Den šestý (29.7.2014 út, přesun)

Za noc asi tři vyrušení, jinak je poklidná. Jeden týpek s hudbou z tabletu co si šel do závětří zapálit cígo si mě ani nestačil všimnout.

Ráno mě budí popeláři. Už je celkem světlo. Balím a akorát schází černoch co jsem ho tak polekal večer. Zdravím a mizím. Valím ke sprše, zalepuju vinyl do kartonu, aby se do něj nedostával další písek. V novým přebalu, vypadá fakt dobře: „Al dente“ od „Pennine Rigate“ :), což jsou těstoviny. Němci, co jsem vedle nich večer seděl a naivně si myslel, že spěj na hotýlku, mě zvou na ranní kafčo k autu. Odmítám a jdu čistit zuby a osprchovat se.

Procházím nechtěně celej přístav, jelikož tam prostě není most :). Po ránu je to tu pěkný, poklidný. Zarostlí námořníci mě vehementně zdravěj, asi vypadám k světu, taky tak parádně zarostlej :).

Ve Sparu kupuju pivo Dagsbier za necelé 1 €, čokoládový bagetky za 2.30 € a chleba taky kolem 2 €. Celkem se vlejzám do 5 €.

Píšu deník a snídám. Čtyři kousky bagetek mi na snídani stačej a zbývaj mi další na potom. Dopiju pivko, není to nic extra ale dá se to. Mravencům na kterých ho testuju šmakuje :). Razím na MHD, je to dál, než si pamatuju a jedu trojkou za 1.40 € na Pablo Picasso (jinak mapa MHDka je dostupná na: http://tam.cartographie.pro/. Odtud pěšky k výpadovce po ukazatelích na dálnici.

Je slunečno, tak to bude trošku úmorný, ale lepší, než aby chcalo, no ne?

Procházím Montpellier k výpadovce, hele benzinka a hele Quick. Navíc akorát začínám potřebovat tam, kam i princezny chodí samy… Obsazuju jim tedy QuickPublicToilette a nabírám si vodu. Díky a navždy díky. Nic nekupuju :).

Ještě než vlejzám dovnitř vidím páreček stopařů, píšou akorát ceduli. Když vylejzám stojej na kruháči. Cedule na Nimes. No, možná že tam ještě dneska stojí. Přitom stačilo přejít přes most k výpadovce, kde to ani už nikam jinam nevede a hlavně se tam dá v pohodě zastavit s autem.

Já jdu na svoji výpadovku na péage a Carcassonne s oběma cedulema v ruce. Udělal jsem asi patnáct kroků a troubí na mne auto a zastavuje opodál. Týpek ajťák, mlaďoch, ajťačina ho nebaví a dělá manažera v Mekáči. Bere mě až do Carcassonne pár minut pěšky přímo k hradu. Co víc si přát?

V půl druhý jsem před hradem. Uff, Unesco cedule, to je průser. Jak je někde tahle blbá cedule, značí to jedinou věc. Miliony turistů a další miliony turistů. A taky že jo … jsou všude. Aneb, pokud chcete něco pořádně doničit, dejte na to ceduli Unesco, páč takovej nápor turistů nemá šanci nic dlouhodobě přežít. Když každej leze kam nemá a musí si na všechno sáhnout a pohladit.

Procházím si to po ochozu, tam jich není tolik. Potom vlejzám i dovnitř, kde je takový městečko a v ulicích se nedá projít bez batohu, navíc s batohem aniž bych na každým metru nevrazil do patnácti lidí. Na to nemám a mizím zase ven. Nakonec nacházím i íčko a s „Mersí boku“ i tady vyfásnete mapku opět zadáča, miluju Francii.

Udivuje mě, že jsem ani tady, ani v Montpellier nikde nezaslechl ani hlásku česky. Ono možná lepší.

Dlabu zbytek snídaně a píšu deník. PS: miluju francouzský kraťásky co končej mnohem, ale mnohem dřív, než začnou nohy. Na to se fakt hezky kouká ;).

Právě mi prolít Ryanair nad hlavou a to hodně nízko, šel na přistání. Že bych letěl domů? Dneska ani omylem, na to je mi tu moc hezky :D. Ještě by ta tužka od písku mohla přestat stávkovat. Suprově tu válí týpek na tu hrací placku alá bubínek co si teď za boha nemůžu vzpomenout jak se jmenuje (poznatek z domova: jmenuje se to Hang, viz třeba https://www.youtube.com/watch?v=xk3BvNLeNgw). V každým případě má úspěch, jelikož většina turistů to vidí poprvé v životě úplně, já poprvé naživo. Video výše jsem viděl kdysi dávno.

