Budím se o půl jedenáctý. Vylejzám, obvyklá rutina, prádlo je stále mokrý. Chystám hlavu na to, že zase po dlouhý době bude muset stopovat. Hledám kudy se z centra dá dostat na výpadovku a asi teda na A630 a potom z ní nějak na odbočku na A10/E5. Odbočka tam je. U čtvrtého sjezdu, ten mám snad i na mapě centra, tak na péage by to mohlo vyjít. Uvidíme. Nejhorší bude se dostat zase na dálnici, pak to pofrčí :).

Ještě, že jsem si u krásný bloncky vyžebral mapku vinařských oblastí. Je tam mapka většího okolí než centrum, což se docela hodí. A630 je okruh kolem města (Rocade na ukazatelích) a na ní navazuje A10. Takže to asi až tak složitý nebude. Jdu balit, pak na wecko zkusit tam nabít telefon.

Sedám si na pláži na trávu a zapínám Kindle. Po dvou hodinách usuzuju, že to asi bude stačit a mobil bude nabitej. Razím tedy hledat smět A10. Zjišťuju, že to nebude tak snadný, jak se zdálo. Zdánlivej nájezd na dálnici je jen most. Cestou vidím centrum IBM, jdu kolem Ikei, přelejzám plot, jdu kolem Bordeaux comercé centre a k další Ikee. Pak přes most a na kruháči u výpadovky dávám pauzu, páč ze mne teče tak, že by se to znova dalo ždímat.

Občerstvení je nutný. Zkoumám mapku, kde soudruh z téměř NDR udělal chybu a zjišťuju, že nejspíš nikde. Jen to prostě bylo dál, než to vypadalo. Beru stopovačku na A10 a Nantes a stoupám si za kruháč směr výpadovka.

Do pěti minut mám vysmátýho týpka v Renaultu, kterej nemá na palubce ani jeden budík. Fakt divný! Neumí anglicky, ale oni to tvrdí všichni, než slyší tu moji :). Bere mě kilák před péage, tam bydlí. Před hodinou jela jeho přítelkyně přímo do Nantes, smůla no…

Na bránu to už docházím, jelikož odtud nic nejezdí a navíc to ani kilák ve finále není. Sedám před branou na prdel a odpočívám. Jdu na ostružiny :). Úúúú, něco tak dobrýho jsem už dlouho neměl. Během chvilky oškubávám všechny na který dostanu. Nebylo jich extra moc, ale ta chuť, mixnutá s olovem od dálnice je fakt znamenitá. Myslím, že lepší, než obyč ostružiny. Příště si musím koupit ostružinovou marmošku :). No nic, jdu na lov, lov aut.

Jo, pokud nevíte kde přespat, tak tady je absolutně luxusní plácek na hamaku, stan i károšku. Péage la Garosse (teď to tam vypadá líp ;) viz moje foto).

Něco mi křuplo v batohu. Znělo to jako luplá přezka, nebo látka. Doufám, že to byla jen petka, páč při zběžném ohledání místa činu jsem žádné průkazné stopy nezaznamenal. Doufám, že se neobjeví latentní stopy. Asi bych neměl číst tolik Lincolna Rhyma. Stopy se zatím neobjevily, takže dobrý.

Čekám dobrých patnáct minut před péage a když nic, jdu za ní. Dalších deset a staví mi holčina. Vlastně prcni první (někdy ty překlepy při psaní asi stojí za to neopravovat) stopařka. Jede někam před Niort (Bessines). Cestou dost kecáme, je herečka v divadle, žila v Lille a doporučuje mi ho navštívit, že je krásnej. Taky žila v Paříži a že jsou domorodci tam namyšlený a hulváti. Na turistiku prej OK i když draho, ale na žití, že je to tam na prd. Dostávám tipy na věci v Nantes. Na jídlo crêpes a galette, na La Machine, mechanickýho slona to by se zamlouvalo Rádě díky gamesce co pařila Syberia, víceposchoďovej kolotoč mořského světa (Le Carrousel des Mondes Marins).

U zmínění se o krab jako jídle říkám, že to znám. Že z mořského jídla jsem ale nikdy nic nejedl, ona že to ale není mořský jídlo. Kreslím ji, co je to krab na papírek, oba se smějeme, že to je sice taky krab, ale tohle že není krab. Vyslovuje to z mého pohledu stejně, ve finále krep (crêpe) :). Takže sladký palačinky po česku v podstatě.

Další stop chytám během čtvrt hoďky. Nabírají mě na malé péage před Niort a jedou až za Nantes do Vannes. Páreček metalistů, hrozní pohodáři, mlaďoši. Asi věk jak já, možná mladší ještě. Po kiláku, že si uděláme zastávku na benzince, že jdou jíst. Alespoň vím, jak se jí po francouzsku bageta :). Tam zjišťujou, že jim něco chčije z auta. Zkouším, nepřehřívá se vám motor třeba? Že by to byla voda z chlazení? Po poslední zkušenosti cestou do Ádru si hraju hned na chytrýho. Na ní to nevypadá i když mi říkaj, že už jedou asi osm hodin v kuse. Nijak to nezapáchá a vypadá to na vodu, tak těžko říct. Volaj servis. Pak domů, kde jim říkají, že to je La Klima a s tím mizíme. Znám nový slovíčko, kterému rozumím i bez překladu a odjíždíme, jelikož by museli platit servisákům :D.

Cestou ještě kouřová a jsme v Nantes (informace o městě). Vyhazujou mě v Rezé na 8 Mai. Tam nejezdí tram, páč mají rozkopaný koleje a je výluka. Takže razím podél kolejí do centra. Docházím až na Hôtel-Dieu v centru. Odtud jezdí tram 2 k hyppodromu na zastávku Morrhonnière-Petit Port. Cena hodinový jízdenky je 1.50 €. Odtud volám Lůce, že jsem na místě. Dovolávám se až z českýho Vodafone, jelikož T-mobile ani internetový volání se nechytaj. Do pár minut přichází a už z dálky ji poznávám. Po kolika, desíti, dvanácti, letech?

Jdeme na koňskou dráhu, kde je letní kino od kterého jsem ji takhle ošklivě vyrušil. Seznamuje mě s Vincentem a akorát končí film. Razíme autem k nim do bytu. Útulnej byteček, tak akorát :). Házím sprchu, úleva :). Po dni trmácení je to sakra znát.

Dostávám k véče gallete a chuťově zajímavý sirup z Glögg (Skandinávský nápoj) jen ho nemíchám s vínem, ale vodou. Kecáme a jdeme spát. Spí se mi jak v bavlnce, ještě aby ne, na matraci :). Jen bych nemusel chrápat…

Suma sumárum:

• čekání: 1 hodina,
• utraceno: 1.50 €,
• ujeto: 350 km,
• nachozeno: 13+ km,
• stopů: 3.

Galerie