmkoliv obchoďáčku.

Sedím opět na stavidle a kochám se pohledem. Jen to dopíšu a jdu se kochat s lahví piva v ruce. Hurá do sýru, bagety a piva :).

Poznatek z prvního kousnutí do večeře: Brie chutná stokrát líp, než českej Brie. Možná proto, že bude z mléka co dělá škraloup když se vaří a ne z vody s barvivem co se u nás vydává za mléko. A pivo? Pivo chutná pivově, což je fajn, ale nepřekvapilo mě to, na rozdíl od vody co jsem snídal v Carnonu :). Bageta je klasika, ale je dobrá i když už ne tolik, jako ta první polovina co jsem sežral ještě vlažnou. Furt ale krásně křupe.

Jo, je regulérní odliv, jelikož tu už zase vylejzá hlína.

Pro zajímavost složení Brie obsahuje 4 suroviny: mléko, sůl, mléčné fermenty (ferments lactiques) a présure (syřidlo). Musím se kouknout na nějakej českej pro zajímavost (poznatek z domova: ok, je to převážně stejné, až na to, že místo mléka se používá jeho sušina).

Člověk by řekl, že se stmíváním tu začne ubývat lidí, ale opak je pravdou. Všichni si chtějí asi vyfotit noční Mont Saint Michel. Takže tu čekáme v tak padesáti lidech. Ono se navíc nezavírá ani v noci a busy taky jezdí nonstop, takže můžete i přímo na ostrov. Začínám uvažovat, že budu spát přímo tady nahoře a až když by začalo pršet, že bych se přesunul dolů. Je teplo a když by to tu přede mnou pěkně svítilo, muselo by se usínat jak v pohádce. Jo, měl jsem si koupit dvě piva. Prvním jsem spláchl véču a druhý na chuť chybí :). Ještě mám zbyteček, ale to je na lok, dva.

Doufám, že zítra budou mít opět otevřeno, pokud tu budu zůstávat :). Fotím a užívám si pohledu na osvětlené městečko. Dopíjím pivo a snažím se o light painting. Moc mi to nejde, ale alespoň něco. Posílám jednu fotku cvaknutou mobilem z displeje foťáku na net a přeju Rádě k narozkám.

Když už mě to nebaví, tak se rozhoduju kam jít spát a usuzuji, že pod střechou to bude přeci jen jistější. To ještě netuším odkud vítr vane…

Jdu tedy spát a plachta je pro případ nejvyšší nouze po ruce. Samozřejmě začíná poprchávat. Ten sever asi nebude taková pohoda jako dole na jihu u moře. Přehazuju přes sebe pro jistotu trošku plachtu a doufám, že to nebude moc velký.

Usínám.

Zvuky, spousta rámusu, příval tun vody. To člověka probere celkem rychle! Naštěstí ne přímo nade mnou, ale o pár metrů za mnou, kde se právě otevřel náhon k turbíně a ta začala pracovat na plnej kotel. Voda teče druhým směrem než předtím totiž. Takže maká druhá turbína, jelikož rámus předtím nebyl tak velkej i když to lupání v ní bylo dost silný. Aktuálně mám turbínu přímo u hlavy, super :D.

Chcanec, vítr, chcanec. Fouká od pevniny k moři. Bohužel tedy už vím odkud vítr vane… To jsem si myslel, že jsem pod střechou :). Jako bych nebyl, přístřešek se ocitá pod bičováním deště a v plachtě už jsem zabalenej úplně celej. Blbý, že jak fouká, tak ji musím pořádně držet.