Den čtvrtý (27.7.2014 ne, Montpellier)

Vstáváme okolo půl devátý, balíme. Všude je zavřeno. Jsem skvěle vyspalej. Valíme na péage a už tu čekaj dvě holčiny, ale na jinej směr. Píšu deník i za včera a pak půjdu stopovat… Je nádherně.

Kluci během dvaceti minut chytaj stop na Montpellier a berou mě taky. Týpek pak pokračuje směrem na Barcelonu. Nechávám se vyhodit na péage za Montpellier a už teď si říkám pěkná hovadina… Zpátky je to asi 12 km pěšky k odbočce do centra a je brutal vedro. Taky ono čemu se divit, je 12.55. Voda od Montpellier je taky dalších X kiláků, takže na koupačku v moři to moc nevidím. Ale když ne tady, tak kde jinde? Moc míst cestou, až zahnu na sever, už pak nebude.

Píšu email dom a prozváním, že žiju.

Obešel jsem péage přes most, což je celkem štreka, ale nechtěl jsem lízt skrz mýtné brány (příště asi radši přes ně, než to obcházet takovou štreku). Snažím se stopovat až za průjezdem skrz bránu, ale všichni už dost frčej a nikdo nestaví. Je to blbost. Prostě vlízt přímo na bránu, tam se domluvit a pak jen popoběhnout někam, kde je možný zastavit. Bere mě rodinka na ceduli Centre. Jedou na vlakáč Gare de Saint-Roch [sa-róš].

Vyhazujou mě na parkáči hned u nádra. Jdu na vlakáč vysockovat mapku města. Mapka je zadara, super :). Procházím tedy centrem a jdu hledat levnou vodu, jelikož se mi posralo víčko na lahvi a začalo se protáčet. Litrovka za 2.10 € mi na hlaváku přijde jako trošku dost.

Jo, už vím proč to tu reggaéčkaři a jiná havěť tak milujou. První park (trošku bezďáků a divnejch bytostí uvnitř) a hned mi nabízej trávu :D. Přitom tý zeleně je v parku celkem dostatek… :)

Prošel jsem si snad komplet starou čtvrť dle mapky. Je nádherná, kotel kostelů a jinejch věcí. Cestou jsem narazil na Spar obchod. Malej krámek přímo v centru na Place du Marché-aux-Fleurs. Maj super ceny. Voda za 1.5l 0.80 €, já chtěl jen litrovku, tak ta za 0.52 €. Kola 1.5 l kolem 2 €, mléko asi za 0.80 €. Mlíko padlo asi na dvakrát, páč bylo výborný a osvěžovalo. Chuťově úplně jiný, než v ČR, asi pořádná Milka přímo z Alp.

Cestou k bývalému vodojemu (Château d’eau) a náhonu na vodu potkávám asi krišňáka/jehováka, tak kecáme anglicky o městě, říká mi o webu jw.org, že je asi v šestseti jazycích. Což mě celkem zaujímá. Dál když jsem mu vyprávěl o stopu, mi říká o nějaký soutěži ve stopování, že maj na den jedno euro a s tím jedou kdo dojede dál. Docela dobrá myšlenka :).

Procházím zbytek památek jihovýchodně od vodojemu. Zjišťuju, že zelená tramvaj jede do Pérols Etang de l’Or, což je kousek od pláží v Carnonu a Palavas :). Takže olalá, kupuju lístek za 1.40 € a fičím od Observatiore na konečnou po zelený L3. Pak po cyklostezce na kruháč. Předtím u zátoky dostávám od místňáka tip, že se na kruháči mám vydat doprava směr na Palavas, že tam jsou pěkný pláže. Kolem Carnonu prej humus a koupat se v zátoce nedá, jelikož je to jen kanál a zelenej totálně, což mimochodem i vidím, že do toho bych nevlezl :). Hned za kruhákem je stánek s ovocem, takže se k němu vracím a kupuju 3 broskve a 3 placatý broskve, co jsem nikdy předtím ještě nejedl. Celkem za nějaký necelý 2 €, takže celkem pohoda.

Hned dlabu tu placatou a chutná skvěle, není tak šťavnatá jako normální, ale mně snad i chutná víc, nebo možná proto, že je to něco novýho…

Točím to k plážím ještě před kempama a už tu zevlingujou nějaký usměvaný a uculující se holčiny a hned za nima jiná banda týpků. S nima se na chvilku dávám do řeči, Holandani s kytárkou, a pokračuju o kousek dál. Dostávám tip, že spali na pláži a v pohodě s informací: „Cheaper than some fucking hotel“. Souhlasím :).

Píšu dom, dávám checkin abych měl taky nějak zaznamenanou trasu cesty :).

Čuchám ke košili a usuzuju, že už asi ani nepůjde hodit nikdy do původního stavu, jelikož je totál žlutá. Ale zapáchá zatím jen trochu, což je docela překvapující, prostě O’Win O’Style je fajn značka :). No, radši se jdu vykoupat, ať smeju moji sůl a naberu na sebe tu mořskou, přece jenom ta nezapáchá tolik :). Navíc je asi i míň slaná, než ta co jsem měl na sobě. Dle stavu oblíznutí si xichtu je to i pravda a dost znát. Předchozí slaná byla výrazně silnější.

Voda je super, osvěžující, ale ne studená. Trošku jsem ji přisolil, ale myslím, že se to tam ztratí. Už k sobě zase můžu čuchnout a převlíknout se.

Ženská s děckem shání zapalovač. Anglicky neumí ani kváknout, ale lighter ze sebe nakonec vypotí, asi by stačilo ukázat, to ji nenapadá. Dobrosrdečně půjčuju a s díky odchází. Předtím u Holanďanů nepochodila. Za chvilku se vrací, lámanou anglicko-francouzštinou a ruka noha mi vysvětluje jestli nejdu na kafe (to je asi ve všech jazycích stejný, že?). Doluje ze mne kde spím, říkám že normálka, na pláži :). Tak vyzvídá, jestli to není nebezpečný a že můžu jít, z lámaný en/fr vyrozumívám, spát k ní, že bydlí v Palavas/Carnonu. Ještě padlo něco o muži, že jako asi není doma, nebo tak něco :D. Celkem jsem asi pochopil :). Nejdu, děkuju za nabídku, ale s díky ji odmítám. Usuzuju, že by to mohlo bejt rozhodně zajímavý, ale víc mě láká pláž a připojení se k tý bandě vedle s kytárkou. Navíc sebou měla prcka, možná bez něj… :D

Takže ji vysvětluju, že pláž je OK a že se plánuju připojit k tý bandě vedle a že se fakt nějak o sebe a spaní na pláži nebojím.

Uvidím jak dál, teď dávám jídlo a pak, … to ví jen bůh a hvězdy. Hlavně aby zase moc nechcalo v noci. To už máme odzkoušený z Kanárů (jak jsme si zaletěli na Kanáry), že spaní na písku v dešti s větrem není úplně ideální.

Ráno bych mohl dát Pozdrav slunci na pláži, to by bylo super po probuzení :).

Cestou jsem taky v centru viděl týpka co asi čorkuje auto, ale kácet na to. Lepší cizí auto fuč, než můj život taky fuč…

Večer se přesouvám k Holanďanům, holčinám z Německa a ještě se připojuje pár z Francie s druhou kytárkou. Kluci hrajou v nějaký kapele a fakt válej. Pomalu to odpadá, kluci si jdou do auta pro nafukovací matrace a deky. Ty vogo, oni si dotáhli velký nafukovačky, prostěradlo, tlustý peřiny s puntíkama a polštáře. Pecka, to jsem nežral. Na pláži s dekou :). Super úlet.

Chrápeme jen tak, prej tu jsou už asi třetí den a ještě nepršelo a navíc je úplně čistá obloha. Jedinej problém co měli, jsou mravenci u stromu, takže se od něj šoupeme radši o kus dál. Vidím mnoho perseidů a některý fakt neskutečně září a nechávaj za sebou i stopu.

Postupně uleháme a když to všude utichlo, usuzuju, že čumět na oblohu můžu i zítra a jdu se s převalením ve spacáku taky ponořit do říše snů.