Den dvanáctý (4.8.2014 po, Cap Ferret)

A máme tu pondělí, den otevřených potravin. Hurá pro snídani. Hmm, škoda tý drobnosti, že tu není krám… Poslední jsem viděl v Legé což je docela štreka pěšky do centra někam. Sušenky a fazole to pro dnešek jistí.

Vstávám kolem půl devátý, už tradičně zapomínám fotit prostor na spaní. Fakt se mi spalo snad zatím nejlíp ze všech dní. I když v Montpellier na pláži to taky bylo dobrý.

Procházím si městečko – chápej snažím se najít přístup k moři za neustálého hledání krámku – a docházím k přístavu. Kamenitá plocha s nepísečným mořem. To by bylo něco pro taťku a šnorchlovačku. O kus dál mají plážičku a za ní schůdky přes šutry a bordel u břehu. Prostě sejdete po schůdcích, uděláte krok nebo dva a máte vodu po pas. Ne jako v písku ujít kilometr a stejně nemoct udělat pár temp bez odřených kolenou.

Teď si sedím na lavičce přímo před vstupem na Cap Ferret dunu a užívám si to. Kromě bagety s marmeládou a horkým kakaem si nic víc nepřeju, tady člověku nic víc nechybí. Jen tak se kochat u uklidňujícího zvuku vln, lodí a občas turistů, to tomu tady dodává tu správnou atmošku.

Sušenková snídaně, vypraný kraťasy, teda spíš jen namočený. I to je lepší, než v jakým stavu byly.

Dole u zastávky La Pointe (asi pět výškových metrů) je možnost chrápat v obytňáku a je tam i záchod s vodou a zrcadlem. Teď mě tak napadá, že by tam mohla být i zásuvka a dvě hodiny volna opravu mám, ba i mnohem víc :). Pak to půjdu omrknout, doufám, že tam fakt bude. Nemusel bych se tolik strachovat a třeba bych mohl udělat i lepší fotku, než ten zmetek, co jsem poslal včera.

Když koukám na hřbet mýho deníku, tak je asi přesně vidět, kdy se meju dle barvy stránek :D. Poprvé v životě vidím kolo bez řetězu. Místo toho má v jedný tyči rámu k zadnímu kolu asi náhon od pedálů. Přehazovačku v zadní nábě už znám, ale tohle jsem zatím neviděl. Zajímavý řešení, člověk se neumaže při nasazování řetězu, jako ten týpek tady vedle. Vyloženě šikula, zamazanej fakt až za ušima. Kominík hadr :).

Když na to tu tak koukám, říkám si, zda je ta zátoka přírodní, nebo to tu vybudovali bagrem. Písek ze dna by sypali nahoru a tím by vznikala pevnina a duna. No, asi spíš ne, je to přece jenom docela široký. Na druhou stranu, viděl jsem i hodně velký bagry :D. A taky ty nový nekonvenční technologie, ty dělaj taky divy. Takovej Ion cannon když by se přiohnul na funkci Iontovýho kutacího stroje… :)

Sranda pozorovat lidi tady. Teda všude, vždyť stejně furt pozoruju.

Dle buzoly sedím a dívám se na čistý jih. To asi není úplně oceán… I když mi to mohlo dojít dle mapy co jsem viděl. Pobřeží naproti bylo téměř přesně pod Cap Ferret. Včera, jak jsem byl zajitej až k bunkrům, to už bylo jihozápadně. Přelézt to tu celý až na západ by byl asi trošku voříšek, ono to není jen úplně špička jak jsem si to představoval. Výstupek do oceánu, tam maják a jinak nic. Taky jsem si nepředstavoval, že tu bude tolik lidí a domů. Nedá se nic dělat, sny a iluze budou existovat furt a realita bude trošku jiná. Třeba jednou objevím místo přímo ze snů :).

Za předpokladu existence více rájů na zemi, tak jeden by se mohl nacházet tady. Plážička kde přistávaj lodě. To vypovídá o tvaru dna. Po třech krocích můžete bez obav skočit šipku a máte jistotu, že si nenaberete písek do papuly. Pláž i dno písečný, nefouká tu. Není to ten nepříjemnej písek co máte úplně všude. Jen trošku pálí na chodidla, nějak nejsem zvyklej na rozpálenej písek do běla. Navíc tu odněkud krásně voní ryby na grilu.

Mám v plánu časem dojít do města, viděl jsem mapku a do centra a k íčku je to 6 km. To je sice dost daleko, ale není to až tak hrozný. Chtěl bych i odtud mapku, to je klasika. Nejlepší suvenýr :D. Mapka je záruka neztracenosti a navíc si můžu kroužkovat dobrý fleky, jakože pro příště. Stejně člověk skoro pokaždý ví, že žádný další příště na tomhle místě nebude…

Dneska poprvé zvažuju, zda-li se nenamazat… Zatím odolávám, večer beztak budu skučet.

Ach ty ženský tady. Světlá černoška, hustý dlouhý kudrnatý vlasy. Bílý volný tričko pod kterým se rýsujou jediný dva kyprý vrcholky. K tomu kraťoučký riflový kraťásky co jen podtrhnou a zvýrazní pěkně tvarovanej kulaťoučkej zadeček. Ach… :)

Prostě ráj na zemi.

