Den pátý (28.7.2014 po, Palavas)

Ráno nás probouzí východ slunce, teda spíš jen světlo, jelikož východ je ještě dost daleko a navíc oproti ranním červánkům úplně o ničem a nezáživnej. Ještě chvilku spíme, ale budí nás traktor co uklízí pláž. Kupodivu se nakonec rozpomínám i na pozdrav slunci a tak si dávám ranní rozcvičku.

Postupně vstáváme, nakonec zjišťuju od holčin, že je tu sprcha. Takže čistím zuby, peru prádlo a ve finále i sebe mejdlem. Úlaláá, to je pocit. K nezaplacení :).

Za odměnu jim dávám zbytek ovoce. Fotím bojovej kemp a dělám Německý výpravě final foto, jelikož dneska po deseti dnech stopujou zpět domů do středu Německa, škoda :(. Došli jim totiž baterky ve foťáku. Byly to ale dost mladice. Pěkně se s nima kecalo.

Posnídal jsem kus chleba se salámem co furt ještě mám z Čech. Pak jsem se vydal na nejdivnější záchod, co jsem zatím kdy viděl. Hajzlík bez díry, kde se hovňajs skládá do takový mističky pod váma (nesmíte holt vyrobit moc velkou hromádku :D) a pak se zaklopí a až odejdete, tak se umeje. Naštěstí se to tam pro tentokrát vešlo :). Fakt divnej pocit mít omezenej prostor pro tvorbu. Jak malíř co to nesmí moc vybílit :).

Pláž se pomalu plní, ale přijde mi, že jsem tu s Holanďanama zatím nejvíc opálenej ze všech příchozích, něco je asi špatně :D.

Taky jsem dneska trošku víc natrasoval. Na Barcelonu a hory kácím. Užiju si Francii, je tu hezky a fajn lidi. Milí, ochotní a přátelští, ne takový čmoudi jako Espaňáci. Takže západ, sever a pak Holandsko, snad.

Den na pláži a ve městě a člověk má hned zase chuť pokračovat a ne to zabalit. Prostě občasnej odpočinek je asi potřeba.

Hlavně tu nezapomenout košili co suším opodál na nějakým oplocení.

Jo, moře je tu asi kilometr od břehu furt po kolena, takže na nějaký větší plavání to tu není. Možná někde dál směrem na Palavas, ale na to jsem moc línej.

Kapela kluků se jmenuje The Afterveins a maj free celý album na YouTube (The Afterveins – The Afterveins [Full Album]). Nechali tu na pláži vinyl a podpisy na plechový dočasný zdi :). Asi si ho vezmu, ale je velký a bude to pěknej vopruz s ním stopovat celou cestu. Možná ho poslat domů poštou, otázka jestli by ho pošťačky v Čechách nepřeložily…

Začíná fučet a vypadá to, že bude pršet. Holanďani už taky odjeli, takže jsem tu zbyl sám.

Přísloví pro dnešní odpoledne: Kam nemůže čert, nastrč bábu, kam se ani bába nedostane, tak vleze písek.

Už asi hodinu sedím v parku v Carnonu u benzinky, jelikož na pláži funělo neúnosně a dost se ochladilo. Navíc každou chvilkou musí začít pršet. Svačím a pak, u čtvrtý Bon Pari mě napadá, že jsem zapomněl už počítat stopy, což je škoda. Listuju deníčkem a čumím, že i ten poslední do centra tam zapsanej mám, takže dobrý. V každým případě netuším, kde dneska budu spát, jelikož jestli nepřestane funět, na pláž to úplně nevypadá a na cestu se mi dneska ještě nechce. Na tu až ráno, po další pořádný sprše. No, taky bych mohl ještě alespoň jednou prubnout moře. Přece jenom jedno smočení není mnoho na takový úsilí se k němu dostat :).

Po drobnejch deštíkách začalo svítit, takže se sbírám a asi po čtvrtý razím z parčíku. Valím cestou do Sparu na nákup, kterej je kousek zpátky. Kupuju jen vodu a vínko, nějaký růžový za 4 €, voda asi za 0.78 €. Sbalím před krámkem a jdu. Blíží se ke mně nějaká pěkná bloncka, tak 26-30 což je můj špatnej odhad.

Něco žbleptá, tak opět nasadim angličtinu a že nerozumim po jejich. Nakonec teda i ona přechází do angličtiny. Otáčí se se mnou a pokračuje mým směrem, ačkoliv původně šla proti mně na druhou stranu. Vyzvídá odkud jsem, na kolik vyjde hitchhike a jestli náhodou nemám chuť zajít k ní na kafe. To už je nějaký divný, buďto tady zabírá moje pětidenní přírodní pižmo a košile, nebo prostě jsou fakt pohostinný. Asi spíš to druhý. Safra, až začnou nabízet čaj, tak příště už půjdu, ale kafe nepiju…

Dovalim na pláž, je taková smutná, bez tý bandy ze včera. Než se rozhoupu jít do vody, tak samozřejmě zachází slunce za mraky. Takže čekám. Mezitím opět začíná fučet jak prase. Nakonec tam stejně lezu, jelikož jedno koupání by bylo prostě málo.

Přesunuju se za restauraci, kde nefouká, tolik. Jo, taky jsem vám nenapsal, že si beru ten vinyl nakonec dom, jelikož by byla škoda, aby moknul. Doufám, že přežije cestu a pak splaším někoho s gramcem, jelikož jinak si to nemám kde pustit (poznámka z domova: vy už ale víte, že jsem to objevil celý na YouTube).

Další podstatná věc je, že chleba z Pardubického MňamMňamu vydrží sice dlouho, ale dneska už definitivně zplesnivěl a tak jsem salám dojedl bez něj. Hlavně, že jsem v krámě zvažoval, zda si nekoupit nějaký pečivo na snídani, a nakonec jsem si ho nevzal.

Dojídám se tedy další částí vloček, který mi tvořej velkou část jídelníčku. Zbývá mi jich tak na jednu, až dvě snídaně.

Takže cestou ráno ještě pro něco k snídani a pak hurá na stop zase na stop směr péage a Carcassonne. Doufám, že to půjde. Pak západní pobřeží a sever. To mi připomíná, že musím napsat Lůce, zda by mě nechala přespat :).

Začíná poprchávat a mraky vypadaj na krutou bouřku. Pakuju se a zkouším zalízt pod boudu na pláži. Vypadá to jako šílený bezďáčí hnízdo, maj tu i matrace, boty, sprcháč a další věci. Tak na to prdím, na to se mám až moc rád. Valím tedy víc do centra Carnonu. Byty tam mají takový verandy před vchodem, jakoby schodiště, ale otevřený a pod střechou. Na jednu takovou jdu. Původní plán co se mi celkem zamlouvá, zapíchnout to pod schránkama, ale zas v posledním patře nebude chodit tolik lidí…

Lezu tedy do třetího patra. Bohužel štrachám asi víc, než je zdrávo. Navíc tam fouká a zafoukává tam déšť, což se mi moc nelíbí. Takže se začínám pakovat a zase trošku rámusím. V tu chvíli se pomalu a nedůvěřivě otvíraj dveře a vykukuje na mne černoch. Vypadá vystrašeně, na rozdíl ode mne :D. Moji lámanou angličtinou se mu snažím vysvětlit, že jsem tam chtěl spát, ale že tam prší a že jdu jinam a jakože fakt sorry za probuzení. On mi ukazuje, že ať si tam klidně zůstanu a radši zalejzá.

Lezu dolů a uvelebuju se pod schránky.

Usínám.