Budím se v 6.50. Ideální doba začít stopovat. Během chvilky balím, snídám zbytek bagety a marmelády a jdu stopovat. Dokonce celkem uschla plachta, i když žádnej zázrak to není. Během čtvrt hoďky chytám první náklaďák. Házím batoh do korby a vezu se jak pán vysoko. Vyhazuje mě před Leinefelde na odpočívadle.

Tam chvilku čekám ale pak mě přemáhá potřeba, což je super. Za prvý je tu hajzlík a za druhý, když se uvolní tělo, uvolní se i mysl a pak vždycky někoho rychle chytnete ;). Je to jak malej rituál :D.

Ani skoro nedojdu na konec parkáče a už na mně mává týpek ať jdu k nim. Dva kluci 27 a 25 jedou do centra Leipzigu. Nechávaj mě teda na 18. sjezdu na benzínce. Cestou ještě dostávám domácí muffin od jeho ženy :). Teď už jen chytit někoho do Drážďan a směr na Görlitz a domu. Polák mi nabízí že v 17.00 vyjíždí tím směrem s náklaďákem, ale to je spousta hodin na čekání, uvidím. Ale nepředpokládám, že bych za těch mnoho hodin někoho nechytil :).

Samozřejmě, že chytám. Bere mě potetovanej týpek s motorkou na korbě. Jedou se synkem do Drážďan, takže se vezu vzadu. Průměrná rychlost i s motorkou vzadu tak 140 km/h, dost často je tam 160. Celkem to utíká. Klučina si furt hraje s malým modelem toho, co maj vzadu.

Sedím na zastávce před Drážďanama. Je jedna, takže od rána solidní posun. Třeba fakt budu dneska doma. Tak nějak s tím počítám už od Amstru, ty odhady už mi celkem jdou :).

Na benzince nás už sedí kolik, čtyři, pět, šest, sedm… Přibejvá to a nikdo zatím neodjel. Všichni chtějí směr Polsko. Po asi hodině a půl, spíš po dvou na mne mává týpek s automatickým Volvem. Jede někam před Zittau, takže mě bere. Vyhazuje mě na benzince nad hlavním tahem na Zittau. Po asi další hodině mě bere Němec, staví školy a bydlí kousek, na hranicích. Problém je, že ve Šluknovským výběžku, kterýmu jsem se chtěl vyhnout jak čert kříže a věděl jsem moc dobře proč.

Vyhazuje mě na český benzince hned za bývalým přechodem a jede zpět domů. A jsem v Čechách, to se pozná hned. Už slyším stěžování, nasraný lidi, a neochotu. Ok, už zas mám chuť to okamžitě otočit a uhánět odtud pryč. Třeba jen k sousedům hned za hranice, kde nikdo furt jen neremcá a není věčně nespokojenej. Tyjo, já si vlastně právě taky stěžuju, kurňa, hned to tu na mne skočilo, jsem prostě doma :D, je to poznat.

Ok, jdu od benzinky do Rumburku. Zjišťuju, že krom silnice je to tradiční prdel světa a tak pokračuju na kruháč na Liberec. Odtud mě hází nějakej místňák asi dva kiláky, lepší než to jít pěšky. A tady, tady teď budu stát asi na věky. Provoz je tu přesně takový, jaký je vidět na přiložené fotce. Když už někdo jede, tváří se hrozně mile :). Přibližně podobně, jako když si sednete na minu a ona vám ustřelí prdel, tak přibližně podobně.

Hele, teď jely kolem holky a krásně se usmívaly, ale že v tý prdelce přede mnou končej :).

Jdu pěšky až na konec vesnice. Stopuju a dlouho nic. Až jede taxík… V půli cesty ke mně spouštím ceduli s tím, že taxíka fakt nechytnu. A ejhle, chyba lávky. Hned mi staví. Ptám se tedy, jestli mě vezme jen tak. „Jasně, jako stopaře. Navíc taxametr mám někde doma :).“ S úsměvem, veselostí a pohodou v duši i tváři. Hroznej sympaťák. Chce se přestěhovat do Chorvatska a začít tam podnikat, už na tom usilovně maká, pracuje v Práglu. Hází mě na hlavní tah na Lbc někde pod Cvikov. Takže úplně super :).

Do půl hoďky tam chytám dalšího pohodáře (fakt, ani tady doma ještě nevymřeli super lidi) mlaďocha co taky dřív stopovával a teď jezdí už spíš jen na poklidnější dovči s ženuší. Debatíme tedy o cestování. Vypráví historku o známým, co šel na Eifellovku, ale zapomněl si někde v kapse nůž a měl s tím docela povyražení :). Když přijíždíme k Liberci, koukám na ceduli, že vlastně místo do Jablonce můžu jet na Turnov po dálnici a odtud v nejhorším vlakem.

Nechává mě tedy na benzince u Babylonu. Píšu ceduli na Turnov, jelikož tu připravenou nemám.

Vyndávám baterku a zkouším stopa. Jenže na mne není vůbec už vidět. Razím pod lampu co je u výpadovky na dálnici a rozsvěcím čelovku na ceduli, aby se dobře četla. Bere mě přesně, počkat, musím to spočítat, … jo, je to tak, druhý, jako fakt, druhý auto :).

Další mlaďoch, kecá se o práci a žití v Čechách. Je to jasný, málo se tu hulí, prostě to tu furt nemá takovou tradici :D. (https://www.youtube.com/watch?v=mtrniTweuzE)

Přijíždíme to Trutnova a hlásím, že mě může vyhodit na tom kruháči v centru. Jenže mi úplně nedochází, že ten u nádraží není úplně centrum Turnova, který je pod náměstím. Procházím se tedy na Rohozec ke kruháči na výpadovku na Brod.

Během čtvrt hoďky mi zastavuje auto a říká mi, že za chvilku končí směna a pojede bus a spousta lidí.

Chvilku na to mi ovšem zastavujou dvě holčiny v třídveřáku s dvěma psama vzadu. Soukám tam batoh, u toho málem zabíjím menšího psíka, kterej aktuálně trůní mezi batohem a sedačkou a já se divím, proč tam ten batoh safra nejde narvat :). Soukám se za batohem. Nakonec jsem se úspěšně vešel. Holky super.

Hází mě až před barák. Ještě u toho stíhaj odřít při odjíždění vanu, ale snad ne moc. Razí směr Tanvald, takže si lehce zajely, ale nevypadaly, že by jim to vadilo :). Řidička studovala na Skladně a dělala tu na Brodecký závěrečky na řidičák :). Děkuju jim, loučíme se a já docházím poslední metry od parkoviště.

Jsem doma.

Suma sumárum:

• čekání:  6 hodin,
• utraceno:  0 €,
• ujeto: 550 km,
• nachozeno: 10+ km,
• stopů: 10.

Galerie: