Den dvacátý druhý (14.8.2014 čt, Lille)

Zima! Opět zima jako prase. Už jsem zadělal spacák jen na malinký kukátko a stejně… Hlavně odspoda hamaky, prostě bez károšky táhne. Jak se spacák splaskne a pod ním nic není, zebe to a brutálně. Ideál asi na ledviny…

Zdaj se mi nějaký šílený sny asi o Terce P., ale vařila dort, takže spíš o Klárce M. ach ta slack rodinka, dostane se všude :). Já vytopil lednici a na Peeta už nic nezbylo :D.

Pak jsem utíkal odněkud přes baráky, předtím po zamrzlý Jizeře, kde jezdili i auta. Potom jsem měl kolo a prohazoval ho nějakým divným barákem přes který se muselo projít. Ve finále, když člověk prošel, vešel do ráje, teplo, pohoda a všude slacklineři. Jedli, popíjeli, bavili se. Jen jsem nikde nemohl najít Škulíška. Že vy na mne myslíte určitě z nějakýho slack fesťáku a mně se pak o vás zdá, rodinko :P.

Budím se v 9.16, teda, to koukám na foťák na čas. Fouká, košile co jsem ji sušil, natáhla takovou vlhkost, že to snad ani není možný. Snídám bagetu a karamelový pudingy. Píšu deník a zevlim před odchodem v hamace.

I když už začíná prosvítat slunce, furt je pořádná kosa.

Dneska přesun směr Lille. Tak snad to dopadne. Mám 6 dnů na to (právě mi dopsala propiska) dostat se do Amstru. V rámci přebalování a likvidace zásob jsem načnul Xichtíky. Když vyjde plán na výpad z Paříže, tak bych mohl být ještě dnes v Lille. Když ne, tak asi ani za týden… Jelikož jinak to asi bude fakt špatný, pěšky tam za 4 dny nedojdu :D.

Ale ono to vyjde, tady všechno nějak záhadně vychází. Dojím (resp. dám si ještě pár) xichtíky, zabalím hamaxe a spacák a půjdu na metro.

Tak na metro jsem došel a ejhle, žádnej automat na jízdenky. Jen takovej na dobíjení karet. Bůh žehnej, aby vznikla celosvětová univerzální karta na MHD, která bude mít předplacenej kredit… Prostě taková platebka na MHDko a další spoje :).

Ok, černoška mi otvírá výstupní dveře a pouští mě dovnitř. Jedu tedy na černocha přes celou Paříž až na Porte de la Chapelle bez lístku. Nedá se nic dělat, maj tam mít automat… Ještě jsem musel 2× přesedat :D

Sedím na zastávce, přede mnou cedule se směrem A1 Lille, tak to snad nebude špatný :). Alespoň na péage by to jít mohlo. Čekám chvilku před křižovatkou usuzuju, že je to blbost. Jdu za ni a stoupám si doleva, jelikož tam jsou nějaký pilíře a před nima přechod, takže tam nelítaj jak hovada, občas. Je to přímej směr na A1.

Do čtvrt hoďky mi staví tak dvousetkilovej černoch co anglicky moc nemluví. Ale jede do Lille. Takže beru :).

V 13.40 tedy vyjíždím. Cestou dost usínám… Jak se nedebatuje, mám tendence začít jet na úspornej režim. Nakonec mě asi po dvou hodinách vykládá u metra Porte d’Arras. Snažím se obsloužit tragicky zasekanej automat (tam jim zas běží něco prehistorickýho a navíc dle jednoho stringu asi Java EE…). Ok, klikám na English, menu se mění. Popisky jízdenek a vysvětlivky co to znamená, ale ne. Super, mám přeložený OK a Cancel, ale abych věděl co si kupuju, to ne… Doprdele práce, radši aby tam ten překlad vůbec nenabízeli a nedávali vám hned na začátku falešný naděje.

Po chvilce mi přichází pomoct obsluha, která ovšem anglicky taky neumí. Chápu, jsem ve Francii a já jsem tu vetřelec :). Furt se mne ptá, jestli jednosměrnou a nebo zpáteční. Vysvětlit ji, že chci 24 hodinovou dospěláckou, je nadlidskej úkon. Přivolává si posilu, taky zdatnou v angličtině. Něco mi francouzsky vykládaj, tak kejvám a že teda ať mi to naklikaj. Jedna jízda za 1.70 € s tím, že za 0.20 dostávám lítačku co jde 10× nabít na další jízdy, což je celkem rozumný.

