Den devátý (1.8.2014 pá, Bordeaux)

Máme tu další ráno. V noci mě budí veverka s pocitem, že mi někdo krade batoh. Ráno kolem 8. se budím, ale nevstávám. Vzhůru znovu po půl desátý, ale jsem línej vylézt z hamaky, tak beru Kindle a čtu si opět Hořící drát. Je půl jedný, čas konečně opravdu začít vstávat. Výplody snů jsou rozmanitý a nevyzpytatelný, dneska nějaký prasárničky s Ráďou, nenaděláš nic…

Zabalit, zuby, nabrat vodu. Zvažuju zda má cenu dneska jezdit do centra, ale potřebuju nabít telefon už… Jinak bych si udělal zevl den, zítra památky a pak k moři. Tak uvidím jak to dopadne. V každým případě na íčko musím pro mapku. Bez ní jsem jak bez ruky a hrozně nejistej.

Zkoumám, jak se pak dá valit do Nantes, asi nic moc, jelikož před odbočkou není péage :(. Taky přemítám co je za den, usuzuji, že nejspíš pátek. Tak už jdu balit, snídat a k vodě.

Hrozně mi smrdí košile… I když jsem ji včera pral, už to nepomáhá, jinak ale musí dostat pochvalu, páč kam se hrabe Merino asi, když tahle košile dává takový pekla a sice už smrdí, ale furt to ještě jde. I když, když foukne cítit to je. Jenže je mnohem pohodlnější v tomhle počasí, než teplý trička a navíc má límeček, takže si nepálím krk.

Jsou čtyři odpoledne, sedím u řeky co protejká městem, teda spíš u bláťáku, jelikož se tomu moc řeka říkat nedá. Íčko bylo otevřený, takže mám mapu, hurá. Město je obří. Mám i místo odkud jezdí bus ke Cap Ferret. Začíná kapat, ale už z principu to, doufám, nebude až tak hrozný.

Tak jsem nakonec prchnul. Ne, že by až tak pršelo, ale chtělo to změnu prostředí už. Seděl jsem dost dlouho. Procházím dál centrum až nakonec kempím zpět v infocentru. Dovoluju se na nabíjení mobilu. Láduju do něj šťávu co to jde, moc rychle to ovšem nepřibejvá. Za hodinu nebo jak dlouho jsem na 50 %. Lepší něco, než nic. Loučím se s kočinou s krásným úsměvem a očima za přepážkou, o čemž ji náležitě při odchodu informuju, děkuju a mizím. Ještě jsem z ní vyloudil mapku vinařských oblastí v Bordeaux. Navíc je tam další mapka města a okolí. Cestou kupuju lístek na MHDko, ale dochází mi, že mám kotel času do západu a tak razím pěšky. V Proxi cestou kupuju Kolu a roládu na snídani.

Jdu dál a je tam obří obchoďák. Tam kupuju sušenky 1 €, mléko 0.82 € a bagetu 0.70 €. Na to, že jsem v předchozím krámku nechal 5.10 € je tohle sakra lepší nákup. Docházím ke „kempu“ a jelikož mám prasklej pytlík, ne ten můj, ten s pudingem, tak jdu poprvé kuchtit. Házím do pseudovařiče tři PEPY a jde se na to. Asi třicetkrát se mi zháší vařič. To by vydalo na pohádku. Jak Trakal puding vařil a ohníček furt dokola zapaloval. Ve finále by se to mohlo jmenovat: „Pohádka o nehoustnoucím pudingu…“ :)

No, asi čtvrt hodiny jsem ohříval mléko aby došlo skoro k varu. Za stálého držení ešusu v ruce tam leju obsah s pudingem a čekám. Celou dobu teda držím ešus ve vzduchu, jelikož při položení to okamžitě zhasne. Po době ho opírám o bok vařiče a držím ho pod úhlem, aby tam bylo víc vzduchu, to sice občas taky chcípá, ale ne tak často a hlavně už mě docela bolí ruka.

Když už jsem jednou vařit začal, tak to zhoustnout prostě musí! Přec to teď nevyleju… Pronáším něco o super nápadech, plynovým a benzinovým vařiči na příští cestu, proložených několika výlevy dušičce a čekám. Když už je jakž takž hotovo, zháším vařič tak, že na něj pokládám ešus. Si to ze mne dělá prču ne? Furt hoří a nejde uhasit. Takže sfoukávám, to se mi nakonec daří. Tak ono to třeba nakonec půjde, jen asi je třeba ho nechat dýl rozehřát, filozofuju. Další informace co by se vám mohla hodit je, že je dobrý si vzít asi nenalakovanou plechovku, abyste nepoudusili okolí jako já.

Nakonec je puding ale super. Má bejt vanilkovej, ale na obrázku je jahoda a já celou dobu žiju v tom, že bude jahodovej, což jsem moc nechtěl, ale byl roztrhlej, tak co nadělám. No nápis mě ujišťuje, že jahody to nevidělo ani z rychlíku, takže ok. Pro příště by si ty obrázky klidně mohli odpustit.

Jinak v Bordeaux jsou francouzsky pěkný celkově, asi jinej kraj, jinej mrav. Krom vychvalovaného pozadí tu maj i moc pěkný popředí, ne jako u Montpellier a Carcassonne. Asi bych si tu fakt vybral a nedalo by to ani zabrat :D.

Jdu dojíst puding, pak nejspíš večerní sprcha. Zítra musím dřív vstát, nebo dát celodenní zevling, páč odjezdy do Cap Ferret mám mezi 8-12 a dál už ne.

Jo, taky jsem vám chtěl napsat, že ve Francii maj obráceně barvy na semaforech, jelikož tu všichni přecházej zásadně jen na červenou. Ale bacha u aut je tomu tradičně na zelenou.

Taky jsem si dělal starosti s mým pidi ohníčkem z vařiče, ale vedle si právě přinesli celej grill, takže asi v pohodě :). Po pudingu ještě dopíjím mlíko s cukrem. Jestli se zítra nepokáknu, tak to bude zázrak, jen se bojím, že to přijde dřív, než otevřou záchody :D.

Meju nádobí, pak jdu plavat do jezera a při velitelským čase 21.20 dávám sprchu. Akorát přichází týpci co kousek vedle mne dlouhodobě stanujou a perou hadry a jeden s reptáním že to je studený dává taky sprchu.

Odchod do base campu, napnout šňůru a pověsit prádlo s hamakou. Razím spát, je trošku pod mrakem, ale furt vidím Velkej vůz.

Prší a teda solidně. Okamžitě jsem vzhůru a využívám plotu na napnutí plachty. Přehazuju ji přes sušák a hamaku. Jsem celkem rád, že jsem ten sušák dneska napnul. Taky je fajn, že prší rovně a nefouká, jinak by mi ten plot asi moc nepomáhal, páč jsem dost blízko a v pohodě by tam zafoukával déšť.

Po chvilce ustává. Usuzuju ale, že plachtu klidně nechám až do rána. Jistota je jistota.

Dobře dělám. Během noci mě budí minimálně další dvě průtrže.