Jdu si projít centrum města. Celkem zklamání po Montpellier, ale on mi to řidič sem říkal, že to není tak pěkný jako u nich. Měl pravdu. Navíc, když už se něco dává do Unesca, měla by se tam dát taky cedule o zákazu vstupu žebrákům a divnejm existencím u kterých nevíte, zda-li vás oberou o ledvinu, prachy a nebo život. A druhou ceduli, že je zákaz zdražit od normálních cen, který tam musely být předtím. Ale asi jim to funguje, jelikož turistů tu maj stále dost a kupujou a kupujou…

Ve finále po hradu shledávám jako nejhezčí zdymadlo u vlakáče, park stranou od starýho mostu a šutry u můstku, kde teď sedím.

U fontánky ve městě je Carrefour s rozumnejma cenama. Nakoupil jsem pití (7Up limetka), sušenky s čokoládou a puding. Celkem za 2.74 €. Puding byl za 0.21 €, sušenky za 1.13 € a 7Up za 1.40 €.

Je tu fajn, suším osušku ještě z rána, jelikož nějak nestihla cestou sbalená uschnout, divný. Pak půjdu hledat nocleh. Je tu celkem velkej park, tak to snad půjde a kolem vody je spousta lesa. Bezďáků v centru je sice taky dost, ale doufám, že se jim odtamtud nechce táhnout denně až sem.

Voda při testování rukou je dost studená, sušenky na Carrefour kvality dobrý :). Akorát jsem napsal dom, ale nikdo není na netu, takže to zase vypínám. Mám 40 % baterky, to už není moc, ale furt to drží, asi by to chtělo nějakej další Quick :).

Tak bezďákům se sem asi táhnout chtít bude. Teď jeden dorazil, spíš takovej pobuda podivnej, náplava nějaká. Ale osvědčilo se mi na ně začít mluvit normálně česky, říct jim že jim člověk nerozumí a když zkusej že uměj litl inkliš tak jim opět česky říct, že anglicky neumíte a oni daj pokoj :).

Příště mu začnu něco česky vyprávět, ať se vžije do turisty ve Francii :). I když zase musím uznat, že já jsem prozatím téměř pokaždý pochodil a domluvil se, takže to tu vůbec z mýho pohledu není tak hrozný, jak všichni říkají a že tu nikdo anglicky nemluví. Blbost, případně prostě ruka noha.

Ale co, nemaj otravovat s žebráním a nevím čím ještě, stejně bych jim nic nedal.

Ještě tak hodinku a zapadne žlutá koule, takže půjdu projít park a najít nějaký vhodný strom na přechrap. V parku si hamaxe nerisknu, nechávat batoh bez dohledu někde pode mnou se mi nechce. Ne ve městech.

Jo, taky jsem dneska ve výloze pochopil, proč na mě tak tady letěj a zvou mě na kafe. Fakt mi to sluší, teda, když mám zrovna smytou mastnotu a ten svůj přirozenej rozcuch :D. To jen taková egoistická vsuvka, aby bylo co psát…

Jdu hledat, kde je Montmartre na mapě, když už jsem ve Francii, že bych se tam zajel podívat :). V autoatlase jsem nepochodil, takový město můj atlas nezná, takže Amélie asi nebude…

Hledám nocleh, to byla ale solidní procházka. Docházím až za Carcassonne ke kempu, tam to šlo projít kolem vody zase zpátky do města. Takže se obloukem vracím k tomu týpkovi co jsem ho měl za houmlesáka.

Má tu obytňák, takže to sice je podivnej pobuda, ale bezďák rozhodně menší než já :D. U auta má dva čokliky, takový pořádný. Dávám se kolem laviček do křáčí k vodě. Když usoudím, že jsem už dost daleko, tak balím, teda rozbalím a jdu si přichystat nocleh. Radši s plachtou po předchozích zkušenostech, jelikož to opět vypadá na výživnej deštík. Minimálně dle oblohy. Backupuju batoh špagátem od hamaky k ruce. Jistota je jistota i když asi přehnaná starostlivost…

Z hradu se sem krásně line zvuk z večerního představení v amfiteátru. Ten je přístupný jen platícím na hradě a jinak je za dřevěným plotem. Pomalu usínám. Několikrát se budím, jednou s hodně živým snem, že mi někdo škube za ruku ke který mám přivázanej batoh. Fuj, to bylo ale hnusný… Příště se na nějaký přivazování vyprdnu, než mít takovýhle sny.