Ráno ještě jeden deštík, ale už nic hrozného. Budím se kolem 9., sundávám plachtu, aby se mohla sušit a taky aby víc foukalo na stále mokrý prádlo. Fotím si tábor s prádelnou, drhnu zuby, snídám roládu a jdu si číst. Zvažuju zda nejet na Cap Ferret, když jsem tak brzo vzhůru, ale ne. Dneska mám rest day a zevling. Navíc potřebuju dosušit hadry.

Čtu, čtu a čtu. Mezitím dlabu roládu, piju kolu a škrábu si ty brutální kousance od dotěrnejch komárů z noci. Dle cestičky na ruce bych to odhadoval skoro na blechu od ježka a nebo čilého mravence. Dobrých patnáct kousanců v řadě.

Zajímavé je, že přes den to až tak nesvědí, za to v noci se můžu udrbat. Taky na mne začíná jít ranní, ranní sraní (https://www.youtube.com/watch?v=AhUDwYj-MFI). Asi moc vlažného pudingu a 400g roláda asi taky udělala své. Ještě počkám, nechce se mi totiž balit věci. Doufám, že mají otevřeno i v sobotu, nebo co je dneska za den.

Je kolem půl devátý večer. Na záchod jsem nakonec vůbec nešel. Teď už je navíc zase zavřeno… Za celej den jsem nevylezl z hamaky. Jen jsem do sebe ládoval další drobnosti jako bagetu, lentilky, bonbóny, a furt mám na něco strašnou chuť. Asi ještě něco zblajznu. Celej den jsem fakt pročetl. Prádlo už je suchý a košile po pořádným praní dneska ani nijak nesmrdí a vypadá o 100 % líp, sice furt žlutě, ale ne tolik :D. Jdu pokračovat ve čtení, nic jinýho dneska stejně na práci nemám :).

Navečer, potom, co jsem do sebe naládoval vše co jsem mohl, jsem zahlédl ještě pytlík arašídů. Až zase budu chtít udělat podobnou blbost, tak mi urazte pracky. No jistěže, sežral jsem celý balení a za hodinu bylo vymalováno. Odkládal jsem to co to šlo, ale arašídy tomu nasadily korunu. Jsem nadmutej jako koza. Nedá se nic dělat, musel jsem zapakovat věci, popadnout láhev na vodu a alou k záchodům. Třeba budou otevřený.

Jaké bylo moje překvapení, nebyly. No, cedule to hlásila celkem jasně. Stojí na ní 12.00 – 19.00, což vypovídá celkem jednoznačně, že v půl desátý bude zavřeno, ale né, musím to jít prubnout…

Nabral jsem tedy vodu a šel zpátky. Vyhlídl si v parčíku keřík a jak už to tak občas bývá, musel jsem to tu pokřtít. Alespoň jsem zvolil nějakej hodně stranou…

Rozbaluju opět hamaku a jdu si, za neustálého, hodně hlasitého, doprovodu pracujících arašídů, znovu číst. Už teda s čelovkou, jelikož jinak vidět dávno není. Ale když vám chybí posledních pár kapitol, tak to prostě nejde přestat a nechat to na ráno.

Usínám s modrou oblohou nad hlavou.

Budím se a koukám, koukám, obloha už není tak čistá, jak byla večer. Velitelský čas ukazuje 3.11 (nebyl to ten film, 3.11 zemřeš? Ne, to byla zase jiná pohádka. Z dílny Microsoftu :)). Říkám si ošemetnou frázi „snad dneska nebude pršet“. Když tu při posledním vysloveném té mi akorát na hlavu dopadá první kápanec.

Doprčic, když jinak nedáte, zvedám se a jdu napnout plachtu.S jejím napnutím přestává pršet. Nechávám ji ale opět radši do rána.

Suma sumárum:

• čekání: -,
• utraceno: 0 €,
• ujeto: 0 km,
• nachozeno: 0.5 km,
• stopů: 0.

Galerie