Jedu na Gare de Lille Flanders (poznámka z domova: hustý, píšu a automaticky tam házím předložku i když v deníku ji nemám, a hle, ona tam má být :)) s vidinou Íčka. Něco takovýho nacházím, ale vypadá to jako íčko jen dopravní. V každým případě maj na stojanech mapu města, teda měst a volný zásuvky. Tu hned obsazuju a dobíjím alespoň trošku mobil. Snažím se vyznat v mapě a za dobu mi dochází, že Lille je velký centrum více měst. Celý se to navenek jmenuje Lille, ale ve finále je to Lille Centre, Tourcoing, Villeneuve d’Ascq, Roubaix a další části co dohromady dávají celé město.

Na mapě tak máte všechny spojený do velký a na menších mapkách jsou jednotlivý části města podrobně, což je super.

Proto jsem při nástupu do metra nechápal, proč se mne ptaj, jestli chci do Lille :).

V Lille Centre jdu do Parc Mattise, kde dlabu. Pak si to šinu přes nádraží ke Théâtre de l’Hôtel Casino Barrière de Lille podél l’Aéronef. Odtud mažu na nákup do Centre EuraLille, kde je i Carrefour. Je obří! A ty ceny, panečku, paráda :). Pivo klasika už 0.65/1.52 €, dvojbalení čokolád po 100g za 1.10 € obě. Půl kila mléčný čokolády za 1.43 €, 2× bageta za 0.41 €/kus (250g) a nektarinky 2 za 0.80 €.

Stojím u pokladny a že to je jen na karty, to nechci, takže jdu ke druhý. Když už má všechno namarkovaný, dostává se na nektarinky. Bere je do ruky a něco žblebtá. Prej, kde mám cenovku. Do háje, tam byl zas někde strojek na vážení jako v Bille. Tak ukazuju, jestli si tam můžu dojít je ještě navážit. Že prej jo, tak letím vážit a vracím se. Kupodivu mezitím obsloužil někoho dalšího a můj nákup pak jen doodmávnul nektarinkama a bylo hotovo.

Pokladny to teda umí, pokladní v Čechách asi ne :). Když tady to jde, nechat rozdělanej účet a mezitím namarkovat někoho dalšího, proč by to nešlo u nás? Asi proto, že tady nemaj problém najít kód u pečiva…

Venku hned ochutnávám čokoládu s křupínkama. Dobrá, ne tak, jako ta v Paříži, ale i tak mi chutná. Frčím směr centrum. Dorážím k Opeře na Place du Théâtre. Pak po Rue de Nationale k národnímu orchestru Nouveau Siècle a odtud do dvou malých parků.

Jmenovitě to jsou Lilas a Square Dutilleul. Tady sedím a píšu deník za celej den. Takže už tu chvilku sedím. Mezitím kolem proběhl nějakej hromadnej běh/závod :). Dneska bych chtěl ještě dojít k La Citadelle a projít parky okolo. Když to nepůjde zapíchnout v nich, tak v tom kolem nádra rozhodně jo. Ale je to tam docela kentus… Asi se tam stahujou místní bezďáci, takže si to každej umí představit. Zlatej Sherwood v Praze asi :).

Při procházení parkem kolem La Citadelle objevuju piáno na schodech, tak si ho chci jít vyfotit. Je to přes most a když k mostu docházím, přibíhá Asiatka od takovýho bivaku v parku, jestli nemám zapalovač. Tak jdu k nim. Chystají se na pětiletou cestu Francie-Čína na kolech. Tak v rámci tréningu a příprav bivakují v praku. Dostávám od nich Nissin Cup Noodles Seafood Flavour Instant Noodle a zajímavou věc: Wang Korea Seafood Seaweed (laver) algues sechees instantanes. Což je chuťově hodně podobné sušenému masu, jen je to z moře, má to zelenou barvu jako řasy a je to energetická bomba v plátcích co nic neváží. Ještě mi nalévají vínka, takže si to celkem užívám. Kecáme o cestách a obecně o všem možným… Dostávám na ně kontakt Matthieu a Florence Epicétout. Dostávám tip na blog o cestě yolotoursansroulettes.com takže pokud tam budou něco zveřejňovat i oni, budu je nejspíš sledovat jak putují. Pět let na cestách, to bude pecka :).

Večer mizí dom a já hledat nocleh. Nakonec to zapichuju u super větve na hamaku, ale pod stromem. Je pod ním prostor pod větvema, prostě ideál pro nocleh. Házím pod sebe plachtu a zalejzám do spacáku. Dobu mi trvá, než usínám. Okolo totiž šustí slimáci listím. V průběhu noci se přikrývám plachtou, jelikož furt něco padá z toho stromu. K ránu mám solidně orosenou plachtu zevnitř a od toho i spacák. Takže ji sundávám a zjišťuji, že zvenčí je úplně suchá a že vůbec nepršelo.