Aktuální počet lidí na pláži: 25, včetně mne a 4 procházejících lidí, co jdou s batohy někam dál. Asi se podívat na přeplněnou vyhlášenou pláž k La Pointe kde jsem byl včera. Nezávidím jim to rozhodování, až tam dojdou a budou se chtít vrátit. Je to docela štreka zpátky sem. Ale zrovna říkám, že ta cesta za tu pohodu tady rozhodně stojí.

Jednu věc nechápu, je tu sucho jak blázen, fouká vítr, ale lehce osolený ruce tu snad nikdy neuschnou. Kde se v tom vzduchu safra bere tolik vody, to nechápu. No, dobře, asi z moře, ale stejně by ty ruce uschnout mohly…

Celej den si lebedím na pláži. Posílám fotku s nohama na net. Aby se neřeklo, že se nepodělím o místní krásy. Ještě bych se měl dělit o krásky, ale ty si ponechávám jen v hlavě. V každým případě tolik fakt krásnejch ženskejch pohromadě, to se často nevidí. Navíc mnoho nahoře bez, jakože ne bez ale bez plavek. A to i ve věku 20+, což asi nikde jinde moc běžný není si myslím, ne na normálních veřejnejch plážích. Ještě tak na nějaký soukromý obehnaný plotem…

Docela jsem čuměl, teda, jako ne doslova, na rozdíl od jindy, spíš obrazně. Že to tu nejsou takový stydlivky jak bych asi čekal.

Taky absolutně nechápu vejšku odlivu. Pláž musím sejít minimálně o nový dva výškový metry, který jsem předtím už dávno plaval. Těch normálních metrů ujdu tak o dalších patnáct, než předtím.

Dojídám drobnosti z batohu a i přesto začínám mít hlad. Vidím to na kuchtění na vyhlídce na Cap Ferret – La Pointe, jelikož je tam lavička a voda na umytí nádobí, tam co jsem zevlil ráno.

Ráno asi už k vodě ani nepůjdu, plánuju spát tam co včera. Pak asi rovnou najít obchod v centru a íčko na mapu. Odtamtud by se mělo dát dostat k vodě na druhou stranu, tedy k otevřenému oceánu. To by asi stálo za čumendu ještě. Navečer pak asi zpět do Bordeaux. Sprcha od slaný vody a na pozítří ráno vyrazit zase o kus dál.

V každým případě se začíná pěkně ochlazovat, zlatý teplíčko v poledne. Na cestování by to nebylo, ale na zevlení to bylo fajn.

Ono asi taková zima není, ale jsem celej slanej a možná taky trošku připečenej. Opalováku jsem ale neodolal, dokonce několik vrstev. Jinak bych asi uhořel zaživa. No nic, začíná být fakt chladno, jdu vařit… :)

Jdu na lavičku, je tam ještě dost lidí. Naštěstí hned pod zídkou je ještě jedna. Obsazuju ji a vyndávám nádobíčko. Začínám vařit vodu, zjišťuju, že netuším jak udělat, aby vařič hořel i když na něj položím ešus. Takže opět držím nádobu celou dobu nad vařičem. Bohužel se vodě vůbec nechce. Pak už používám i pokličku, páč ve vodě stále udržím bez problémů prst. Ve finále sypu směs na guláš do vlažné vody. Přidávám další pepo a čekám dál. Potom, co už i slunce to vzdalo se začíná zdát, že měknou těstoviny. Ve finále je i pár minut vařím, takže to není až tak zlý.

Týpek s quadcoptérou si mezitím stíhá natočit celý pobřeží, ale co, já mám teplou večeři a za ní to stálo. Házím to do sebe a co se nestane… Objevuju na dně tašky tři, fakt celý tři zapomenutý müsli tyčinky. Dvě slupnu, jednu šetřím na horší časy.

Na záchodě meju nádobí a xicht od soli a putuju hledat nocleh. Po dobrý půlhodině chůze si říkám, že jsem už dávno zabloudil, nebo včerejší nocleh dávno přešel. Opak je pravdou a dorážím k němu za další čtvrt hodinu. Kempuju to o kus jinde na větším prostoru o pár metrů blíž k La Pointe. Je tu travička a nejsou bodláky. Vidím to na změnu hotelu, jelikož už se mi nebude chtít přesouvat. Přidávám hotelu alespoň dvě * za ty bodláky, velikost pokoje a soukromý pískoviště opodál v zahradě. Jen škoda, že tu stromy mají zase až za plotem.

Naproti je restaurace, takže se dá asi počítat i tady s noční návštěvou. Napravo je písečný val a předpokládám i přístav jako po celé délce zátoky. Zítra tedy vyrazím ne vnitřkem poloostrova, ale přímo po pláži. To bude jistější, že nebudu chodit dokola, jelikož mezi stromy, baráky a ploty se uhýbá a mění směr velmi obtížně. Jde se spát, nevidím na psaní deníku.

Koukám na hvězdy. Ještě ani oko nezamhouřím, když v tom se přiženou tři teenageři s baterkama kousek ode mne. Přinesli si koly a odešli. Doufám, že tam nehodili Mentosku. Ne, vracejí se a začínají pálit oheň. Sleduju tedy oheň, hvězdy, družice a perseidy. Usínám a budím se. Furt tu jsou, už 4 a s kytárkou. Pohodička, poslouchám a usínám znovu.

V noci se párkrát budím, Zdá se mi nějaký hrozný sen s hadem (oranžovo-červeným, ale hrozně jedovatým ve snu, jinak vypadal jako korálovka nebo užovka červená). Budím se poslintanej, takže utírám a spím dal.